Poslední bitva

Přiznám se, že jsem na film koukal jenom kvůli Lucu Bessonovi, jinak se mi do něho moc nechtělo, asi z důvodu nemluvnosti. Ale zpětně musím říct, že nemluvnost a černobílá kamera filmu jenom prospěli. Hudba Erica Serry někomu možná přijde nevhodná, ovšem mně se líbila a chutně film okořenila. Film je sympaticky osmdesátkově nekorektní a atmosféru postkatastrofického světa cítíte až na jazyku. P.S.: Jean Reno byl bourák už tenkrát. A Luc Besson taky. 85%. (01.11.2009)

Postapokalyptické drama. Černobílé, němé ( o čem taky mluvit ve světě, kde si nemáte s kým pokecat a kde téměř nic není, ale jedna scéna se pravděpodobně snaží naznačit, že přeživší pravděpodobně téměř ztratili schopnost mluvit ). Postavy jsou vlastně takoví osamělí rytíři, kteří se snaží přežít jak se dá. Jean Reno mi svou rolí trochu připomínal svojí postavu z Návštěvníků a samozřejmě to je největší drsňák filmu. Serrova hudba na některých místech jinak depresivní děj odlehčuje, což je možná trochu škoda. A v závěru filmu se dozvíte, co je vlastně největší potěšení pro chlapa v postapokalyptickém světě :) (14.10.2005)

"Dobrý ... den." Je-li ve filmu vyslovena jen jedna věta, tak se dá konstatovat, že nejukecanější film na světě to není. Pro mě se tím hledání myšlenky stalo dost obtížným úkolem, kterej jsem nesplnil. Ona to totiž není jednoduchá kombinace - postapo, letadlo, ucházející nafukovací panna, klinika, pingpong a pršící ryby. Troufnu si alespoň odhadnout, že hlavním hrdinou byl Muž. Jenže ten mě moc nebavil. Lékař byl o něco lepší a padouch Brute byl dokonalej. Jeho dobývání kliniky bylo asi jediný, co mělo pořádnou šťávu. Vše okolo pouze černobíle plynulo a to mi dost připomínalo umění. A toho já se bojím. (19.01.2022)

Zajímavá prapodivnost bez špetky lidského slova. S poměrně nesympatickým hlavním hrdinou a o poznání sympatičtějším antagonistou se pohybujeme v jakémsi nesrozumitelném světě, jehož zákonitosti nám zůstávají pečlivě utajeny. Provedení neotřelé, místy však nezábavné, neboť neznáme-li pravidla hry a nevíme-li oč se vlastně hraje, nemůže nás devadesátiminutový mač bavit na plné obrátky. Rozklíčovat ústřední myšlenku se mi nepodařilo... Očekávání, že konec odhalí smysl vyprávění, že do sebe všechny podivné události nakonec zapadnou jako střípky geniální skládačky, zůstalo plané. A tak zbyla jen podívaná, v níž se sem tam se něco děje a sem tam se naopak neděje vůbec nic. Pak se zase chvíli může dít něco jiného a divák stále netuší proč. Ale pozor! Příběh prozradí, že některé zákonitosti lidského světa jsou neměn-N-é. Kupříkladu, že prší-li z nebe cihly, bývá nejvýš záhodno vyhledati sobě úkrytu. Nezvratnou jistotou tohoto příběhu však zůstává, že kdo má bílé sako, ten je šéf. (07.07.2011)

"Nemý" a čiernobiely film, kde okrem pozdravu Bon jour nebudete počuť nič iného. Akási postapokalyprická budúcnosť, kde prežilo iba pár ľudí a tí (asi) zabudli hovoriť. O tom ale príbeh nie je, ten je oveľa prozaickejší - je o jednoduchom prežití. Jean Reno si tu strúhol menšiu rolu, aj to zápornú; svoju minirolu tu má aj nemecký herec Fritz Wepper alias Harry z kultového seriálu Derrick. Vizuál nie je práve najlepší, ale ani najhorší a príbeh končí niekde v stratene, čo je asi aj kameň úrazu celého filmu. Hodnotenie: 55% (02.01.2014)