Jeden šťastný den (S01E09)

Poslední kolo pro zbylé dva hráče. A opět dle stejného konceptu všech předchozích. Kdo projde dalším krutým testem a zvítězí? Jde o hodně. Nenávist, smysl pro lidskost, zoufalství a snaha o nemožné jako vždy udělá své. Vše co začíná, jednou také skončí. Návrat do běžného života? Po tom všem, to zase až tak jednoduché také není. Ponurost, nerovnováha a snad i cit. Druhá polovina této závěrečné části překvapí asi nejvíce ohledně jisté postavy. Plně nám je vše vysvětleno, ale pozor, za pomocí filosofie o smyslu života, konání, porozumění atd. atd. Tady je potřeba dialog hodně pozorně poslouchat ke správnému uchopení celé životní problematiky. Jak žijeme, jak druhé nasloucháme, jak se jeden k druhému chováme a další sounáležitosti života lidí bez ohledu na sociální postavení. Závěrečný soutěžní souboj je efektový a hlavně po emoční stránce nemálo napínavý. Ať je člověk bohatý a nebo chudý, smrt je spravedlivá pro všechny. Nádherná scéna kontrastu starého bohatého člověka na smrtelné posteli s opilým bezdomovcem umírajícího umrznutím v zimním období na ulici. Rozprava je obsáhlá a je v podstatě řečeno vše. Hodně k zamyšlení, obzvlášť při zopakování průběhu každého soutěžního kola se zaměřením chování jeden k druhému za různých situací. Závěrečnou otázkou je, proč se vítěz hry rozhodl tak,jak se rozhodl. Koho to napadne, má vyhráno. (14.10.2021)

Spoiler! "Dobrý déšť ví, kdy má padat." Řeknu předem, že tyto finalisty jsem nečekal. Vzhledem k charakterovému vývoji, kterým si postavy prošly, to však dávalo perfektní smysl, jelikož motivace obou byla rozličná a přec stejně intenzivní. Boj byl surový, traumatický, skvěle natočený a vygradovaný, vyústěný téměř poetickým činem, jenž důstojně završil hry, který bylo obětováno tolik a vráceno tak málo. "Když jsme byli děti, takto jsme si hrávali... a mámy nás volaly k večeři. Nikdo nás už nevolá." To měl být konec, dobrý konec, který však nepřišel. Místo toho přišel balast. Velký zvrat ohledně tvůrce her byl nesmyslný, laciný a kompletně mi zničil příjemné vzpomínky na šestý díl, který teď zpětně vyznívá o dost jinak, a to vážně ne k lepšímu. Ki-hunovo křiklavé odbarvení, jehož pointa mi stále uniká, si taky mohli odpustit a namísto toho, aby se osobně postaral o bratra dívky, která mu zachránila život, ho nechá R O K hnít v dětském domově, zatímco se upíjí do letargie, a nakonec ho odhodí k sousedce. Nedozvíme se, zda policistovo snažení mělo vůbec nějaký výsledek, namísto toho seriál skončí jakousi premisou pomsty, která mě vážně ale vůbec netankuje. Sice se chystá druhá řada, avšak té po likvidaci hlavních a troufnu si říct, pro seriál nepostradatelných postav, nedávám velké naděje. Promarněná šance. (30.10.2021)

Neříkejte mi, že jsem jediná, kdo si celou dobu myslel, že Gi-hun a Sang-woo jsou bráchové a až teď jsem si uvědomila, že byli jenom kámoši z dětství. Jak jsem si to mohla myslet, když jejich rodiče vypadaj jinak? Tak na tuto otázku neznám odpověď. Asi nějakej zkrat v mozku. ¯\(°_o)/¯ Každopádně ten finální souboj mezi nima byl úžasnej, teda byl by mnohem víc intenzivní, kdyby do toho pořád nekecali ty VIP, ale aspoň už neříkají takový kraviny jako vtipy o 69. Nejhorší je, když máte rádi oba dva a nevíte, komu máte fandit. Ale sebevraždu Sang-wooa jsem fakt nečekala, upřímně jsem si myslela, že Gi-hun odejde. Jinak ten konec se mi dost líbí, bála jsem se, že to bude typickej Hollywoodskej klišé happy end, kdy se hlavní hrdina shledá se svojí dcerou a jako Robin Hood bude rozdávat prachy všude kolem. Naštěstí se tak nestalo a konec je dost realistickej - Gi-hun se nedokáže oprostit od toho, co se tam stalo, a pořád žije život jako dřív. Takže když dostane pozvánku od staříka, ani se nerozmýšlí. K odhalení, že Il-nam je celou dobu hostitel her a nafingoval svoji smrt.. Upřímně docela jsem čekala, že zatím vším bude on, takže mě to ani moc nepřekvapilo. Ty starý ruce na začátku série, jak byl šťastnej celou dobu. Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. I když po šestý epizodě jsem si fakt myslela, že je s ním konec. Ale upřímně doufám, že druhá série nebude o tom, že Gi-hun půjde proti nejmocnějším lidem světa jako největší hrdina a nakonec je sundá. To by byl děs. Vlastně bych to klidně nechala takhle, bez druhý sezóny (ale bohužel už je potvrzená, takže budu muset doufat, že nebude moc na rychlo). Hodnocení: jsem jediná, komu se hrozně líbí ty otřesný červený vlasy?/10 (20.11.2021)

Hořkosladký konec nejen her, ale i celého příběhu. Poslední hra už nebyla až tak zábavná, nicméně asi se v seriálu musel objevit nějaký ten souboj jeden na jednoho. Z dozvuků po hře mám poměrně smíšené pocity. Co si budeme povídat, finále nebylo nejlepším dílem, od druhé řady ale nevím co čekat. Dokážu si představit jen čistou recyklaci. (21.12.2021)

Pokud mám být upřímný, finále mě poněkud zklamalo. Ukázalo se totiž, že byl můj prvotní dojem z hlavního hrdiny naprosto správný, a jsem tedy rád, že jsem si k němu nevytvořil kladný vztah. Odhalení tvůrce hry mě na druhou stranu pobavilo velice velmi a byl bych mnohem raději, kdyby závěr probíhal v tomto cynickém duchu, než aby se utápěl v přílišné sebekritice a volání po morálních hodnotách. Po osm epizod měli diváci možnost sledovat, jak funguje pud sebezáchovy, tak proč si ve finále hrát na to, kdo je lepším člověkem. Dnes je všude plno lidí, kteří se buší do hrudi se slovy: "Já bych nikdy atd., atd.", ale jsou to z valné většiny lidé, kteří nikdy nemuseli udělat opravdu těžké rozhodnutí pod velkým tlakem. / Poučení: Chceš-li změnit barvu vlasů, důkladně si to promysli. Několikrát. Nasadíš-li život pro obrovskou finanční částku a vyhraješ, nebuď debil. (03.02.2022)