Podzemka

Kritizovať francúzsku spoločnosť satirickými prvkami je zábavnejšie a možno aj účinnejšie, ako nejakou dramatickou kritikou. Filmu ani nemám príliš čo vyčítať, Besson si ho nakrútil presne tak, ako chcel a výborne to funguje, navyše sa viackrát zasmejeme. Len mi čisto subjektívne pripadal natoľko uviaznutý v osemdesiatych rokoch (gýčové kostýmy, účesy a...no proste osemdesiatky), až mi to bránilo si ho naplno vychutnať. Za súčasť postmoderny tu považujem aj účasť Michela Galabrua v úlohe policajného komisára. (10.10.2016)

Mile praštěný úlet, pro jaké mám už tak slabost, navíc střižený s bessonovským šarmem i humorem, i když z toho ještě tu a tam vykoukne křivý šev. Výborný Michel Galabru, chvíli jsem myslel, že se Walter Matthau naučil francouzsky. Jo, tohle budu moct i víckrát, a proto budu štědrý a dám čtyři kousky. (23.01.2010)

Filmová metra jsou opravdu zvláštní. Všude je otevřeno, všude se svítí a na těch důležitých místech nikdy nikdo není, takže se můžete vesele pohybovat kde chcete. Ono to možná s realitou nemá moc společného, ale jako filmová fikce oslavující svobodu a nezávislost to nevyznívá špatně. Isabelle jsem dosud viděl jen ve dvou filmech, v obou působila jako profesionální plačka, žena, která nezná úsměv. Konečně jsem jí taky viděl v té živější poloze a v naprosto geniální scéně (nóbl večeře). Co je ale hlavní, Isabelle je neskutečně zajímavá žena a vlastně i herečka. A nemyslím to jen jako metaforu ke slovu krásná (i když s Irokézem je neskutečně sexy). Co říci k filmu? Jako celek nic moc, jako sled různě zajímavých, kvalitních a zábavných scének to docela jde. Místy je to zábavné, místy je to dojemné, místy hrozně oduševnělé a nakopávající, místy ale taky trochu zmatené, nudné a nezáživné. O logice věci nemluvě (všichni ho hledají, ale on se svobodně pohybuje po metru s odbarvenými vlasy, ve výrazném županokabátě a se slunečníma brýlema a výrazným ksichtem Christophera Lamberta, nápadnější už být nemůže). Kapitolou samou o sobě je hudba, která je výborná a u některých scén vás až napadne, že byly točeny jen kvůli ní. A Jean Reno jako bubeník (který se, na rozdíl od jiných filmových bubeníků, alespoň snažil trefovat do hudby) je fakt k pousmání. Určitě si to někdy pustím znovu, ale asi budu občas přetáčet. (11.12.2013)

Podzemka by se dalo pojmout jako učebnicový příklad francouzského neobaroka ve filmu, jelikož jsou zde patrné takřka všechny charakteristické rysy tohoto uměleckého hnutí. Film působí jako jeden dlouhý a velice barevný klip, ve kterém se nám představují bizarní postavičky, které nejdou pro nějaké to ostřejší slovo či náznaky násilí daleko, přičemž je celý děj podle názvu situován do metra, které vytváří prazvláštní atmosféru spletitého bludiště, ve kterém se míjí rozličné postavy, aby zde byly navzájem konfrontovány, a to vše s podmanivou hudební stránkou. Zkrátka solidně natočený a svižný film, který mohu vřele doporučit dál. (24.08.2015)

Poslední dva filmy, které jsem od Bessona viděl, byly pro mě zážitkem. Kéž by se to dalo říct i o Podzemce. V Podzemce stojí za zmínku jen zajímavá a vydařená technická stránka. Divák dostane možnost prozkoumat všechna zákoutí pařížského metra. Na této cestě nás provází hromada dosti svérázných postaviček a další hromada velmi příjemné hudby. Ovšem, jakmile se pozastavíte nad otravným a utahaným příběhem, tak vám chvála ihned dojde. Naprostá většina stopáže byla v mých očích krajně nezajímavá, někdy až otravná. Film je bez tempa a bez spádu a celý úspěch vsadil a marně hledal v extravagantnosti. Další drtivé vítězství zajímavé formy nad krajně nezajímavým obsahem. Co se týče herectví, tak se neztotožňuji s popraskem kolem Lamberta, který zde hraje těžce přeafektovanou roli. Oslovil mě snad pouze Michel Galabru, který je dobře známý z četníků a zde hraje velice obdobnou roli. Velmi slabé dva kousky. (12.05.2019)