The Crazies

Dost nekompromisní kousek kritizující vojenskou mašinérii a který silně připomíná Romerovu prvotinu Night of the Living Dead... Romero je dobrý režisér, ale několik hodně zdlouhavých, někdy i zbytečných scén a nezvládnutý závěr (jak už je u Romera hodně smutným zvykem) sráží The Crazies do průměru... A z toho ho nevytáhnou ani dobré herecké výkony, ani pár velmi silných scén (zejména hned úvodní je naprosto skvělá, podobně jako v Martinovi)... (25.10.2010)

George A. Romero a jeho tvorba, to je kapitola sama o sobě. Jedni jeho filmy milují, druzí nenávidí. Ačkoliv zombie žánr moc nemusím, většinu jeho kousků považuji vůbec za to nejlepší, co nám zombie subžánr nabídl (budu si je muset v nejbližší době povinně zopakovat – pustit). The Crazies se vezou na podobné vlně a i zde je patrná snaha o sociální a především armádní kritiku – čemuž se ani nedivím, zvláště u Američanů. Všechny ty jejich ideály čas od času utrpí citelné rány, zvláště po nezvládnutých válkách, které vyprovokovali. Tady se vsází především na vytvoření pořádného chaosu, kdy se do sebe pustí zoufalí obyvatelé hledající odpovědi, zfanatizování vojáci v bílých mundúrech, poslouchající slepě a bez námitek každý rozkaz (i když mu mnozí ani moc nerozumí) a nakažení lidé, jenž díky zvýšené agresivitě ztrácí veškeré zábrany. Samozřejmě nechyběly ani emoční a soucitné chvilky, proložené zvýšenou brutalitou a smrtí desítek nevinných. Rovněž zoufalství tu potkáme téměř na každém kroku. Trochu ale zamrzí, že je zde upřednostňována spíše dramatická podstata filmu před tou hororovou. Nečekejte žádné pořádné gore scény – většina úmrtí se odehraje zastřelením, jen sem tam se někdo upálí. V tomto případě jsem byl poněkud zklamán. Po režisérské stránce to ale bylo zvládnuto vcelku slušně. O něco horší už to bylo s hereckými výkony. (28.12.2020)

Tento film, nieje skvelým a geniálnym dielom ako celok. Senzačných je tu zopár scén a sekvencií, ktoré majú neuveriteľný drajv, dýcha z nich realizmus a nepoľavujúce napätie. Snímok, je ale rovnako popretkávaný nezaujímavou vatou, spomaľujúc jeho svižnosť. Divákova spokojnosť, by ale mala byť namieste. (24.03.2015)

Romero je výtečný filmař, který bohužel uvízl v pasti vlastního kultu. Dnes díky tomu může vesele točit jeden zombie film za druhým, ale bohužel jsou neprávem opomíjeny jeho díla bez zombií nebo na ně jsou kladeny absurdní nároky porovnáváním se zombie filmy. Dokladem budiž "The Crazies", který je formálně mnohem promyšlenější, až avantgardnější a z hlediska obsažených významů výmluvnější a provokativnější než jakýkoli z autorových zombie filmů. Vidět "The Crazies" jen jako akční kritiku armády je poněkud zaslepené. Film vznikl v době, kdy americká společnost za sebou měla řadu mnohoznačných problémů a deziluzivních událostí, a odráží v prvé řadě obecně panující atmosféru strachu a pocit bezmoci. Film je skrz naskrz podřízen centrálnímu motivu šílenství, coby ztráty zažitých jistot a ideálů. V rovině příběhu jsou jím v určitém ohledu postiženy naprosto všechny postavy, které náleží do tří klíčových skupin - obyčejní obyvatelé, vojáci a velení v čele s prezidentem. Každá skupina je ohrožena druhými dvěma, což vede k všeprostupující paranoii. "The Crazies" tak ve výsledku představují mrazivě komplexní metaforu pro americkou společnost po vietnamské válce, lépe řečeno po ukončení její fáze „vietnamizace“. Vojáci v přízračných maskách a oblecích jsou pro obyvatelstvo agresoři, ale současně také civilisté útočí na vojáky. Do toho vstupuje všemocné velení, které pro zachování vlastní pozice lže veřejnosti a obětuje vojáky. I na individuální rovině se ukazují různé podoby šílenství, kterému nikdo neunikne – od nakažených civilistů přes odstrašující neinfomovanou naivitu vojáků či fanatičnost armádního vědce až po snaživého plukovníka, který je do kontaminované oblasti vyslán a posléze z ní zase stažen, aniž by mohl cokoli udělat (jeho dlouze snímané vyzvednutí z města na konci filmu lze navíc vnímat jako zneklidňující předzvěst atomového útoku). Šílenství prostupuje i formu filmu. Střihová skladba a mix zvuku v mnoha sekvencích vytvářejí chaos vzpírající se jakémukoli uchopení (překrývání několika hlasů tlumených plynovými maskami či několika frekvencí rádia), nelze jasně říci, co se přesně v určité scéně stalo (sekvence s oběšencem, zešílení jednoho z vojáků). Vojáci ve Vietnamu byli vystaveni paranoii, neboť nevěděli, kdo je jejich spojenec a kdo je naopak záhy zabije; Romero ukázal, že tento pocit přešel i na americkou půdu. Ve výsledku mohou nenakažení závidět šíleným, neboť ti nevidí hrůzu okolo sebe. (15.11.2009)

To ze Romero se do vetsiny svych horroru snazi vecpat kritiku spolecnosti je vec obecne znama. V Crazies se pustil do armadni masinerie a to opravdu poradne. Je zajimave, jak moc tenhle ctvrty Romeruv rezijni pocin pripomina NOTLD. Pri havarii letadla se do vodovodu maleho americkeho mestecka dostane nova bakterialni zbran, zpusobujici vselijake zmeny chovani u infikovanych lidi. Zmeny samozrejmne k horsimu, castym symptomem je silenstvi a chut vsechny ve svem okoli povrazdit. Role jsou na zacatku rozdelene pomerne jasne, ale v prubehu filmu se ukazuje, ze nic neni cernobile a vojaci v bilych oblecich a plynovych maskach, slepe poslouchajici jakekoli rozkazy, jsou pro hrdiny casto vetsim nebezpecim, nez nemocni. Pribeh je tedy pomerne zajimavy a nepostrada silne momenty - predevsim uvodni scena je genialni a vyrovna se dovadeni mezi maminkou a dcerkou ve sklepe v NOTLD. Bohuzel, film ma i par masarek. Predevsim zdlouhavost a utahanost nekterych scen obcas spolehlive uspava, vystrihnout par minut by jiste neskodilo. A jak bych par minut vystrihnul, tak bych natahl konec, ktery je klasicky "Romerovsky" nezvladnuty. (07.11.2005)