Podivní

Tak a ode dneška budu pít jen balenou vodu... Solidní řemeslo. Timmy Olyphant po DOKONALÉM ÚNIKU pokračuje v linii sympaťáku s kvérem, fešná Radha Mitchell nejde pro fuck daleko a postavy se chovají celkem rozumně takže člověk nemá problém jim při jejich cestě z města držet palce. Jsme sice v klasickém hororovém béčku, ale pár scén vážně vyčnívá, akce je natočená opravdu zdařile a některé nápady jsou celkem neokoukané. Užil jsem si to. :) (19.06.2010)

Jo, líbilo se mi to. Po dlouhý době jsem v podobnym filmu nezaznamenal přítomnost osoby, která by mě rozčilovala, lidi jsou sympatický, jednaj v rámci možností celkem logicky, i ta "zlá" armáda je tu docela zlidštěná díky scéně ve stodole, brutalita v přiměřený míře, aby působila reálně a ne samoúčelně, žádný současný genderový klišé, Radha Mitchell je takřka ozdobou. Je znát, že to tvůrce i herce bavilo. Troufám si film označit v rámci žánru v současný době za nejlepší/nejsympatičtější - pro mě lepší než Úsvit mrtvých, 28 dní poté i Rec 2. Zážitek byl podobnej jako u Sirotčince, prostě jsem si pořád říkal "pěkný, ale teď by se mi líbilo, kdyby se stalo tohle" - a bác bylo to tam. (25.04.2010)

K filmu jsem usedal se slovy: Bav mě! Nu, a on mě pobavil. Dal mi přesně to, co jsem očekával, tudíž spokojenost se v závěru dostavila. Zbytečné psát o tom, že téma je stokrát ohrané...všechny příběhy byly dávno odvyprávěny, tak nechtějme naivně cosi originálního. Jen mě mrazí z toho, že tenhle typ filmů ukazuje, jak by armáda s lidmi zametla, a že by to mohla být v reálu nakonec pravda. Konec může někomu připadat jako dvířka ke dvojce. Mně však spíše připomíná konec Fulciho majstrštyku The Beyond...a scénka v myčce měla opravdu spád! (04.12.2010)

V komentáři k Eisnerově Sahaře jsem napsal, že by to příště nemuselo být špatné. Příště je tady a je přímo špičkové! Parádní atmosféra, dechberoucí vizuál a překvapivě solidní herecká stránka patří k zásadním kladům tohohle "skorozombie" hororu. Velké překvapení, a velmi intenzivní zážitek., který kazí jen dokolečka, až ubíjejícím stylem opakované prvky, lekačky a deus ex machina. Ale zase je třeba ocenit skvělou práci se světlem, pohybem mizansceny (za účelem děsení i matení diváka), a vůbec gradaci a vynalézavost něterých scén spolu s občasným prostorem pro černý humor. Všimněte si mimochodem, že Olyphant (jehož charisma je neuvěřitelné) v nejvypjatějších momentech rozkošně přehrává :)) Plné 4 hvězdy s náběhem na pátou... (27.05.2010)

Dvojkomentář k Romerově originálu a Eisnerově remaku: The Crazies (1973) Překvapivě slabý a povrchní Romero, v kterém se vinou lajdáckého scénáře, ochotnických výkonů a především vinou laciného řemesla se zásadními nedostatky v základních znalostech (režie, režie akčních scén, kamera, výprava, střih – vše dosahující až amatérských sfér) a kvanta technických i obsahových kiksů ztratí i těch pár typicky romerovsky hloubavých, zde jen velmi volně načrtnutých myšlenek. Kritika armádních složek i člověka samotného nabízí jen několik málo jímavých, avšak dále nerozváděných (!) otázek, které by Romero v lepší formě a s lepším zázemím dozajista jaksepatří vytěžil (Jak v tomto zmatku poznat, kdo je skutečně šílený? Obyvatelé městečka, kteří se jen snaží přežít či vojáci, na jejichž bedrech dost možná leží osud celého lidstva a kterým se nebezpečně začíná situace vymykat z rukou, pročež se uchylují k extrémním řešením? A kdo z obyvatel je skutečně nakažený a kdo jen ztrácí poslední zbytky racionálních zábran z čirého zoufalství, kterému v karanténě a s vidinou jisté smrti nutně musí propadat?). The Crazies (2010) V dodatečné zjednání nápravy v podobě remaku jsem snad ani nedoufal - nová verze Brecka Eisnera kašle na satiru úplně, alespoň však solidně kope za tým, za který kopat umí (na rozdíl od mnoha současníků) a platí za velmi zručně odvedené a řízné hororové řemeslo, zaujímající post o 1 a půl stupně pod Davidem Sladem a Zackem Snyderem. (25.04.2010)