Karel

Životopisný snímek klasického střihu, na němž zaujme přehršel dosud neviděných archivních záběrů, jež velmi působivě dotváří mozaiku kolem tohoto nezapomenutelného umělce. Dokument nám ukazuje osobu Karla Gotta jakožto milého, ochotného a usměvavého člověka s ryzím charakterem, jehož písně zcela jistě překlenou několik generací. Samostatnou kapitolou je zde pak finále, které utahuje šrouby emocí až na absolutní maximum. Zamrzí zde tedy pouze poněkud zvláštní střih a přepálená stopáž, u níž se bohužel na displej hodinek občas podíváte. Avšak i přes tato negativa se stále jedná o ucelený a neuvěřitelně intimní náhled do posledních roků člověka, jemuž po právu všichni říkali Mistr. (Netflix) (26.12.2021)

Smutný film o umírání estrádního umělce, jenž si své publikum dlouhodobou a systematickou prací na svém mýtu vychoval tak, aby v něm vidělo cosi jako modlu a národní poklad. Tento dokument je ale bohužel bezcenný, pokud jde o to kriticky zhodnotit Gottův přínos české kultuře (na to příliš opakuje a utvrzuje ony mýty). Určitá cena dokumentu spočívá v zobrazení celebrity na sklonku života, v situacích, které sice sám Gott a jeho okolí stále pevně kontrolují, ale za okolností, které nemohou ovlivnit: stáří a nemoc... Otázka je, zda toto opravdu chceme vidět (zda chceme přistoupit na tu úroveň bulvárnosti, kterou film nabízí). (03.01.2022)

Filmy Olgy Špátové mě dlouhodobě baví, takže když se na Netflixu objevil Karel, neváhal jsem. A ač jsem byl dopředu upozorněn, že to asi bude hodně dojemné, stejně jsem na to nebyl připravený, a skutečně mě to hodně zasáhlo (a žasnul jsem, kam všude Gott a jeho žena kameru pustili). A to se přitom za nějakého jeho velkého fandu rozhodně nepovažuji, líbí se mi od něj jen pár písní - rozhodně už jsem ale dalek toho ho nějak soudit, jak jsem míval ve zvyku dřív, podobně jako mi je ale z druhé strany protivné i to nekritické adorování ze strany jeho fanoušků, kteří mi upřímně přijdou dost směšní (ten fanclub v dokumentu je neskutečný bizar). Každopádně jsem se tam dozvěděl pár nových věcí, které jsem nevěděl, a taky jsem u toho měl prostor přemýšlet, jaký mám vlastně ke Gottovi vztah, a to mi přijde přínosné - a taky to ve mně samozřejmě vyvolalo velkou chuť si od něj něco poslechnout, takže celý den teď jedu jeho věci na YouTube a hodně mě to baví. Jsem vděčný, že tento dokument vzniknul. (29.12.2021)

[75%] Viděno v kině. KAREL je určitě zajímavý dokumentární film, který mě téměř vůbec nenudil vyjma pár starších scén, kdy zpíval za mlada. Tam jsem našel pár hluchých míst, které mě zrovna moc nebrali, ale nebylo jich moc. Tento projekt byl točen záměrně už od podzimu 2018, až do cca září 2019. Najde se tu i občasná kritika diváků, že to zde bylo vytvořené jako záměrná emocionální nálož, ale to mi nijak nevadilo. Sice ty návštěvy u doktorů a v nemocnici by měli být soukromé, ale chápu, že to Ivana chtěla zřejmě sdílet. Najdou se tu scény v rodině, kdy se dcery a Ivana s Karlem baví, jak o něj Ivana pečuje, má starosti apod. Do toho se tu objeví záblesky z minulosti, jeho dialogy, zpěv, rozhovory se Svobodou a dalšími slavnými osobnosti z Karlova života. Gott tu často promlouvá k sobě a k divákům. Najdou se tu i ty emotivní chvíle (nejen ve finále). Zpěv se svou dcerou Chralottou byl super. No, víc asi pokračovat nemusím. Neříkám, že je to nějaká bomba, ale já jsem překvapivě spokojen. Doporučuji všem, kdo měli aspoň trochu rádi Gotta, našeho velkého mistra zpěvu. (11.10.2021)

Ivana Karlovi pucuje společenskou obuv, klečící Ivana hledá Karlovu zatoulanou pilulku na srdce, Ivana v mrazu instaluje kýčovitého svítícího soba, Ivana Karlovi obouvá boty, sledujeme záběr na Ivanin sklíčený obličej. Dobře, nebudu rýpat... Něco ze zpěvákova života, něco z jeho vědomého a pokorného loučení. Výsledek neoslní, žádné převratné myšlenky nebo zajímavého sdělení se nedočkáme, ale řadu silných okamžiků nabídne. Třeba když se na plátně objeví (oproti jiným nestrojený) Ladislav Štaidl, když vnímáme drobné záblesky vědomí blížícího se konce, když je viditelně vyčerpaný po posledním koncertním vystoupení, když vzpomíná na Louise Armstronga, který rovněž neodmítnul ani posledního žadatele o podpis. Ne vždy se ve zpěvákově rodině držíme výhradně všedních/přirozených/spontánních situací, ale ty autentické, které přeci jenom přijdou, si užijeme. Dokumentaristka Malířová Špátová se nicméně do hloubky určitě neponořila. Kamera samozřejmě nebyla vždy a všude, ale Gottova vyrovnaná smířenost odzbrojuje. Legenda žije dál. A žila by i bez tohohle nekonfliktního a uhlazeného portrétu. (19.01.2022)