Socialism in Motion: Czechoslovak Spartakiads 1955–1990
Režie:
Tereza BernátkováScénář:
Tereza BernátkováHrají:
Jaroslav Suchánek (a.z.), Miluše Voborníková (a.z.), Valerie Chmelová (a.z.), Jiří Štědroň (a.z.)Obsahy(1)
Nejmasovější a nejpropracovanější politický rituál celého východního bloku, nebo svého druhu lidový karneval? Střihový dokument Terezy Bernátkové se na fenomén hromadného cvičení dívá nejen pohledem propagandy, ale i samotných cvičenců... Díky bohatému množství archivních materiálů vás zveme k ponoru do minulosti československých spartakiád, které byly jednou z výstavních skříní minulého režimu. Pět spartakiádních ročníků představuje proměny socialistické společnosti. Zatímco v roce 1955 ukazovaly spartakiádní sestavy společnost jako dokonale fungující stroj, v šedesátých letech se nosilo rozjásané pojetí spartakiády s lidskou tváří, které se v normalizačních letech proměnilo v doklad jistoty, stability a rodinného štěstí, aby se v závěrečném roce 85 za doprovodu hitu Michala Davida proměnilo v jeden velký mejdan. Co se naopak neměnilo, byla dokonale zvládnutá organizace celé akce od technického zázemí Strahovského stadionu, přes logistiku statisíců cvičenců, zásobování potravinami až po hromadnou dopravu. Spoluautorem scénáře je historik Petr Roubal – držitel ceny Magnesia litera za naučnou literaturu. (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Moc se mi lobil ten dokument, který ukázal na rozpor mezi tím, co chtěl po spartakiádách režim a jak jej chápli lidé, kteří se jich zúčastnili. I v takovém oficiálním ideologickém tyjátru si našli něco jiného. Někteří radost z pohybu, někteří možnoist podívat se za rodná humna a někteří i jako příležitost k výdělku. ()
Povedený přehled zejména pro ty později narozené, kteří si nedovedou vybavit při slově spartakiáda téměř nic. Sám jsem nikdy na spartakiádě necvičil, ale myšlenka i provedení bylo neskutečné a zaslouží jen obdiv. Je velká škoda, že si tento ideál přivlastnili komunisté a snažili se jej znásilnit ve prospěch ideologie. Většina lidí to naštěstí tak nebrala a naopak se ráda vždy do Prahy vydala a celou spartakiádu si v rámci možností užila. V podobném měřítku to už pravděpodobně nikdo zrealizovat nedokáže a i v rámci celého světa to bylo velkolepé. Na dokumentu se mi líbil i přístup tvůrců. Nesnažili se moralizovat, dobové záběry především jen popisovali a nehodnotili je. Hodnocení nechávali na divácích, což je jen dobře. ()
Citlivý střih a dobrý výběr nosných epizod představil - v souladu s výrokem Vasila Biľaka - spartakiády, které také mají prvorepublikový, třebaže komunistický původ - jako dědice všesokolských a všeorlovských sletů a sociálně demokratických dělnických olympiád v rozporu s většinovou vůlí tehdejší polistopadové společnosti. Dnes z toho zbývá jen velkolepý Masarykův nádherný stadion, který se polistopadovým pidiveličinám naštěstí doposud nepodařilo zbourat. Tohoto drekovna je však ještě víc. ()
Příjmné překvapení, snad možná proto, že 98% fimu tvoří nekomentované záběry z archivu, velmi šikovně a koukatelně sestříhané. Prostě to není nuda, což se zdá skoro neuvěřitelné. Zbývající 2 procenta mimózních komentářů (např. "dalším příkladem selhání tehdejšího zřízení bylo i to, že nevyšel pokus o zavedení zdravé výživy pro cvičence, kteří se dožadovali pokrmů jako byl hovězí guláš, nebo vepřové se zelím") se dala vydržet. Viděno online v rámci Academia Film Olomouc 2020. ()
Spartakiáda byla dobrá věc, lidi se alespoň hýbali a většina se na to velice těšila. Já jsem vždy obdivoval při těch záběrech jak dokážou najít na Strahově tu svojí značku. Ročník 1980 kdy pršelo to muselo být hodně náročné. Rád se na tyhle záběry dívám. Mě cvičení minulo, ale sestra v roce 1985 cvičila, sice jen tady na malém městě. Ještě si pomatuji na hrneček se Spartakiádou 1990, která se už "nekonala" škoda. Mimochodem v tom popisu je chyba těch spartakiád bylo 6 nikoliv 5 jak je tady zmíněno a to v letech 1955, 1960, 1965, 1975, 1980, 1985. ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama