Pán přílivů (S01E08)

Filmařka Geeta Vasant Patel se chopila režie 8. epizody seriálu Rod Draka, která se opět neobešla bez časového skoku. Jak to dle všeho vypadá, 1. série vyvrcholí počátkem události známou jako Tanec draků a i proto je nutné do finále stihnout připravit pro tuto událost půdu. Opět tak dochází k přeobsazení některých rolí, kdy především Tom Glynn-Carney v roli Aegona II. a Ewan Mitchell jako jeho bratr Aemond působí jako ideální castingové trefy. U postav je mezitím opět vidět nějaký ten vývoj, z Daemona v podání Matta Smitha se například stal lovec dračích vajec. Prim ovšem stejně nakonec hraje politické pletichaření, boj o moc a otázka toho, kdo na trůn usedne dál. Maskéři odvedli vynikající práci ohledně vizáže krále Viseryse v podání Paddyho Considina na prahu smrti. S Viserysem to bylo již od 1. epizody obtížné a častokrát se o jeho královských ideálech dalo polemizovat, Paddy Considine ovšem v součtu přeci jen doposud předvádí jeden z nejsilnějších hereckých výkonů v rámci celého seriálu a sledovat Viseryse na dně fyzických sil je ideálně nepříjemné. Celá osmá epizoda ostatně stojí na emocích, kterým přispívá i emotivní soundtrack Ramina Djawadiho. Síla Rodu Draka navíc pořád tkví v tom, že na rozdíl od ostatních fantasy pořád svět vytvořený George R. R. Martinem odráží skutečný svět. Epizoda 8 v sobě ostatně skrývá i zjevnou inspiraci kauzou MeToo, konkrétně spíše událostmi, které celému hnutí předcházeli a které celou existenci hnutí zapříčinili. Předchozí dvě epizody jednoduše nelhali a princ Aegon je pořád pěkný ptáček. Je přitom vlastně zajímavé sledovat kritiku některých fanoušků knižní předlohy, kteří jsou nařčení z toho, že seriál zatím nadržuje straně Rhaenyry v podání Emmy D´Arcy (Milly Alcock začíná díky síle výkonu D´Arcy chybět méně a méně) a naopak se snaží příliš negativně vykreslit druhou stranu. Je to celé krapet úsměvné, protože minimálně v rámci seriálu princ Aegon pomalu spěje k tomu, aby se stal stejně nenáviděným parchantem jako byl svého času všemi milovaný Joffrey Baratheon. I když se o toho očividně bude moci podělit se svým bratrem. Takový Daemon Targaryen poté svou divokou povahu v jeden moment nezapře, jeho bratr Viserys ovšem naopak i přes brzké setkání se smrti nepřestává být naivní a pořád se snaží nevyhnutelně rozkmotřenou rodinu nějakým způsobem stmelit. Olivia Cooke poté jakožto Alicent zůstává ve vysoké herecké formě, samotný závěr epizody poté v sobě jednoduše zanechává nádech tragédie. Epizoda s velmi chytrými dialogy ostatně skutečně vyvolá dojem nějaké chytře napsané hry od Williama Shakespeara, kdy se sice opět skáče v čase, vůbec to ovšem nepodráží nohy vykreslení postav a napětí. Jestli má tahle epizoda připravit půdu pro nevyhnutelnou občanskou válku, líp to snad udělat nešlo.... (10.10.2022)

Pán přílivů, začíná dalším posunem v čase dopředu, tentokrát o šest let. Znovu se otevírá téma následnictví a jeho legitimity, do kterého znovu musí vstoupit i samotný král osobně, ač nyní již velmi zesláblý a v jiných otázkách téměř plně zastupovaný jinými. Jeho pomalá chůze k trůnu je jednou z nejlepších scén roku, podání koruny bratrem Daemonem je silným symbolickým momentem. Po nepříjemném – i když poté svižně utnutém – jednání v trůnní síni následuje velká rodinná večeře, umírající král by si totiž přál usmíření mezi svými příbuznými. Jistě, že to nakonec skončí urážkami, výhružkami a potlačovaným násilím, ale na začátku to alespoň na chvíli skutečně funguje, panuje civilní atmosféra a zazní nikoliv neupřímné přípitky a projevy obdivu. A i to je na dynamice vztahů v Rodu draka zajímavé, že nejsou jen tak jednoduché, aby mezi soky panovala čirá nenávist, že ve vztahu Alicent a Rhaenyry ještě zůstaly i stopy hlubokého přátelství, jež je kdysi pojilo, Daemon zase s věkem dokáže být ke staršímu bratrovi daleko shovívavější než kdy dřív. (18.02.2023)

Jelikož se mi závěr předchozího dílu a obecně celý díl zamlouval vrhnula jsem se hned na další a opět se zklamala… Pro člověka, kterému trvá dlouho, než si zapamatuje vzhled jednotlivých postav a jejich jména jsou tyhle časové skoky a opět změny některých herců čisto čistě k posrání. Ještě ke všemu když se mezi sebou všichni množí jak králíci mám v tom kdo je kdo, s kým je spřízněn a tak prostě a jednoduše obrovský bordel. Postavy přicházejí a zase nesmyslně mizí a tak podobně pořád dokola. Kromě toho, že se děj opět nikam neposunul a časový skok znamenal jen to, že se král prakticky rozložil, se nic podstatného nestalo. Pod trůnem se znovu politikařilo a stejně jako předchozí díly se nešetřilo označením bastarde, děvko a jinými nehezkými výrazy. Takže jsme se od prvního dílu, ve kterém se všichni hádali prakticky o to samé nikam nedostali. A proto mě tenhle seriál, všechny řeči okolo a nekonečná stopáž vážně šíleně nudí. Navíc kvůli všeobecné změně herců a toho, že kromě krále a už ani Daemona nemá žádná postava bůhvíjaké charisma se nedokážu s nikým nijak "sblížit", soucítit s nimi a ani mě osud byť jen jediné z nich valně nezajímá. Nad vodou vše držel král a emoce, kterými se zde nešetřilo. Ale, co teď bude dál? (25.02.2024)

A drak přišel ještě jednou a naposled, aby zařval. Pijavice seděla na jeho trůnu a on si ho vzal zpátky. Je prostě naprosto poetické, že Viserysův konec zrcadlí Balerionův. Též mne potěšila Viserysova zlatá maska jako odkaz ke zlaté masce, kterou bolestivě získal v GoTku jeho jmenovec. Vskutku tragédie Shakespearovských rozměrů, kdy Viserys umírá v domnění, že všechno spravil, ale útěchou mu je, že viděl svou rodinu sjednocenou jako poslední věc. Dameon se projevuje jako nebezpečný soupeř s perfketně obsazeným Aemondem se buduje rivalita. Ramin Djawadi tam hází nejlepší ostéčka seriálu no a výprava a všechno opět stojí za to. Za zmínku též je dobré dát Aemondovu absolutně fantastickému roastování. Těším se a zároveň se bojím další dílu, protože tahle epizoda byla cítit jako perfektní finále s krutým zakončením v podobě nepochopoení chtěného od Alicent. (05.11.2022)

Tomuhle říkám emotivní epizoda. Paddy Considine po tomhle musí dostat cenu Emmy, protože jeho výkon byl nadpozemský. A co víc, maskéři se pěkně předvedli. Nemám tomuto dílu co vytknout. Chci víc scén mezi mladými z kterých extrémně vyčnívá Aemond. Nejenom, že jsem měl slzy, ale při dvou momentech jsem se rozplakal. Safra.... no tohle jsem nečekal. Také je nutno zmínit, že tomu strašně napomáhá hudební podkres Djawadiho. Je to frajer. (11.10.2022)