Europa '51
Europe '51
Europe '51
Režie:
Roberto RosselliniKamera:
Aldo TontiHudba:
Renzo RosselliniHrají:
Ingrid Bergman, Alexander Knox, Rossana Rory, Giulietta Masina, Antonio Pietrangeli, Ettore Giannini, Marcella Rovena, Carlo Hinterman, William Tubbs (více)Obsahy(1)
Dlouholetá fascinace Františkem z Asisi přivedla Roberta Rosselliniho k nápadu vytvořit film o člověku s povahou svatého a následně jej postavit do kontrastu s poválečnou Itálií. Ingrid Bergman si tak mohla zahrát roli Irene, která se po rodinné tragedii snaží vzpamatovat tím, že pomáhá potřebným lidem z chudinských čtvrtí. Protože ale doma tráví míň a míň času, v jejím manželovi začne vzrůstat podezření, a poté, co se Irene pokusí pomoci chlapci, který se dopustil krádeže, se do věci vloží i policie. Je nastolena otázka, zda člověk s takovou povahou vůbec může žít v moderním světě. (Morien)
(více)Recenze (18)
Ingrid Bergman si príliš so svojim manželom nerozumela, ako po osobnostnej stránke, tak po umeleckej. O Európe 51 to našťastie neplatí. V neorealistickom príbehu hraje Ingrid ztelesnené dobro, sväticu, paradoxne v dobe, keď ju za jej opustenie manžela a svatbu s Rosselinim prestali považovať za sväticu v Hollywoode. Pekná irónia. Pokiaľ film vo svojej dobe pokladá otázku, či je možná takáto obetavá sebarealizácia, v dnešnej dobe by bola odpoveď jasná. ()
Článek obsahuje spoilery. Irene, žena z vyšší společnosti je natolik zabraná do udržování svého postavení, že nevěnuje dostatek času svému synovi. Ten vinou jejího přehlížení zemře. Irene si začne uvědomovat nedostatky svého třídního zařazení a začne pomáhat sociálně slabším rodinám (její snaha ji zavede až do továrny k běžícímu pásu). Její rodina (matka, manžel) nedokážou pochopit její empatii, soucítění s chudinou, odvrácení se od svého postavení. Ve chvíli, kdy Irene dopomůže k útěku mladého zločince („dopomůže“, samozřejmě však s těmi nejčistšími úmysly), její rodina toho využije, a aby zabránila skandálu, nechá Irene nastálo hospitalizovat v zařízení pro duševně choré. Irene se už ani nebrání, jelikož jen naprosté odloučení/samostatnost/samota ji sblíží se všemi ostatními. Dobrými i zlými. Evropa 51 nepropaguje socialismus, ani křesťanství. Přitom Irene tak trochu působí jako světice i hlasatel dělnických práv. Nad tím vším se klene hluboce humanistická myšlenka o tom, že všichni mají právo na kvalitní život, a tím, že se rozhodneme tento fakt ignorovat (nepodat pomocnou ruku), zabráníme i těm ojedinělým snahám o nápravu. Na druhou stranu Rossellini vypráví svůj příběh poměrně pateticky, nemá to tolik dokumentárních prvků jako první spolupráce Rossellini-Bergmanová Stromboli (když scéna z továrny je dostatečně vypovídající o realitě, i beze slov), příběh působí trochu vyumělkovaně. To celé ale prosvětluje skvělý výkon Bergmanové (její výraz je úplně jiný než v jiných filmech, takový zasněnější, ne tak drzí jako ve Stromboli), krásná kamera (ostře kontrastující černé obleky hrdinky a světlé dekorace za ní), a příjemná gradace děje. Na podobné filmy už se dnes nemůže dívat každý (vzhledem k tématu a způsobu vyprávění), ale kdo přistoupí na hru, bude odměněn příjemným zážitkem. ()
K Rosselliniho neorealistické hagiografii snad jen pár slov z jejích - ne nejzanedbatelnějších - pramenů: „To bude nový úsvit, nové slunce, které vyjde tam, kde to opotřebované zapadne, a přinese světlo těm, kteří žijí v temnotách a v nejistotě, místo onoho opotřebovaného slunce, které pro ně nezáří.“ (Dante) ()
Silné drama o ženě, která hodně ztratila a chce najít smysl v životě po tragické události. Rozhodne se, že ten smysl je v pomoci chudákům, ale její konání se nesetkává vždy jen s pochopením. Jako kdyby takový člověk do současné společnosti nepatřil. Za sílu filmu může jak skvělá režie a kamera, která je v podstatě netečná, tak i krásná Ingrid Bergman, která je rozhodně víc než jen pěkná žena. ()
Radikálna premena ústrednej postavy z dominantnej boháčky na doslova sväticu bohatú už len dušou, je pomerne reálne podaná. A to vďaka skvelému hereckému výkonu Ingrid Bergman. Film ako celok mi však pripadá, ako keby sa džbán poskladal z črepov viacerých typov tejto nádoby. Nieje kompaktný a nieje dejom na diváka pútavý. Možno majstrovské dielo talianskej kinematografie, možno len mierne nadpriemerný kúsok svojho režiséra. ()
Reklama