Milda

Co horšího lze říci o režimu, který si do svého čela zvolí takovouto postavu? 1) 95letý Milda v záviděníhodné fyzické i duševní kondici vykládá všem, kteří ho poslouchají, o báječném spravedlivém a lidském společenském řádu, jehož kontrukce se sám zúčastnil._____ 2) Přesvědčený o správnosti svého konání, zcela neschopen jakékoli sebereflexe, pyšní se bývalý generální tajemník ÚV KSČ bizarním portrétem v nadživotní velikosti, který si přivezl ze severní Koreje, země, kam se svým vnímáním dnes asi nejlépe hodí._____ 3) Jen na dokreslení. Všimli jste si, že nikdy nebyl u svých spolupracovníků z předsednictva ÚV KSČ doma a oni u něho také ne?_____ 4) Tři hvězdičky reflektují nespornou zajímavost dokumentu, ale ne jeho kvalitu. V žádném případě pak nehodnotí bizarní postavu Miloše Jakeše a už vůbec ne politiku, kterou reprezentoval._____ 5) Zajímavé komenty: xxmartinxx**** výstižně hovoří o mentálním nastavení určitých lidí, Ivoshek*** přesně vystihl mou výhradu k režii, Mr.Lobo*** dvěma slovy popsal, o co vlastně jde, raininface*** krásně popsal rozdíl mezi demokracií a totalitou. (27.12.2019)

Během téhle sondy do života, myšlení a hanspaulské vily jednoho nepřenastavitelného člověka mě přepadla skepse týkající se primárně toho, že lidi z disentu už další generace musí vnímat jen jako společenství bizarních vlasatých figurek a že by bylo možná lepší (v rámci vyrovnání se s minulostí a vzhledem k současným společenským trendům), kdyby Sametová revoluce nebyla tak úplně sametová. A oboje mě dost děsí. (01.12.2017)

Milouš Jakeš byl v zásadě odpornou bytostí. Skálopevně přesvědčený o své pomýlené vizi světa a o tom, že komunistický režim byl v základu zdravý a spravedlivý. Když byl konfrontován s nepříjemnými otázkami (např. srpen 1968), začal blábolit nesmyslné floskule a vztekat se. Ohledně charakteristiky této tragické figury českých dějin není potřeba mnoho slov. Bohatě postačí jedna scéna z tohoto filmu, ve které se svěřuje, že za největší životní tragédii považuje své vyloučení z KSČ. Jak říkal: "Nic horšího se člověku v životě nemůže stát. Nemůže." A to prohlásí člověk, jehož vnuk z hanby za svého otce spáchal sebevraždu a pravnuk si raději změnil jméno. Myslím, že toto dokonale vystihuje Jakešovu psychopatickou osobnost. (06.08.2020)

Jako kůl v plotě. Milouš Jakeš zůstává, navzdory všemu a všem, takový, jaký byl. Tedy přesvědčený o své vlastní pravdě, bez známek kritické sebereflexe, s pocitem velké křivdy, která na něm byla spáchána v okamžiku jeho vyloučení z KSČ (citace: Nic horšího se člověku nemůže stát). Víra Milouše Jakeše v socialismus ovšem podléhá kašírovaným představám o tom, jak by (ne)měl fungovat stát, potažmo celý svět, což dokazuje několik konfrontací s bývalými disidenty (sic!) i se samotným režisérem. Někdo by možná řekl, že Jakeš je ve svých pětadevadesáti letech už jen neškodný stařík, který nemá potřebu se omlouvat za svou minulost, nicméně pro mnohé spoluobčany dodnes představuje nehynoucí monolit komunistické moci. A to je nebezpečné. Ještě teď, právě dnes. (20.06.2019)

Je celkem obdivuhodne jak si Jakes i v tak pokrocilem veku jede to sve a zije ve vlastnim svete soudruhu. Jsem rad, ze do tohoto projektu vstoupil, nekolik zajimavych zaberu a myslenek se zde najde. Jeho rozcilovani se nad neprijemnymi otazkami pusobi az usmevne. Ale jde videt, ze je kovanym komunistou, ktery v politice nebyl pro penize, ale z presvedceni. (01.07.2018)