Doupě bílého červa

Toto je opäť jeden z hororov, ku ktorému ma viažu príjemné spomienky na hororové detstvo. Keby som ho videl dnes po prvýkrát, asi by bolo hodnotenie dosť nízke. Lenže nostalgia je jednoducho nostalgia, a aj keď v dnešnej dobe takýto film už nikoho nemôže vydesiť (upírske orgie mi dokonca pripadali poriadne smiešne), stále má niečo do seba. Proste jeden z filmov, na ktoré sa nedá zabudnúť. (06.08.2010)

Stará láska nerezaví a já mám k tomuhle filmu již pradávný vztah. O to více mě potěšilo, že se mi líbí stále. Amanda Donohoeová je zde vpravdě božská (nebo ďábelská?) a sluší jí to asi nejvíc ze všech filmů, kde hrála. Ve sněhobílém kostýmu, černých průsvitných šatech, modročerné nahotě nebo v červeném obleku z hadí kůže...brýle, vlasy stažené dozadu, spalující pohled, hadí zorničky a mimořádně dlouhé jedové zuby! V několika záběrech mi připomněla Catherinu Deneuveovou. Nezapomenutelnou scénou je skropení kříže s Kristem hadím jedem. Stokerovu povídku jsem stále ještě nečetl, ale není těžké odhadnout, co si excentrický režisér přidal. Zejména halucinogenní a snové scény jsou Russelovou poznávací značkou - krev, nahota, zabíjení, znásilňování, Kristus na kříží drcený hadem (hned si člověk vzpomene na podobný výjev od H.R.Gigera), umělé pohlavní údy a hadí zuby. Výborná hudba (Stanislas Syrewicz) je směsí klasiky, new wave, new romantic, skotských lidovek a indických a afrických rytmů... Ano, had je jako z Divadla Spejbla a Hurvínka, ale já jsem v tomto momentě schovívavý...Jaro tentokrát začalo dříve... (20.01.2014)

Stoker byl údajně v době psaní předlohy na drogách. Nevím, nakolik je románu film věrný, ale mám pocit, že režisér a scénárista v jedné osobě se ochotně vcítil do ducha díla nejen obrazně :). Výsledkem je dojem, že název krypticky odkazuje na doupě prvního dealera v Británii. Děj je nelogický a chaotický, jak se dá vzhledem k výše uvedenému čekat, ovšem svým způsobem s nutnou tolerancí a pokud možno s pár promile v krvi je to sranda. Líbila se mi ovšem filmová verze lidovky D'Ampton Worm song. (27.06.2011)

Jeden z najkurióznejších hororov 80. rokov. Ken Russell (Zmena stavu) nikdy nebol mojím obľúbeným žánrovým režisérom, ale toto už je vážne moc. Kto nevidel scénu, v ktorej Hugh Grant, priviazaný o sedadlo v lietadle, sleduje zápas dvoch letušiek, pričom mu pomaly vstáva „ceruzka“, nepochopí. Ešte absurdnejšia je scéna, v ktorej na budúcu hviezdu Nothing Hillu skáče 55-ročná žena a Hugh v spomalenom zábere schmatne meč o polovicu väčší, než je on sám, počas letu ju presekne napoly a následne sa zrúti na bicie. To proste musíte vidieť! Okrem bombového názvu oceňujem i samotnú legendu (a mrazivú jaskyňu), avšak jej premiestnenie do súčasnosti bolo zlým rozhodnutím. Pozoruhodný je i nezrozumiteľný strih (postavu uprostred noci v prázdnom dome za nohu schmatne príšera, STRIH, postava do jaskyne nesie jedovatý plyn). Ale historický prequel by som si pozrel rád. (27.11.2016)

Za části v čas. rozmezí 31.min. až 33.min. a za sequenci v letadle. Nechápu, proč to rovnou nevzniko, jako fetish porno/eroticko halucinační film? Vidělalo by to myslím více. Z hl. baby (která se mnohem později stane adm.Enolo Phid ve Starship Troopers 3) totiž vyzařuje tolik sexuálního horka, že by jí mohli leckteré XXX herečky záviděti. Přiblbý humor funguje v doprovodu mimózní a občas otravné mjůzik. A dívati se na zelenáče Granta stálo za ten úlet. Stoker jako člověk z přísné Viktoriánské éry, by dostal z tohoto filmu s velkou pravděpodobností doživotní priapismus. (18.09.2021)