Psí láska

Moc pěkné nedozírné rozlohy severských plání a samota. „Jsem sólista, nechci mít nikoho v závěsu“ říká hned v úvodu hrdinka. Závodí se i v temné zasněžené noci. Své psy oslovuje „Moje miminka“. manželství jí nevyšlo. V létě trpí stejně jako její psy vedrem, pořádá „psí“ tábory pro děti a těší se na podzim, kdy vyjede za hranice, protože v malých Jizerkách se nedá trénovat. Režisérka, mimo jiné autorka Vítejte v KLDR postupně sloupává její vrstvu siláckého vystupování. Nejde zde o trofeje ze závodů nebo oslavování výkonnosti sportovce. Jde o útěky do divočiny. (31.01.2021)

Paní Janu Henychovou neznám. Měl-li bych soudit podle tohoto dokumentu, tak je mi tato žena silně nesympatická svým nevyrovnaným chováním, umanutostí a sebestředností. Zároveň jí musím obdivovat pro její vytrvalost a odvahu. Paní Jana na mě zapůsobila jako osoba, která upřednostňuje psy před lidmi a muži (samci) obzvlášť. Tím mě také notně iritovala. Také mi díky tomu hodně připomínala Rudolfa Desenského. Jinak byl dokument velmi zajímavý a člověku musherstvím nepolíbenému poskytl náhled do tohoto náročného (po všech stránkách) sportu. A tím splnil účel. Tím, že jsem dokument, jehož hlavní protagonistka (hned po psech) nemá moje sympatie, dokoukal, je pro mě subjektivně jistou známkou kvality. Navíc krásné záběry severské krajiny. Na vrchol to sice nedosáhlo (stejně jako Jana), ale poctivé čtyři hvězdy si to zaslouží. (21.01.2021)

Filmařsky nijak zajímavý dokument o Janě Henychové, její smečce a nejdelším závodu psích spřežení v Evropě. Sem tam pěkný záběr z dronu na krajinu, jinak jen běžící psi nebo láteřící protagonistka. Jakoby si autorka pořádně neujasnila, o čem chtěla točit, takže z toho vznikl průměrný dokument vhodný do programu ČT sport (50%). (19.01.2021)

Dvakrát měř, jednou stříhej. Někdo by měl říct paní režisérce, že dokument nemusí být za každou cenu drama, někdy může být jen krásný a hlavně pravdivý. Jana Henychová je ve skutečnosti pohodovější, vyrovnanější a v závodech mnohem úspěšnější osoba, než tahle její cholerická, umanutá filmová verze, kterou nám dokument vnucuje. Přitom to mohla být nádhera... psi, zasněžená krajina, dřina a především láska. (12.11.2020)

Některé zdejší komentáře jsou na přesdržku a musherka Jana Henychová by se o nich vyjádřila jistě patřičně peprně. Jak já jí rozumím, ať už se to týká hafanů nebo způsobu života. Její vytrvalost, houževnatost a cílevědomost bych si přála mít. Určitě bych pak taky zamířila někam daleko na sever plnit si své sny, ale rozhodně bych neměla v plánu účastnit se brutálně náročného závodu psích spřežení Finnmarksløpet, takže klobouk dolů před odvahou pustit se do něčeho takového. V dokumentu si Jana na nic nehraje, je prostě a jednoduše svá, ať už se to někomu líbí, či nikoliv. Jen bych se přimlouvala za více obrazových informací z dalšího nedokončeného závodu v roce 2019. Chápu však, že rozpitvávat neúspěch se nikomu moc nechce. (70%) (20.04.2021)