Psí láska

Mám rád filmy se psy, a jelikož jsem byl celkem zvědavý na zákulisí závodu psích spřežení, vydal jsem se bez váhání do kina na Psí lásku. Dokument zaujme na první pohled amatérsky civilním zpracováním, což je jeho silná, ale i trochu slabá stránka. Musím uznat, že jsem se po zhlédnutí filmu cítil být do jisté míry informačně obohacen, co se týká tematiky psích spřežení a všeho, co s tím souvisí, takže v tomto směru dokument vesměs splnil moje očekávání. V první polovině filmu mě však poněkud rušilo až příliš amatérské pojetí a dialogy "herců", což se v druhé polovině naštěstí změnilo. Obávaný závod Finnmarksløpet je rozhodně velikou výzvou a Jana si zaslouží obdiv za své odhodlání a její chlupatí společníci za vytrvalost a věrnost. Lepší tři hvězdičky! (27.07.2020)

Asi bych o sobě neřekl, že jsem velký příznivec tohohle adrenalinu, ale nehodlám tomu nic vytýkat. Naopak určitě obdivuji snahu Jany, že umí jít za svým cílem a spolehnout se jen sama na sebe. Záběry ze samotného závodu jsou také zajímavé. Každý tu bojuje sám za sebe při dvaceti pod nulou, na galantnost se tu moc nehraje. Takže celkový dojem, který dokument zanechal, byl fajn. (22.02.2021)

Paní Janu Henychovou neznám. Měl-li bych soudit podle tohoto dokumentu, tak je mi tato žena silně nesympatická svým nevyrovnaným chováním, umanutostí a sebestředností. Zároveň jí musím obdivovat pro její vytrvalost a odvahu. Paní Jana na mě zapůsobila jako osoba, která upřednostňuje psy před lidmi a muži (samci) obzvlášť. Tím mě také notně iritovala. Také mi díky tomu hodně připomínala Rudolfa Desenského. Jinak byl dokument velmi zajímavý a člověku musherstvím nepolíbenému poskytl náhled do tohoto náročného (po všech stránkách) sportu. A tím splnil účel. Tím, že jsem dokument, jehož hlavní protagonistka (hned po psech) nemá moje sympatie, dokoukal, je pro mě subjektivně jistou známkou kvality. Navíc krásné záběry severské krajiny. Na vrchol to sice nedosáhlo (stejně jako Jana), ale poctivé čtyři hvězdy si to zaslouží. (21.01.2021)

Moc pěkné nedozírné rozlohy severských plání a samota. „Jsem sólista, nechci mít nikoho v závěsu“ říká hned v úvodu hrdinka. Závodí se i v temné zasněžené noci. Své psy oslovuje „Moje miminka“. manželství jí nevyšlo. V létě trpí stejně jako její psy vedrem, pořádá „psí“ tábory pro děti a těší se na podzim, kdy vyjede za hranice, protože v malých Jizerkách se nedá trénovat. Režisérka, mimo jiné autorka Vítejte v KLDR postupně sloupává její vrstvu siláckého vystupování. Nejde zde o trofeje ze závodů nebo oslavování výkonnosti sportovce. Jde o útěky do divočiny. (31.01.2021)

Asi přehnaná očekávání. Já jsem velký pejskař, ale směřuju k lovu a lovecké kynologii, vedle toho závody psích spřežení na mrazu a sněhu jsou jak jiná dimenze. Navíc ta vůdkyně je dost svérázná a vyjít s ní taky nebude zrovna jednoduché. Víceméně jsem se u toho chvílemi i lehce nudil. Ale zajímavé zjištění je, že to magické slovo ku*va, aby pes okamžitě zbystřil, funguje i na jiná plemena. To podstatné je řečeno ke konci, je to ku*va drahý koníček a není to rozhodně pro každého. 5/10 (21.01.2021)