Prisoners of the Ghostland

Když se šeptá o tom, že by měli Prisoners of the Ghostland být nejšílenějším filmem v kariéře Nicolas Cage, divák by měl okamžitě zbystřit. Herecká ikona si totiž více než dekádu v podstatě buduje kariéru tím, že chodí do víceméně bizarních filmů. Na vině jsou nejspíše dluhy na daních i samotné Cageovo vyjádření, že ho klasický blockbusterový Hollywood omrzel. Tak či onak je již aktuálně vydobytá pověst Prisoners of the Ghostland oprávněna. Z fleku totiž dost možná bude Prisoners of the Ghostland skutečně patřit mezi největší šílenosti, které kdy Cage poctil svou tváří. Znamená to ovšem automaticky negativní záležitost?   Prisoners of the Ghostland jsou americkým debutem japonského tvůrce Šiona Sona. Nízkorozpočtový post-apokalyptický film, který je tak trochu říznutý westernem a tak trochu samurajskými filmy vlastně tak trochu připomene Útěk z New Yorku Johna Carpentera, nejzábavnější je ovšem v tom, že se vůbec nebere vážně. Sono se očividně nikdy nesnaží dodat seriózní záležitost a při přistoupení na pravidla hry diváka čeká vlastně opravdu zábavná divočina, která z fleku bude patřit mezi nejvýraznější Cageoviny posledních 10 let. Sono si očividně hraje se žánry, předhazují se různé šílené nápady a Sonova pověst filmařského podivína je v tom filmu vlastně celkem dost cítit.   Scénář dvojice Aaron Hendry- Reza Sixo Safai pochopitelně není žádná hitparáda. Prisoners of the Ghostland jsou béčko, rozhodně si to ovšem uvědomují. Ten film je v součtu neskutečný bordel, vizuálními nápady a bizardním způsobem vyprávění to ovšem vyrovnává. Forma v tomto případě zcela jasně válcuje obsah, té formě se ovšem nedá upřít strašné kouzlo.   Cage si tuhle polohu herecky očividně užívá, ani v tomhle případě po něm vlastně žádná přehnaná herecká aktivita požadovaná není. Takový Bill Moseley jako hlavní záporák přehrává přesně tím adekvátním způsobem, aby divák zcela jasně očividně poznal, že je to přehrávání tak trochu úmyslné. V jistých momentech herecké kreace v Prisoners of the Ghostland působí zcela teatrálně, přitom všem to ovšem působí, že je to jasný úmysl a Sono má skutečně zvrhlý styl.   Scénář je hloupoučký, spousta věcí v podstatě nemá smysl a chvílemi Prisoners of Ghostland působí takovým tím způsobem, že neví jestli chtějí být spíše vyloženou parodií nebo rýpavou satirou. Přeskakování mezi styly je někdy skutečně přehnané a spousta scén v podstatě nemá ve filmu reálné opodstatnění. Vypnutí mozku u tohoto filmu zřejmě zaručí ještě stravitelnější zážitek, kdy bude všem jedno, že to co se děje na plátně je prostě hovadina. Je to bizardní záležitost, která ovšem dokáže ohromit vizuálem, Cagem v pro něj ideální herecké póze a vlastně celkem zajímavou výpravou, která v jistých momentech připomene feudální Japonsko. Je to pořád levný film a především (více než) tak trochu tupé béčko, jde ovšem přesně o takový typ filmu, který by dost možná v 80. letech vyprodával videopůjčovny.   Kvalitami je vlastně letošní třetí Cage někde mezi Willy´s Wonderland a Pig. Je to pořád neskutečně hloupý, absurdní a šílený, vizuálními nápady, očividně přiznanými pravidly hry a Cagem v poloze, která mu svědčí ovšem bez problémů dokáže obstát. Je to minimálně záležitost, která se jen tak nevidí a při správném naladění diváka čeká hodně speciální zážitek. Prisoners of the Ghostland nenapraví Cageovi reputaci, v rámci všech těch jeho blbých filmů za poslední roky ovšem bude tenhle blbý film stát velmi vysoko...... (20.09.2021)

Sono je vzhľadom na svoje podaktoré snímky z minulosti, rešpektovaným tvorcom podivných projektov, ktoré povedzme, ďaleko prekračujú očakávania bežného konzumenta. Čo sa "Prisoners of the Ghostland" týka, je to film, ktorý je prepchatý lacným bizárom bez originálnej myšlienky, ktorý sa snaží všemožne zaujať a následne tak šokovať, avšak vo výsledku pôsobí skôr nudne. Čo narobíme .. aj majster tesár sa niekedy utne. (21.09.2021)

Navzdory zdejšímu hodnocení a komentářům (a o něco laskavějšímu na IMDb) jsem zcela zklamán nebyl. Jakýsi mix Útěku z New Yorku a Mad Maxe, co prostředím a postavami připomíná navíc tak trochu Vodní svět, má jako horké želízko Nicolase Cage. Tady záleží, zda s ním sympatizujete, nebo ho nesnášíte. Cage se v posledních letech našel v podivínských postavách, které mu sednou. A nejlepší je, když vůbec nemluví, zde minimálně. A jen na okraj - na svůj věk má dobrou fyzickou kondici...klobouk dolů. Klasický motiv cesty tam a zpátky přes překážky je ozvláštněn japonskými ingrediencemi. Vizuálně pěkné, místy doslova krásné. Ošuntělé sluje v plném slunci v protikladu k noci plné světel a neonů, momentky postav proti zapadajícímu slunci, muž se zvrácenou hlavou z jejíž hrdla stříká krev jak z prokopnutého hydrantu. Výborná hudba! Podivný svět je předkládán jako střípky z barvité mozaiky. Pro diváka zvyklého na přímočarý a jasný příběh tohle rozhodně není. Je to postapo kaleidoskop, kde se nejde pro smrt daleko. 3,5* (13.10.2021)

Předem svýho komentáře musím upozornit , že Šion Sono patří do mé Top desítky mých oblíbených režisérů a Bill Moseley patří do mé Top desítky oblíbených herců. A kdyby mi někdo před léty řekl, že tihle dva jednou spojí síly nevěřil bych, ale určitě bych se na takovou možnost těšil. Jenže v tomhle případě tohle spojení dvou mistrů ve svým oboru ve mě vyvolávalo spíš znepokojení a strach. Proč ? Protože spojení Šion Sono a Hollywood mi prostě nejde k sobě. Ještě větší strach ve mě vyvolal fakt, že hlavním hrdinou ve filmu by měl být (né až tak oblíbený herec) Nicolac Cage. A co si budeme nalhávat. Ikdyž měl Cage v kariéře pár dobrých zářezů, tak jeho nejlepší léta už jsou nenávratně v prdeli. Navíc si stejně myslím, že to nikdy nebyl nějakej extra herec. Jeho mimika ksichtu je prostě tragikomická. Mé tušení, že Prisoners of the Ghostland bude fakt průser jenom utvrdilo celosvětově nízký hodnocení. A po přečtení pár zdejších komentářů jsem byl na vážkách jestli do filmu vůbec jít nebo ho prostě ignorovat. V tomhle směru jsem ale nepoučitelnej.  Prostě zvítězila zvědavost. Samotnej film má celkem slušnej rozjezd, ale ve 13 minutě přichází první WTF scéna(aneb dokud se zpívá ještě se neumřelo). Kolem dvacátý minuty přichází další WTF scéna s kolem. Nevěděl jsem jestli se mám smát nebo brečet. A podobných WTF scén má tenhle kousek bezpočet. Už samotnej oblek ve kterým se Cage promenáduje postrádá logiku. Rozepnout to nemohl. Takže po těch dnech který v tom obleku strávil by musel být zechcanej, zesranej a ještě zapařenej jako jetel. No hnus. Co se týče vizuálu tak ten je ve většině filmu fakt povedenej a tady Šion Sona poznávám. Obsahově(dějově) jsem něco tak prázdnýho od Šion Sona ještě neviděl(a to už jsem viděl 12 jeho filmů. Tenhle je třináctej). Proč tomu tak je ? Odpověď nemůže být jednodušší. Šion Sono si ke svým filmům píše scénáře sám. Tady tomu tak nebylo. Navíc jak pro A. Hendryho tak pro R. S. Safaiho je to prvotina co se týče scénáře. A je to vidět, protože to co vymysleli je čistý zoufalství. A já se jenom divím, že Šion Sono na takovou zoufalost kývnul. Možná si to časem sám uvědomil, že je to nezfilmovatelný, ale už nebylo cesty zpět. Možná i proto dostal infarkt(ale to už jsou fakt spekulace :). Na druhou stranu z toho hovna co ti dva zoufalci vymysleli se toho ani víc vytěžit nedalo. Takže i tentokrát musím před Šion Sonem smeknout, že z toho nakonec nevylezl úplnej odpad, ale záležitost, která je jakž takž koukatelná, jakkoliv je děj dementní. Co se týče herců. Tak N. Cage byl podle předpokladů marnej a popravdě jsem mu tu ustřelenou kouli přál. K jeho hereckým kvalitám už se vyjadřovat nebudu. K mé nelibosti nedostal Bill Moseley ve filmu moc prostoru. Ale odehrál co měl. Další postavou která stojí za zmínku byl Jasudžiro(Tak Sakaguči) kterej se paradoxně ve filmu postará o nejvíc akce. Scéna kdy si Cage a Jasudžiro vzájemně nakopou koule mě fakt pobavila. Sofia Boutella tady hrála jen něco jako "ztracený cestovní zavazadlo" který musí Cage dostat zpátky domů. Ostatní herci už nemají většího významu a poslouží spíš jako křoví téhle nudné story. Závěrem jen dodám, že doufám, že se z toho přešlapu Šion Sono poučil a na pozlátko Hollywoodu pro příště z vysoka sere. Ikdž je film (dějově) průjem tak si Šion Sona pořád velice cením, protože z toho dementního scénáře vytřískal maximum. (21.10.2021)

Do nového snímku Šiona Sona jsem vkládal nemalé naděje, přeci jen jde o zkušeného režiséra s výrazným rukopisem. To samé si nejspíš řekli i herci, kteří se ochotně vložili do jeho vize (mimo odvážného Nicka Cage a populární Sofii Boutellu taky herec a režisér Nick Cassavetes, jenž se zde vrací po desetileté pauze od herectví). Ale Prisoners of the Ghostland nejsou dobře režírovaný film a vlastně působí, jak kdyby jakoukoliv režii postrádali úplně. A ač velmi cením ty zdejší propracované kulisy, nápadité kostýmy a použití praktických efektů, když pomyslně svleču tenhle snímek od všeho toho vytříbeného vizuálu, zbude jen laciný a po všech směrech pitomý scénář, který hercům dává jen velmi málo materiálu, se kterým by mohli pracovat. Kdyby tenhle scénář se stejným obsazením hlavních rolí natočil třeba Rob Zombie v redneckovském zapadákově kdesi v Novém Mexiku, umím si představit, že by to pod jeho rukama mohlo fungovat. Takhle ale fakt ne. Celé je to jen hitparáda ve vystřelování bizarních nápadů do vzduchu a čekání, zda nějaký z nich dopadne na úrodnou půdu, ale 85% z nich tam nedopadne a člověk z toho má jen velmi řídký, až nicotný divácký zážitek. (27.09.2021)