Dorohedoro

Povídková, resp. na kapitoly rozdělená výstavba příběhu, černočerný humor, gangsteři, absurdní nadsázka, extrémní a přepálené násilí. To vše vskutku připomíná jistého kultovního amerického režiséra. Nicméně pak je tu smršť tolika dalších šílených motivů a nálad, že každý hned pozná, že s něčím takovým mohla přijít asi jen japonská mysl. Ten punkově industriální a pohádkově gotický/renesanční svět, někdy jak z obrazů starých mistrů a třeba i Gigera, je něco, čím jsem se kochal celou sezonu a vedle toho se náramně bavil, byl znechucený a čas od času cítil i nějaké ty emoce díky sice pomalu plynoucímu, ale hezky promyšlenému mysterióznímu příběhu, který byl prostoupený různými výborně vymyšlenými přestávkami a epizodami, prohlubujícími postavy i svět. Bylo opravdu příjemné sledovat, jak se v závěrečné části sezony všechno začalo proplétat, spojovat a taky rozmotávat... jen aby se objevily další komplikace a tajemství. Samozřejmě vzhledem k délce sezony a délce předlohy jsme se ještě skoro nikam nedostali, takže něco takového šlo očekávat, ale první část příběhu zakončili dle mého mínění na správném bodě smysluplně a dostatečně uspokojivě. Srdcem tohoto krvavého bizarního, chaotického, houbičkového dieselpunku byly ale opravdu skvělé postavy. Všechny byly více či méně nejednoznačné, všechny zábavně (ale asi i pochopitelně) apatické k špíně, rozkladu a násilí světa a tedy ani jedna nebyla zrovna klaďas. A přesto jsem na konci vlastně fandil všem i když třeba do různě velké míry a ačkoliv jsem každou chápal, ne nutně jsem souhlasil s jejími činy. Zejména dvojka Shin a Noi by klidně mohla vstoupit do síně slávy nejcharismatičtějších párů/kolegů zabijáků (a s nejlepší chemií), co kdy byli na obrazovkách. Úžasné bylo i to, jak autor téměř nikdy nesklouzl k nějakým klišé a archetypům, např. ani u bosse mafie a ten tak působil i přes to, že byl z hlavního dějového úhlu pohledu  extrémně nebezpečný padouch, velmi lidsky, zato hlavní postava naopak musela celou sezonu procházet charakterním vývojem, aby začala být více sympatická a méně dětinská/jednorozměrná. Velmi zajímavé byly i Nikkaido (nebudu se tady asi raději vyjadřovat proč... a aby mě teď někdo z něčeho neobvinil, ne, není to o jejím vzhledu.. :)) a komicky trápená Ebisu, jejíž počínaní a hlášky v pozadí či popředí různých scén, byly téměř vždy k nezaplacení. Vizuální stránku jsem už částečně zmínil výše v kontextu scenérií na pozadí, které byly prostě úžasné, co se CGI animace postav, vozidel, předmětů v popředí týče, chvíli jsme si musel zvykat, ale pak jsem tenhle aspekt prakticky přestal vnímat. Problematičtější byly jen trochu rychlejší akční sekvence, kde CGI působilo více těžkopádně a videoherně (což dělá vždy nepříjemný kontrast s 2D okolím), ale i tam to nebyla žádná hrůza. Každopádně další velký dík MAPPA animátorům. No a samozřejmě bláznivý a výstižně surrealistický OP a výborné, každých par epizod se střídající ED (což MAPPA dotáhla k dokonalosti u adaptace CSM) jsou už jen bonusovou třešničkou na dortu. 8,4/10 (14.01.2024) (méně) (více)