Stargirl

Čekala jsem spíše béčkový film z Disney produkce, ale světe div se, dostalo se mi nadmíru příjemného a kvalitního filmového zážitku, který se nejen skví hudebními čísly v podání nezaměnitelné Grace VanderWaal, ale ukrývá i trochu moudrosti. Rozhodně nejde o obyčejnou pubertální love story na jedno podívání, naopak mi film v hlavě utkvěl natolik, že jsem se na něj ráda po týdnu podívala ještě jednou. A Grace VanderWaal, kterou jsem do této chvíle znala pouze jako zpěvačku, jež ve 12 letech vyhrála soutěž America's Got Talent, překvapila přirozeností a lehkostí, s jakou zahrála „Stargirl“. Skoro to působí, jako by jí tato role byla napsána přímo na tělo, ale vzhledem k tomu, že jde o film podle knižní předlohy a navíc do role byl původně zvažován někdo jiný, tak to tak samozřejmě není. Pravdou ale zůstává, že jí tato role neskutečně padla, a na to, že jde o její herecký debut, tak je skoro s podivem, jak dobrý výkon odvedla. Film je herecky, příběhově i režijně v rámci svého žánru rozhodně nadprůměrný. A v základu mi tento námět připomněl Paper Towns (ve smyslu, že se „obyčejný“ kluk zakouká do „neobyčejné“ a trochu tajemné holky), avšak směřování a téma je trochu jiné. Obecně se mi líbilo, že film vyzdvihuje nekonformitu a odvahu být sám sebou. Někomu to může přijít jako klišé, ale myslím, že v dnešním světě přeplněném různými trendy, reklamami, influencery a dalšími je mimořádně těžké se zastavit a uvědomit si, kým je člověk sám za sebe a jaké jsou jeho vlastní preference a zájmy, nezkreslené vlivem okolí. Myslím, že to ve filmu bylo skrze postavu Stargirl moc hezky podáno. Kéž by se točilo víc takových inspirativních "feel good" filmů. ~(4,4★)~ (08.12.2022)

Film si môže nájsť svojho mladšieho diváka, ale pre mňa to nie je. Celý film je takmer prespievaný, ale že fakt nad 50%. Znelo to ako reklama na Grace VanderWaal, o ktorej som nikdy nepočul, ale v Amerike vyhrala nejaké tie súťaže a ceny už v dvanástich rokoch a máva vypredané koncerty. Ale to mali aj Lunetici a fanúšikom som sa nestal. Rovnako tak mi väčšinou nič nehovoria zhudobnené filmy. (09.06.2020)

Do filmu som išiel s tým, že skúsim. Malá VanderWaal bola môj favorit v Amerika má talent a rastie z nej veľmi pekná slečna. Strašne som dúfal, že tu nikto nezomrie alebo sa tu nestane nejaká obrovská tragédia. Také teen filmy mi lezú celkom krkom. Film je ale pohodový, je o prvej láske a o dospievaní. Atmosférou a emóciami mi pripomínal Linklaterov Boyhood. Nájsť samého seba je vďačná téma. Myslím si, že keby som bol vo veku, v akom sú hrdinovia a natrafím na tento film, povie mi to omnoho viac o živote, láske a priateľstve, než akýkoľvek rodič,učiteľ alebo kamoš v tom období. Páčila sa mi postava Giancarla Esposita. Súhlasím s ním, že najkrajšie veci sú magické a zároveň reálne. A celkovo som mal z filmu dobrý pocit. Nenásilné, inšpiratívne a v niečom strašne čarovné. Vrátilo ma to trochu späť v čase. A to som naozaj nečakal. (17.05.2020)

Očakával som takú typickú klišé rozprávočku s bežnou schémou, a namiesto toho prišlo skutočne veľmi milé prekvapenie, ktoré som rozhodne nečakal. Film s veľkým posolstvom a skvelou pointou, ktorý má okrem iného skutočne didaktický rozmer. Áno, postava Stargirl je maximálne idealizovaná (až do nereálnych rozmerov), ale to v danom kontexte nebolo až takou prekážkou, práve naopak - ešte viac to poukázalo na morálno-etickú nevyrovnanosť dnešnej mládeže (nielen v USA, ale už aj u nás). Až na zopár prehnaných Disney maniérov to bolo skutočne milé prekvapenie. (10.07.2020)

Nemám rád tento “feel good až kým neumreme” prístup, pretože to potom vyzerá, jak keby Markéta Irglová točila Lady Bird, čo by teda nikomu neprospelo, a na pomalý, tichý voiceover do relaxačnej hudby a spiritualistické kecy o vesmíre má monopol Ted Mosby. Mali ostať pri tom muzikále. Aj by som im odpustil, že zopakovali dvakrát rovnaké hudobné číslo. A má to svoje momenty, napríklad prvý bozk, alebo potitulková scéna, či tá počiatočná hanblivosť (tá ma vždy dostane). A Leova mamina celkom dobre hrala. Ale v tejto podobe je to po všetkých stránkach moc, nestráviteľné, až ma to piano v pozadí týralo. Konečne viem, jak to Nick Cave myslel, že má chuť si pri pesničkách o láske trhať žily. Ak som si pred pár dňami dovolil napísať, že nórska Psychobitch nebola dostatočne deep, tak sorry, po tomto americkom menzese idem robiť komparz do Cannes. Kričať na chodníku. Ledva 3*. (11.06.2020)