Otec

Nesnesitelná lehkost hraní. Dobře si vzpomínám na exkluzivní rozhovor Hopkinse pro Reflex, kde prohlásil, že „…herectví je nejlehčí profese na světě…“. Takže sir Anthony si střihl další divadelní roli, jíž podobné ztvárnil za svůj život stovky na prknách, která znamenají svět a ještě za to, jen tak mimochodem, dostal Oscara. Jo, herectví je krásná profese, když se to umí. (07.05.2021)

Depresivní schíza v čele s výborným Hopkinsem a jeho úctyhodným výkonem, ale v jádru je to pořád... prostě jen drama. Dokáže vzbudit nepříjemné pocity, dokáže zabavit a slabší povahy rozbrečet a současně zaujmout Hopkinsovým charakterem, ale na druhé straně stále nejde o nic převratného, ničím nešokuje a žánrových dramat je tady spousta. Silnější trojhvězda, ale zase opatrně s tím vyzvedáváním filmu do nebes... (06.05.2021)

Anthony Hopkins ještě rozhodně nepatří do starého železa, o čemž mě přesvědčil svým dechberoucím hereckým výkonem ve snímku The Father. Tvůrcům se podařilo způsobem vyprávění navodit duševní rozpoložení člověka, jenž je pomalu, ale jistě pohlcován vážnou nemocí, okrádající ho o vzpomínky a celkově povědomí o sobě samotném. Zpočátku jsem si přišel vlastně podobně zmatený jako Anthony, poté jsem soucítil jak s ním, tak i s lidmi v jeho okolí - zejména tedy s jeho dcerou Anne. Bylo neskutečně smutné sledovat, co dokáže s člověkem udělat Alzheimerova nemoc, která nejednoho z nás potká, dožijeme-li se tak vysokého věku. The Father je zejména hereckým koncertem Hopkinse, avšak i herci ve vedlejších rolích podali nadmíru přesvědčivé výkony a dali tak vzniknout komornímu, ale o to více silnému snímku ze života. Stáří může být pokojné, ale i kruté! (13.04.2021)

Filmařsky neskutečně svěží sonda do problematiky stáří a pomalého odcházení jak fyzického, tak primárně psychického. Zcela unikátně otočená a do detailu rozebraná z perspektivy pacienta, nikoliv lidí kolem něj. Nedočkáme se tedy žádných kýčovitě uslzených scén, ani jiných podobných dolování emocí. Zeller na to jde sofistikovaně, místy až detektivním způsobem a fenomenálně hrající Anthony Hopkins nedá divákovi šanci vydechnout. V rámci žánru netradiční atyp, který stojí za to vidět, i když jednoduché pokoukání to není. (25.04.2021)

Komorní, ale chvílemi až hororově děsivý pád do propasti stařecké demence prostý však jakýchkoliv pokusů o patos.  Po(s)tupnou a hlavně nezvratnou ztrátu vlastní  integrity a identity  skládá  (nebo možná spíš rozkládá) Zeller jako puzzle, kde jednotlivé dílky přestávají zapadat do sebe, mizí detaily a  pomalu se vytrácí (a vytratí) i celkový obraz.   Dívat se na tenhle příběh z pohledu demencí postiženého pak umocňuje nepříjemný pocit a i přes absenci prvoplánových prostředků čím dál víc dojímá. Závěrečná scéna  pak opravdu zdrcující, nicméně pro citlivější diváky zde Zeller háže pevné lano prosté lidskosti, která však v reálném světě není zdaleka samozřejmostí. Díky za ni. (02.06.2023)