Otec

Jedna z mých největších hereckých lásek, sir Hopkins, dostal letos Oscara. V 83 letech se tak stal dosud nejstarším hercem, který kdy Oscara získal. Už jsem si myslela, že se jeho druhé sošky nedočkám. Teda spíš že on se už nedočká. Ale že předvede svůj životní výkon až v tomhle věku, to by mě nikdy nenapadlo... 'The Father' se pro mě stává jedním z nejsilnějších filmů, jaký jsem kdy viděla. A přiznávám, že především (ale zdaleka nejen!) díky Mistrovu hereckému výkonu. Syrové, nekompromisní, znepokojivé a na nic si nehrající zpracování tohoto těžkého tématu, stojící na perfektních hereckých výkonech. (28.04.2021)

Nesnesitelná lehkost hraní. Dobře si vzpomínám na exkluzivní rozhovor Hopkinse pro Reflex, kde prohlásil, že „…herectví je nejlehčí profese na světě…“. Takže sir Anthony si střihl další divadelní roli, jíž podobné ztvárnil za svůj život stovky na prknách, která znamenají svět a ještě za to, jen tak mimochodem, dostal Oscara. Jo, herectví je krásná profese, když se to umí. (07.05.2021)

Komorní, ale chvílemi až hororově děsivý pád do propasti stařecké demence prostý však jakýchkoliv pokusů o patos.  Po(s)tupnou a hlavně nezvratnou ztrátu vlastní  integrity a identity  skládá  (nebo možná spíš rozkládá) Zeller jako puzzle, kde jednotlivé dílky přestávají zapadat do sebe, mizí detaily a  pomalu se vytrácí (a vytratí) i celkový obraz.   Dívat se na tenhle příběh z pohledu demencí postiženého pak umocňuje nepříjemný pocit a i přes absenci prvoplánových prostředků čím dál víc dojímá. Závěrečná scéna  pak opravdu zdrcující, nicméně pro citlivější diváky zde Zeller háže pevné lano prosté lidskosti, která však v reálném světě není zdaleka samozřejmostí. Díky za ni. (02.06.2023)

„Otec” ma zaujal predovšetkým skrz-naskrz autentickým, hereckým výkonom waleského rodáka Anthonyho "Tonyho" Hopkinsa, ktorého postava sa volala jednak rovnako, ako znie i jeho krstné meno Anthony, alebo v jednej scéne dokonca povedal, že sa narodil 31.12.1937, čo zhodne sedí s údajmi v hercovom životopise... Obdivuhodným spôsobom totižto stvárnil človeka postihnutého alzheimerovou chorobou, ktorý sa postupne prepadáva do čoraz vyšších úrovní demencie, až nedokáže poriadne rozlišovať číru realitu, a všetko, čo s ňou skrátka súvisí, a to isté zároveň prežívame i my diváci, ktorého svet sledujeme práve iba prostredníctvom protagonistovej optiky, ktorá býva často skreslená, a tak sme priamou súčasťou nepriaznivého osudu v mimoriadne depresívnom ponímaní. Spracovanie je prispôsobené pôvodnej divadelnej hre Floriana Zellera, ktorý teraz za asistencie Christophera Hamptona, napísal i filmový scenár, a režíruje na placi rozsiahleho, londýnskeho bytu, a to konkrétne po prvýkrát, čiže tým pádom debutuje na poli hraného, celovečerného filmu. Osobne nijako zvlášť extra nevyhľadávam snímky nakrútené podľa hier, pretože mi pripadajú, ako "statické" , čo je možno aj zrovna tento najnovší prípad... ? Zaznamenal som informáciu, že "Otec" pozbieral kopec všelijakých nominácií na najprestížnejšie, filmové ocenenia za kalendárny "korona rok" 2020, ale z nich by som tak maximálne nominoval len starnúceho herca, ktorý i napriek tomu, že má veľmi pokročilý vek, dokáže ešte stelesniť aj takto komplikovanú postavu, za čo mu patrí veľký obdiv, no tentokrát to na cenu Akadémie určite nie je, a to isté platí napríklad pre výpravu, či strih ! Z môjho uhla pohľadu sa jedná o mierne nadhodnotený film. (05.04.2021)

Na vše se díváme ne očima druhých, ale stáváme se přímo starým mužem, jehož dny tvoří nesouvislé vzpomínky, mezi kterými probleskují útržky reality. Ve výsledku sami nevíme, co je skutečné a kde jsme, zažíváme zoufalství a cítíme se jako malý kluk, který chce prostě domov a bezpečí. Tohle by neměl zažívat nikdo. Hodně silný film. (03.08.2022)