Konec srpna v hotelu Ozon

Post-feministické nukleární drama placené z peněz armádního filmu. Skrze osm mladých a Staré putujeme zdevastovanou krajinou, ale namísto efektních triků vnímáme rozpad pomocí kamerových nájezdů, podprahového vnímání a nepřeklenutelnou propastí mezi starým světem, snažícím si uchovat zbytky morálky a důstojnosti a novým řádem nikoho. (07.08.2009)

Nejdřív jsem moc nechápal, jestli některým ženám ze skupinky přeživších už hráblo, že tak plýtvaly surovinami a disponovaly (sebe)vražednými sklony. Pak mi to však postupně docházelo…tohle už v mnoha směrech nebyly civilizované lidské bytosti (až na tu poněkud úsměvnou upravenost :-) ), které myslí a jednají jako my (s výjimkou Staré), od mala se s našimi hodnotami nesetkávaly, jen putovaly stále dál krajinou bez větších náznaků života a hledaly další příslušníky svého rodu, tedy jak tak jim to jejich vůdkyně vysvětlila, a staraly se jen o to, aby měly co jíst a pít. A nedá mi to nereagovat na některé komentáře ostatních, zřejmě nejsem zrovna milovníkem zvířat, ale přístup žen k jejich zabití a následné konzumaci přesně odpovídalo nově vybudovaným instinktům, které už neobsahovaly nic podobného soucitu, tento naturální prvek mi proto nedělalo problém akceptovat (ale soudě dle reakcí jiných by u tohoto díla měla asi být stopka pro tuto sortu publika :-) ). A stejně tak jsem nakonec neměl problém s krapet na-přes-držku hraním mladých hereček, které vlastně byly ve svých úlohách dost přesné, což mi docházelo také až v průběhu filmu. Co se týče atmosféry postapokalyptického světa, nebyla vůbec špatná, spíše naopak ale dominantní byla především výtečná hudba (která film společně s počátečním odpočítáváním nastartovala), třeba exteriéry šly určitě ještě mnohem lépe „naaranžovat“, aby bylo více cítit ten pocit deprese, beznaděje a zmaru (takhle se divákovi vkrádal na mysl fakt, že je svědkem mírného amatérismu). Setkání s Mužem jen dále zvýraznilo náturu mladých žen, přestože na malou chvíli vlilo divákovi do žil alespoň trochu něčeho pozitivnějšího (a ten si měl zřejmě sám domyslet, že onen zástupce mužského pohlaví je díky ozáření pravděpodobně impotentní). Tento film jistě není dokonalý, ale to spíše po jeho technické než obsahové stránce, která mi nepřišla nijak zvlášť špatná a třeba hlavní myšlenka snímku mě velmi zaujala, proto slabší 4*. (24.01.2013)

Na české poměry celkem neobvyklý snímek nové vlny, jež v rámci postapokalyptického žánru vypráví příběh skupiny žen, z nichž si naprostá většina nevzpomíná na svět před katastrofou. Místy mi hodně vadilo dost strojené herectví a vyhrocené chování některých postav, což by se však dalo odůvodnit převládající zvířecí stránkou mysli. Nejvíce mě oslovila poslední třetina filmu, kde už se (hlavně) něco dělo. (07.02.2012)

(SPOILER) Celé je to o tom, ako skupinka arogantných mladých hlupaní putuje krajinou. Celý čas sa nič neudeje, jediná vec na ktorú natrafia je starý pán, ktorému zastrelia kravu a keď sa u neho najedia a vyspia, tak aj jeho. Film, v ktorom kvôli zbytočnej 15 sekundovej scéne postrelia a ubijú psa, je odpad (všetky zvieratá boli zabité reálne, nie je to hrané). Niekto tu napísal že "Škoda toho přílišného apelu a velké snahy o uvědomění si nelidského prvku v nás samotných" - pre mňa to je jediné plus, takže jedna hviezdička. Veľmi podobné novšiemu filmu Le temps du loup. (22.06.2009)

Československé šedesátkové postapo? No sakra. Nejdřív si člověk říká, že se ty postavy chovají prostě divně. Ale pak se nad tím zamyslí, film doběhne k zajímavému závěru (k němuž to celé celou dobu směřuje) a najednou to dává smysl. Střízlivé, syrové, někdy trošku dobově teatrální a neumětelské, s ne zcela přímočarým poselstvím. (17.10.2016)