Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Z pamětí pražského uličníka aneb co v dějepise nebylo. Píší se padesátá léta a v Praze na Letné vyrůstá obří Stalinův pomník. Desetiletý Honzík Domnosil se stěhuje z maloměsta do Prahy ke své mamince. Je to pěkný rošťák, už během prvních několika dní stačí rozbít bidet v novém bytě, pokousat ředitele školy a zničit žákovskou knížku. Ovšem doba se na jeho dětské duši značně podepíše. Rozvedená maminka upřímně věří v dobro komunismu, na rozdíl od jejího skeptického přítele, „reakcionáře“ Františka. Honzíkovi nejlepší kamarádi navíc navštěvují hodiny náboženství, otce jednoho z nich komunisté nedávno popravili. Zmatený chlapec, střídavě ovlivňovaný katechismem a učením velikánů světového proletariátu, se snaží svá uličnictví zachraňovat modlením, ale marně. Snad to bude tím, že jednou prosí Boha, podruhé zase V. I. Lenina... (TV JOJ)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (141)

curunir 

všechny recenze uživatele

,,TÁTU POPRAVILI." ,,V KONCENTRÁKU?" ,,TEĎ, VLONI." __ Vracenky sa mi páčili už pred dvadsiatimi rokmi, kedy som ich prvý krát videl a rovnako sa mi páčia aj teraz, kedy som si ich konečne znovu pripomenul (keďže som zabudol ich názov), dokonca som si viaceré scény jasne pamätal (návšteva kina v prestrojení, kniha pre mamu...). Istým spôsobom je dobre, že ide o málo známe dielo, iba sporadicky vysielané v TV, pretože tým dostávajú punc výnimočnosti. Absolútne obludná doba je tu skrze detské videnie sveta nadobúda špecifickú absurditu, čím je napokon veľmi blízka realite. Osobitú líniu tvorí výstavba Stalinovho monštra na Letnej, čo je dlhodobo v hľadáčiku môjho záujmu. Neviem nakoľko bolo nutné aby dvojičky Morávkovci - ktorí sú ozaj na neroroznanie - hrali rovnakú postavu; zrejme len preto, aby tomu druhému nebolo ľúto. (1695. hodnotenie, 128. komentár k filmu) ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Vracenky jsou unikátním historickým mementem. Film z přelomové doby, v letech, kdy ještě nebyl privatizován Barrandov. Navazuje na českou novou vlnu, jedna z posledních prací Jana Schmidta, přitom patří k jeho téměř nejlepším. Černobílý obraz mu dodává (kromě jiných atributů) další naléhavosti, navíc dobře sedne dohromady s dobovými záběry. Je požitek takový snímek sledovat. ()

Reklama

mchnk 

všechny recenze uživatele

Ne, toto skutečně není film ze 60tých let. J. Schmidt jen otočil číslovku, a započal novou vlnu 90tých let, která ovšem byla jen takovou vlnkou. Bůh či Stalin? Rus nebo Američan? Dětské vnímání let 50tých, se od vnímání dospělého vlastně ani moc neliší, možná až na dětské hry a fantazie, jinak jsou oba pohledy stejně naivní. Budovatelské nadšení se mění v nejistotu zítřka a následně v silné prozření, které ujistí malé i velké, že šťastná budoucnost je skutečně jen a jen v nás. Nejspíše asi filmový vrchol Jana Schmidta, má v sobě až neuvěřitelně silný kontrast. Téma lepší budoucnosti pro všechny, je na začátku 90tých let více než trefné. Bohužel 23 let poté už jsme i my zažili své kapitalistické prozření. Na rok výroby naprosto jedinečné pojetí. ()

Rex Mundi 

všechny recenze uživatele

Už som tento film kedysi videla a spomenula som si na to, keď som naň náhodou prepla na CS filme. Znova som ho dopozerala do konca... má v sebe nejaké čaro, ktoré ma vždy upúta :-) Mimochodom, jeho autenticita je taká dokonalá, že až teraz na ČSFD som si všimla, že vznikol v roku 1990. Považovala som ho za oveľa starší (a ani mi nenapadlo riešiť, že keby vznikol napr. v 1968, Jana Švandová by tam musela byť mladá žaba:-). Proste ma načisto ošudil, ale v dobrom :-) ()

Siegmund 

všechny recenze uživatele

Pozoruhodný film, o jehož existenci jsem neměl ani tušení. Jedná se o mimořádně zdařilý pokus zachytit začátek padesátých let 20. století očima páťáka. Velmi přesvědčivě na mě působil zmatek Jana Domnosila, když se obracel o pomoc zpočátku k Bohu, později k Leninovi. Obdivuhodné je i to, že film období budování socializmu jen slepě nekritizuje, ale právě na matce Honzy a Petrušky ukazuje, že existovali i opravdu přesvědčení lidé. Ale abych jen nechválil. Zjistil jsem, že tento film dnešní mládeži bohužel nic moc neříká. Pořádně nevědí, kdo to byli a jak vypadali Lenin, Stalin, Gottwald nebo Slánský. Film má bohužel i své nedostatky. Nechci na ně upozorňovat nějak obšírně, protože si jich jistě všiml každý pozorný divák. Uvedu tedy stručně jen čtyři. Ve filmu se vyskytuje státovka v hodnotě 5 Kčs ještě za života Klementa Gottwalda. Gottwald zemřel 14. března 1953, ale jmenovaná státovka byla v oběhu až od 1. června 1953. Klikový hřídel kradlo sedm dětí, do sběrny s ním však dorazilo dětí pouze šest a také jen šest jich bylo předvoláno k řediteli školy. Hmotnost klikového hřídele byla 415 kg. To znamená, že když s hřídelem děti manipulovaly, muselo každé z nich nést téměř 59, potažmo 69 kg, což je víc než nereálné. Honzík se ve filmu mnohokrát objeví v tzv. švédské košili (švédce). Tyto košile se však v Československu objevily nejdřív na konci 50. let. Na začátku každé hodiny náboženství, která probíhala ve třídě, pověsil katecheta do třídy kříž tak, aby byl po celou hodinu dětem na očích. Ve filmu jsem ho ve třídě neviděl. (čtvrtek 15.10.2009) ()

Galerie (5)

Zajímavosti (4)

  • O hlavní roli Honzy se podělili sourozenci Jan a Martin Morávkovi. (sator)
  • Specifikum zapomenuté hry, která dala název filmu, je, že se hraje fotbálek v úzké uličce. Vracenky nebo také vrácy se hrají na jeden dotyk. Mohou je hrát jednotlivci, dvojice anebo trojice proti sobě. Začíná se přímou střelou na protivníkovu branku od vlastní branky. Z této střely, pokud nedojde například na dotek míče s protihráčem či zdí, je případný gól neplatný. Protivníkův brankář může míč pouze srážet, vyrážet nohama anebo rukama. Nesmí však míč chytit. Odrazem buď nahraje protivníkovi k další střele, nebo nahraje sám sobě o výstupek ve zdi nebo o zeď nebo o protivníka. Nelze nahrávat jeden druhému v týmu bez mezidotyku o protihráče či zeď. Za chycení míče nebo za hru bez nahrávky od zdi či o protivníka (za hru bez tzv. nabití, za tzv. dvojí dotek) je trestné střílení z místa přestupku. Protivník může při trestném střílení bránit z bezprostřední blízkosti. Ztracené hře se věnovali tvůrci pořadu Z Metropole (od r. 2006) v díle ze dne 14. ledna 2017. (sator)

Reklama

Reklama