Farářův konec

Klasika v podání Evalda Schorma, našeho jistě nejoriginálnějšího filmového režiséra minulosti. Netvářil se prostě tak, jak potřebovala doba, ale zachytil pravdivý odraz doby na obyčejných lidech a jejich individuální komické i tragické životy. Dialogy kostelníka as. faráře s učitelem a předsedou komunistů jsou skvostem českého dialogového nebe u filmu.!!! (03.12.2009)

Evald Schorm byl filosof na režisérské stolici. Jeho filmy bývají nadité významy, sofistikovaně pomrkávají po divákovi a zašifrovanou chytrostí přebíjejí ostatní své kvality. O Farářově konci to platí zvlášť. Je to laskavá komedie o kostelníkovi, co se vydával za kněze? Je to podobenství o totalitním režimu? Skryté převyprávění Ježíšova života v moderních kulisách? Je to fraška z vesnického jarmarku? Nebo snad do příběhu převedená polemika mezi komunismem a křesťanstvím? Je to tak trochu všechno z vyjmenovaného a ta přetíženost významy oslabila můj divácký zážitek. Snad při dalších zhlédnutích docením to, co jsem napoprvé nestačil pojmout. (02.11.2011)

Další televizní repríza pamětnického černobílého filmu, který potěší v každé době. Brilantní kostelník Vlastimil Brodský se jako samozvaný farář v této mistrně natočené satiře utkal s neméně skvělým učitelem Janem Líbíčkem v roli idealistického budovatele lepších zítřků ve vesnici, kde hřích jen kvete. V roli svůdné neřestnice zazářila mladinká Jana Brejchová. Řekla bych, že zde Zdeněk Troška čerpal inspiraci pro svou Hoštickou trilogii. (22.01.2013)

Skutečně zlatá šedesátá! Příběh vychází ze skutečné události, kdy opravdu někde v horách sloužil falešný farář, a tak i dík tomu je mnohem uvěřitelnější. Samozřejmě herecké umění pana Brodského je očekávané, tudíž výborné.Myslím, že se panu Škvoreckému podařilo dost dobře zachytit smýšlení lidí na vsi, kdy pan farář se pro ně stává skoro polobohem a jeho postava si jen z titulu postavení získává autoritu i vrtkavou přízeň celé obce. Příběh o kostelníkovi, který se chtěl stát knězem, ale šel na to špatným způsobem, si určitě získá diváka psychologií všech postav. Škoda jen, že ho dlouhá léta nikdo nemohl vidět a nyní je trochu neznámý... (26.05.2009)

Výjimečné zpracování Ježíšova příběhu velmi po lidsku. Příběh falešného kněze jako téma člověka, který na sebe bere úkol, na nějž nemá, ale po kterém hrozně touží. Scénář vycházející ze Škvoreckého frašky, inspirované notickou v novinách oznamující, že kdesi v Orlických horách skutečně tařka rok působil muž vydávající se za kněze, doznal pod Schormovým dohledem podstatných změn a jeho metaforičnost a alegoričnost je až zarážející. Vedle tohoto "vesnického" evangelia jde samozřejmě i o konflikt víry a "zdravého rozumu"; snímek, jehož poslední exteriéry byly nasnímány 20. srpna 1968, se tak stal labutí písní kulturního a politického uvolňování šedesátých let. Vlastimil Brodský ve své typicky nejisté roli je naprosto kouzelný, uznání si pak pochopitelně zaslouží i Jan Libíček, jehož latentně homosexuální postava vesnického "osvíceného" kantora tvoří Brodského kostelníkovi podařený protějšek. (10.09.2006)