Stopař

Hledají a stopují domnělého vraha. Tři běloši a jeden domorodý stopař. V nádherné, nehostinné krajině. Den po dni, hodinu po hodině, minutu po minutě. Dere se to na povrch a nejde to zastavit. Jejich názory, víra i přesvědčení jsou tak rozdílné, že to, co možná nakonec naleznou, budou jen oni, takoví, jací jsou doopravdy. Hluboko zakořenění v rasismu, váhaví, výbušní, ale i nerozhodní, schopní odpouštět a možná najít odpuštění. A tohle vše, prošpikováno opravdu skvělou muzikou, která byla přesně tím malým zobáčkem, která rozhodla o mém bodovém hodnocení. Takže zase za pět, nečekaně. Jednu věc vím ale jistě. S tímhle pánem režisérem jsem ještě zdaleka neskončil. Pokud od něj ještě něco seženu. Bylo by to víc, než dobré, tohle si troufnu tvrdit po jeho prvním filmu. Ps: moc dík uživateli Ambron za link, máš to u mě. (16.07.2015)

Pro příznivce westernů vhodná záležitost. Tedy alespoň pro ty, kteří na Stopaře narazí resp. pro ty, kteří dobře ovládají angličtinu, jelikož pravděpodobně nenarazíte ani na anglické titulky, natož na českou verzi. Pro ty štastnější tedy skvělý zážitek, ve kterém mě především oslnil David Gulpilil, tajemná postavička, na kterou když se podíváte blíže zjistíte, že se mihla prakticky ve všech filmech, kde byl potřeba herecky zdatný aboriginec, a to herec je to opravdu znamenitý. Ještě stojí za zmínku skvělá hudba, která sice není typická svým žánrem pro putování po australské buši, ale možná proto mi přišla tak vyjímečná - tak trochu Nick Cave v provedení Archieho Roache. (24.08.2010)

film rozprávali stopárove oči jeho gestá a nesmierne podmanivé piesne v podani Archie Roacha (mimochodom vďaka za preklad textov piesni, mali naozaj zmysel a hĺbku). Hlavnú postavu hral domorodý Australčan a hral to úžasne. Suchý austrálsky buš pálivé slnko čierny domorodý stopár a traja odporní belosi. Dalo sa tušiť ako to skončí, ale to vôbec nevadí a som rád, že som sa s tým koncom nemýlil. (02.04.2017)

"Stopař" není de Heerovým nejlepším filmem, ale lecos na něm zaslouží ocenění. V první řadě neokázale snímaná krajina a tvář Davida Gulpilila, která jako by byla její zmenšeninou. V druhé prvky přibližující dílo folklóru (v naší tradici by se nabízelo srovnání s kramářskou písní) : režisér nejenže zploštil příběh, postavy i dialogy do symbolické dvojrozměrnosti ; navíc prostřednictvím baladických písní vytvořil další vyprávěcí rovinu a akční výjevy nahradil příjemně expresivními malbami. Divákům se tak přiznaně předvádí nikoli skutečnost, nýbrž její naněkolikrát lomený odraz. Dílo pozoruhodné i přesto, že neříká víc než : rasismus je zlo. (25.12.2014)

Pravdu má předhodnotitel StaryMech, tenhle film má blízko ke krámářským písničkám, k lidovým morytátům, které měly na konci mravní ponaučení. Hned mne praštily do oka ty naivisticky malované tabule, které jsou zde namísto explicitně krvavých scén. Proto i postavy jsou archetypální a putují vstříc svému osudu pouští, kde musí čelit svým ďáblům, tak jako staří světci čelili ďáblu v poušti (byť většinou s lepším výsledkem). Poněkud z toho vybočuje postava Stopaře, který zde má více nadhledu, poněvadž žije ve světě bílých i černých. Leč on v putování vzdaluje se světu bílých, což je symbolizováno jeho odstrojováním, ale zcela se již oprostit nelze. (04.09.2016)