Král komedie

Boží film. Nebo vlastně ne, Scorseseho film, ale ono to občas vyjde nastejno. Fakt vtipná věc s Robertem De Nirem možná v nejlepší roli. Nosí tam debilní tupé s knírkem a vypadá fakt divně, ale zahrál to fakt dokonale. Optimistický konec se mi těžce zamlouval a "Král komedie" se tímto pro mě zařadil do škatulky filmů pro dobrou náladu. (12.01.2007)

Pre mňa film, v ktorom som naplno docenil spoluprácu Scorsese-De Niro a jedna z najzábavnejších komédií, aké som kedy videl. Pupkinova neodbytnosť je neodolatelná, De Niro má výrazný komediálny talent, ktorý bohužial pri komédiách typu Analyzuj a Foter je lotor vobec nezužitkoval. Film je v dnešnom nášupe reality show a ich non-brain superstars maximálne aktuálny. V mojom rebríčku jeden z Kráľov komédie. (26.09.2007)

Martin Scorsese nečekaně vyměnil mafiány a organizovaný zločin za svět estrádních bavičů a televizních show. Do hlavní role obsadil opět tradičně excelentního Roberta De Nira a zrodil se tragikomický příběh Ruperta Pupkina. Člověka, který se pro uskutečnění velkého snu neváhá opakovaně ztrapňovat, ponižovat a v zoufalství se neostýchá vzít osud do svých rukou a stát se třeba i únoscem. Legendární a dlouho nerozlučný tandem Scorsese/De Niro mě opět nezklamal a ukázal, že umí i filmy bez nadávek, pěstních soubojů a revolverů. I když si vzpomínám, že jedna pistole se ve filmu přece jen objevila, ale to byla myslím "špuntovka" :-) (12.01.2007)

Další herecký koncert DeNira, tentokrát v podobě obsedantního, nadaného a inteligentního komika, který chce ukázat veřejnosti za každou cenu že opravdu umí to co umí, trochu jsem viděl v Robertu Pupkinovi sebe, poněvadž stejně jako já má i on problémy s lidmi kteří špatně vyslovují jeho příjmení, takže tenhle film je pro mě trochu víc, spolupráce Scorseseho s DeNirem nemůže nikdy dopadnout špatně, celkový dojem mi však kazila Sandra Bernhard, která mi vyloženě překážela a znechucovala tento úžasný snímek, velká škoda, zas jsem poznal další ksicht který nemůžu ani vidět :) (06.11.2009)

Jak jednou napsal Oscar Wilde „Somehow or another I'll be famous, and if not famous, I'll be notorious.“ A ačkoliv to samozřejmě nebylo myšleno doslovně (protože zrovna Wilde si svoji slávu zasloužil úctyhodným talentem), od dob televizní zábavy se tento postoj stal, nebál bych se říci, motem obyčejného „západního“ člověka. Čím více se pak rozšiřuje počet platforem, které jsou na reprezentaci založeny (např. facebook, instagram, atd.), tím více se stává podobná problematika „vše pro pohledy druhých“ aktuální. Nejen, že dobré věci musejí být vidět, ono musí být viděno úplně všechno. Už nezáleží takříkajíc na obsahu, ale na sledovanosti. Avšak, domnívat se, že sám předmět prezentace bude této nenasytné touze po pozornosti ušetřen, by byl na druhou stranu omyl. Protože mnoha věcem (a řekl bych, že i samotnému lidskému charakteru), prospívá spíše tiché dozrávání než velkohubá halasnost. Právě snaha o viditelnost za každou cenu devalvuje mnoho věcí, které sami o sobě nesou pozitivní konotace. Vezměte si jen ty davy tvůrců, jejichž potřebou již není tvořit, ale mnohem spíše být při tvorbě obdivován (nebo ještě lépe vůbec netvořit, ale mít pouze umělecké manýry). Jak k takovému umění, které ztratilo cele svoji původní funkci přistupovat? Nebo, abych uvedl ještě jeden příklad, taky se ve vašem okolí množí počty bojovníků za lidská práva, jejichž snaha o pomoc druhým začíná (a často i končí) u pouhého ústního projevu o jejich vlastní solidaritě? Vtipné. (06.10.2016)