Král komedie

Martin Scorsese ve svých filmech většinou ukazuje nezáviděníhodný osud člověka, který převyšuje své okolí a potýká se s problémy vlastní seberealizace a smyslu svého konání (Zuřící býk, Poslední pokušení Krista). Podobně rád Forman vypráví o géniích nepochopených svým okolím (Amadeus, Muž na měsíci). Kam se ale poděl příběh mnohem častější, obyčejnější a nám všem mnohem bližší? Kam se poděl příběh nenadaného, ale zoufale o svém talentu nepochybujícího, individua, které by hrozně rádo dostoupalo svých vysněných výšin? Napadá mě snad jen Čapkův Život a dílo skladatele Foltýna. No, pochopitelně. Režiséři samozřejmě točí o tom, co je zajímá, trápí, a k čemu mají blízko. A kdyby jim skutečně scházel talent, nikdy bychom se s jejich díly nesetkali, anebo pokud jim talent opravdu chybí a oni se nějakým omylem dostali až za kameru, zase si tento nedostatek rozhodně neuvědomí a ani je nenapadne, aby se něčím takovým zabývali. Proto jsem s nadšením přivítal Krále komedie, když jsem vycítil, že by mohl tento problém řešit (Přece jenom myslím, že jsem dosáhl sebeuvědomění alespoň na úrovni Gavrily Ardalionoviče). Scorsese si však ze mě a z podobných průměrných nýmandů škaredě vystřelil a ukázal, že když ne komik, alespoň psychopat může být každý. Stokrát mu za to hanba!!! (25.12.2004)

Tenhle film jsem původně vůbec neplánovala komentovat a říkala jsem si, že tři hvězdy mu budou stačit - jenže jak se snímek blížil konci, získával si mě čím dál tím víc - ovšem né konkrétními postavami (ačkoli herci byli skvělí), nýbrž samotným svým vyzněním, poselstvím, náladou - před závěrečnými titulky jsem se přistihla, jak se usmívám od ucha k uchu a mám podivně optimistickou náladu - a to mi vydrželo až do konce titulků. Vskutku milý film. (3,5* zaokrouhluji za ten krásný závěr nahoru) (25.01.2007)

Zaujímavý snímok teraz už legendárneho režiséra s excelentným Robertom De Nirom. Záverečné scény len dotvárajú absurdnosť a zhovadilosť mediálneho priestoru, keď sa z kriminálnika stáva celebrita. Vyzdvihol by som aj disciplinovaný výkon Jerryho Lewisa, ktorý je síce u nás pomerne neznámy, ale v 50-60 tych rokoch bol vo svete známy ako komediálny herec. (18.09.2021)

Samotna predloha filmu (neviem ci vymyslena alebo skutocna) je minimalne zamysleniahodna.Cely pribeh na mna posobil jemne tragikomicky.Osoba Pupkina alias de Nira je vykreslana do najmensich detailov a dava nam moznost vidiet do mysle "zakomlexovaneho" loosera, ktory uprimne veri vsetkemu co robi, aj ked to zjavne hranici s "dobrymi mravmi". PS.tak ma napadla taka paralela s nasimi politikmi... ;-) (25.02.2004)

Na sledovani narocnejsi snimek, do ktereho je potreba se opravdu ponorit a snazit se behem prvnich minut pochopit, co nam to reziser vlastne predklada. Kral komedie je nepravem podcenovany ci primo odsuzovany snimek, pro jeho caste nepochopeni a rozcarovani ze zavadejiciho nazvu - o komedii totiz moc nejde, spise o pusobivou ukazku lidske zaslepenosti a psychozy. Jde ale o velmi brilantne natocenou a De Nirem vyjimecne zahranou tragikomedii, s nekolika nezapomenutelnymi scenami - napr. pri jedne z predstav Pupkina si z divakovy neznamych duvodu predstavuje, ze mu Jerry pln nadseni z jeho komedialniho talentu osahava oblicej a deformuje ho, ci scena s oblepovanim Jeryho lepici paskou :) Vyjimecny film, jehoz shlednuti rozhodne neni ztrata casu. (28.02.2005)