Kundun

Tenhle pohled za vysoké zdi Potály a svět na obou jejich stranách je o hodně silnější a trpčí káva než Sedm let v Tibetu a díky Buddhovi a všem bódhísattvům za to. A díky i Scorsesemu, který se tentokrát přenesl z newyorských ulic mezi majestátní vrcholy a ukázal, že umí kdykoli a kdekoli. Vizuálně a hudebně úchvatný, tématicky originální, herecky vynikající a režijně skvěle zvládnutý snímek o lidskosti, předurčenosti, svobodě, netoleranci, útlaku, naději a odpuštění na pozadí historie neobyčejného života neobyčejné osobnosti. 101% a palec nahoru pro dalajlámu, Tibet a Scorseseho a palec dolů pro čínskou vládu. (02.11.2007)

Mám rád životopisné filmy. A tento je velmi dobrý, na nic si nehraje a ukazuje dalajlámu jako člověka. Člověka, který občas pochybuje, že je správně na svém místě. A taky ukazuje, to co všichni vědí, jakou politiku Čína v této oblasti praktikuje. A není divu, že se jednotlivým stranám nelíbil. Mě se líbil. Ale Poslední císař byl lepší. (20.08.2008)

Uznávám kvality Kunduna, ale vždy pokud se Scorsese pouští na tuhle spirituální linku, tak se nikdy nepotkáme. Je tomu tak i zda a mohu tak maximálně kvitovat, že je Kundun velmi pěkně výpravně zpracovaný život poslendního Dalajlamy, se všemi specifikami Tibetu, které se k tomu váží. Život Dalajlámy také odráží historické a společenské změny úzce se dotýkající vztahu s Čínou. Přestože všichni zúčastnení jsou neherci, tak musím uznat, že by mě to ani nenapadlo. Jeden z těch slabších Scorseseho filmů, i když své kvality má a kdo chce, tak si je najde. (25.09.2020)

Velkolepá tvůrčí kombinace Scorsese, Deakins, Glass. Všem třem pánům patří velké díky za to, že tolik vyjímečný životní příběh (nebo jeho část) dokázali zpracovat tak, že vás mrazí po celém těle dík skvělému filmovému a uměleckému zpracování a zároveň si trháte vlasy z naprosté bezmocnosti nejen své, ale především bezmocnosti tibetského lidu. Svině jedny čínské. 8/10 (07.01.2015)

Tak, ako sa u niekoho vytvorili spojenia Japonsko-Hirohito, Čína-Mao, Kambodža-Pol Pot atď., tak sa u mňa vytvorilo spojenie Scorcese-dlhočizné filmy. Nepopieram, že sú medzi nimi aj vynikajúce, ale všetky sú dlhšie, než aké mohli byť, mať tak poruke nožničky. Kundun mi naopak pripadal krátky a svedčal by mu názov Mladosť Dalajlámu. V neúmernej dĺžke sa zaoberal pomerne krátkym obdobím Dalajlámovho života. Tým sa vytvoril priestor pre nábožensko-etnografický obrázok Tibetu, niečo, čo by som bez Dalajlámu vnímal ako produkt National Geographics. Prednedávnom som videl film o apologétovi nenásilia - Gándhím. Dalajláma mi vyznel skôr ako apologét nerozhodnosti. Bol a je symbolom Tibetu, ale jeho reálna politická sila spočíva v tom, že ho vždy niekam pozvú, ak chcú nasrať Číňanov. A ako sa Tibeťanom žije desiatky rokov po Dalajlámovom exile, to sa z tohto filmu nedozvieme. (23.05.2018)