Střípky ženy

Silné a depresivní drama o vyrovnání se se smrtí dítěte, které vyniká nejen výbornými herci (skvěla V. Kirby, přirozený Shia, po dlouhé době výrazná Burstyn) ale i sebevědomou režií, která se nebojí přitlačit na pilu (samotný porod je strhující nejen formou, ale i obsahem) a zároveň uměle neždímá emoce. Je to sice film, který stačí vidět jednou a není v něm nic, co by stálo za opakované shlédnutí (snad jen porod natočený na jeden záběr) ale to jedno shlédnutí v divákovi zanechá ojedinělý zážitek. (08.02.2021)

Vzhľadom na to, že Kata Wéber (scenár) a Kornél Mundruczó (réžia) si sami prešli osobnou stratou podobnou aká sa odohrala aj v tomto filme, pôsobí to celé o to silnejšie a emocionálnejšie. Už ani nepamätám, kedy na mňa nejaký film pôsobil takýmto výrazným emočným dojmom. Štýl a forma tohto filmu však pôsobila natoľko realisticky a hodnoverne, že je priam nemožné, aby to v niekom emócie nevyvolalo. Film má množstvo predností: majstrovsky natočené, melodramticky podané, a psychologický rozmer skutočne intenzívny. K tomu výborné herecké výkony v podaní "manželov" Vanessy Kirby & Shiu LaBeoufa. To všetko robí z tohto filmu niečo nadpriemerné! Chýbalo mi azda len viac dialógov, ktoré by dokázali harmonizovať ten pretlak emočného napätia, ktoré sa tiahlo viacmenej celým príbehom. Btw. Po zhliadnutí tohto filmu asi po domácom pôrode nikto tak skoro nezatúži... (20.01.2021)

Nezdařený domácí porod, intenzivní, dlouhá scéna na jeden nepřerušený záběr, startuje intimní psychologické drama o vyrovnání se s náhlou ztrátou namísto očekávané radosti, kromě odcizení s(e slabochem) manželem či hádek s matkou třebas i soudním procesem s porodní asistentkou. Pomalu, citlivě, v měsíčních intervalech (dostavby mostu) sleduje vnitřní rozpoložení ženy, která si udržuje relativně vyrovnanou fasádu a expresivním výlevům emocí téměř nepropadá. Jenže i přes výborné herecké výkony se výlučnost výpovědi postupně vytrácí ve střípcích a zbytečný epilog pak polopaticky slibuje nadějeplné vyhlídky i divačkám Rosamundy Pilcher. 7/10 (11.02.2021)

[VIDĚNO 13.3.] Koprodukční snímek 'Střípky ženy' maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa, který je zároveň celovečerní adaptací scénáře divadelní hry z pera jeho partnerky Katy Wéber, diváka v prvé řadě bezprecedentně územní již svým fenomenálním půlhodinovým prologem nasnímaným na jeden extrémně dlouhý záběr kompletně beze střihu - přičemž celá explicitní pasáž s porodem je bezmála nejvíce dechberoucí scénou minulého filmového roku - a v druhé řadě nepochybně zaujme svým decentně strukturovaným rozpadem jednoho milostného vztahu a celkově intimní anatomií v rámci tématu osobní ztráty...... Mundruczó prostřednictvím nekonvenčních stylistických metod a obdivuhodných vizuálních schémat natočil dokonalou melancholickou elegii, která velmi implicitně referuje o jedné ze stigmatizovaných a nejvíce tabuizovaných společenských problematik - tedy o posttraumatu ze ztráty dítěte. 'Střípky ženy' lze v mnoha ohledech definovat jako komorní divadelní tragédii přejatou do filmové podoby, která překvapivě disponuje neskutečně intenzivním fyzickým přesahem - snímku totiž primárně vévodí choreografie samotné kamery (vedené velice talentovaným kameramanem Benjaminem Loebem), která adaptuje a doslova kopíruje pohyb protagonistů po mizanscéně, čímž posléze vzniká těžko definovatelná formální synergie, které mohou závidět všechny americké artovky. A zatímco Mundruczó zde z režijního hlediska předvádí hotovu explozi tvůrčí nezávislosti, Wéberová důkladně vystavěla vzájemné vztahové vzorce a transgenerační disociace vně jednoho rodinného kruhu, jejichž členů se chopila samá herecká esa - Vanessa Kirby, prakticky hlavní středobod celého snímku, je (nejen svým neustálým apetitem žraní jablek) naprosto odzbrojující, a exceluje jako prozatím nikdy ve své kariéře - tudíž její výhra za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Benátkách je zcela zasloužená. Ostatně jí také sekundují démonický Shia LaBeouf, či Ellen Burstyn která zde působí jako neocenitelný herecký klenot.... Netflix tak opět sklízí sladké ovoce úspěchu a zdárně atakuje oskarový ambice, a já mu to jednoznačně přeju - poněvadž na své platformě znovu nabídl autentický, divácky obohacující, a přesto emocionálně vyčerpávající zážitek, na nějž mnoho cinefobů určitě nezapomene. Každopádně když vezmu na závěr v potaz, že za přibližně 30 let se kvůli kritickému nadbytku mikroplastů zredukuje plodnost poloviny mužský populace - což jakožto zarytý environmentalista určitě vítám ͡° ͜ʖ ͡ - o to míň bude těchto potratových eskapád - už taky bylo na čase.... // VERDIKT: 8,9 jablečných semínek z 10 // 🍎🍏 (24.03.2021)

(8/10). Velice originální a umělecky natočené drama. Úvod filmu je velice intenzivní a prožíval jsem každou minutu bolesti Vanessy Kirby, která je mimochodem překrásná. Shia jakožto její manžel tady hraje vesměs to samé jako v dalších mnoha předchozích filmech, ale tato role mu sedla vážně skvěle. Tak trochu se v ní našel a jeho proměna charakteru je možná očekávaná, ale velmi dobře napsaná. Co hrozně moc oceňuji - celková odvaha vymanit se ze všemožných klišé a schopnost filmu jít svou vlastní cestou. Jsme svědky obrovské bolesti, ale zároveň překrásnému konci, který není nucený a dává to fakt smysl. Také plno metafor a skrytých odkazů je výsledkem fakt dobře napsaného scénáře. Očekával jsem kvalitní drama a dostal jsem daleko víc, než by se mi mohlo zdát. (16.06.2021)