Pokus o vraždu

Psychologické drama o strachu, který v očích hlavní postavy změní blízké lidi v nepřátele. Karel Höger je zde výborný i tím, že dostal roli jdoucí proti tomu, jak ho většinou známe: vyrovnaného a decentního. O to přesvědčivější vyznění. ...PS Stálo by za to vidět jako divadelní představení, ve stejném obsazení hlavních rolí. (04.03.2021)

Jak nahlížet na své okolí potom, co by se Vás někdo pokusil zavraždit. Bilancování nad životem, tipování podezřelých z okruhu blízkých. Jiná možnost není. Intenzivní hledání důvodů a motivů. To vše nakonec zákonitě dožene člověka k nedůvěře, nevraživosti, vyčerpanosti a duševní nevyrovnanosti. Je to velmi zajímavý námět, jehož hodnotu zvyšuje fakt, že se jednalo o omyl. Člověk sám pak musí být překvapený tím, koho je schopen podezřívat, jaké křivdy a motivaci je schopen vymyslet a přiřknout ostatním. A nakonec, jak se s tím ostatní, které podezříváte srovnají sami? Pochopí vás? Odpustí Vám? Nebo navždy s těmito lidmi smažete vazby, které za ty roky vznikly? (25.04.2022)

"Každý z nás máme svůj stín, kterého se tak trošku bojíme." Karel Höger ve velmi silném psychologickém příběhu o tom, co se může stát, když ztratí člověk k člověku elementární důvěru. Krásná ukázka toho, že strach a z toho pak plynoucí obecná nedůvěra k lidem a ke světu může být smrtící jako rychle se šířící rakovina. (07.05.2017)

Českosloveská krimi s nevšedním zaměřením na psychologický vývoj hlavní postavy. Na profesora Trojana (opravdu skvělý K. Höger), až nelidsky necitlivého a zahořklého ředitele pražské kliniky, jsou páchány nebezpečné útoky, jež zpočátku považuje za klukoviny, avšak netrvá dlouho a začne podezírat všechny okolo. Tato postupná přeměna z realisticky uvažujícího profesora na totálně paranoidní trosku je zobrazena velmi působivě a plynule, zatímco kriminalistický příběh je odsunut do pozadí. Stojí za povšimnutí, že hlavního kriminalistu ztvárnil netradičním způsobem J. Hanzlík. Další vedlejší postavy se představily taktéž ve výborném světle, ať už vzpomeneme na M. Růžka, jediného přítele domnělé oběti trestných činů či vždy elegantního J. Abrháma, jež si zahrál despotova syna. Titulní song se mi zpočátku jevil jako dobrý, avšak když se během snímku objevil minimálně třikrát, působil dost ohraně. Kontroverzní režisér J. Sequens zkrátka uměl točit vynikající kriminálky a tato je významná zejména svým perfektním psychologickým rozborem oběti. (29.04.2014)

Na kriminálku moc upovídané, na psychothriller málo nabité, snaha o gradaci děje dodává některým scénám až nadbytečnou emoční přeexponovanost. Díky hereckému obsazení se to ale celkem dá. Na rozdíl od jiných zde komentujících mně osobně se ústřední píseň líbí, faktem ale je, že po x-tém opakování jí začnete mít dost. (08.07.2012)