Woodstock

„Why can't we have eternal life, And never die ... Never die?“ Někde mezi nebem a peklem se octli účastníci třídenní oslavy hodnot, které tehdy pobuřovaly a dnes přijdou mnohým k smíchu. Vytvořili si autonomní město uvnitř města, s vlastními pravidly, s vlastním pohledem na svět. Všichni na krátký čas všechny milovali a všem ochotně pomáhali. Nicotné hygienické podmínky nikoho netrápily. Všudypřítomné drogy také ne. Hnutí hippies mne odjakživa fascinuje a ačkoliv jej z nám jen z třetí (ale spíš ze čtvrté nebo páté) ruky, během sledování Woodstocku jsem měl velmi intenzivní pocit, že nic víc „hippie“ v životě neuvidím, neprožiju. Přítomní filmaři (mimo jiné také Martin Scorsese, Thelma Schoonmaker, George Lucas) odvedli skvělou práci. Z úsilí o co největší množství různých úhlů pohledu – ve smyslu názorovém i vizuálním – vznikl dokument dlouhý, ale přitom tak zábavný, že si přejete, aby byl ještě delší (viděl jsem DC). Aktérům monstrakce je vždy nadržováno v zájmu více ohromujícího zážitku. Vím, že to vyzní stejně naivně jako hesla tehdejší mládeže, ale po ty skoro čtyři hodiny jsem tam vážně BYL. Seděl na rozbahněné zemi, vdechoval marihuanový kouř, celým tělem vstřebával úžasnou, neskutečně procítěnou hudbu z pódia. Proč už dneska nikdo nehraje s podobným zápalem? Doba se změnila a já konečně vím, do které dekády bych cestoval, mít tu možnost. 90% Zajímavé komentáře: Karlos80, Morien, tangerine1 (17.07.2009)

Woodstock 1969 je presne moja krvná skupina. Niekedy si dávam otázku či som sa nenarodil príliš neskoro. Toľko vynikajúcej hudby behom troch dní už nikdy nespatrilo svetlo sveta. Dokument je zaujímavo zostrihaný je tam mnoho skladieb , ale aj dosť točenia v publiku. Nechýba tam chľast ani drogy.Director's cut bol fakt necenzúrovaný (12.02.2013)

"Three hundred plus thousand people have lived together peacefully."     Zaujalo ma, ako sa tu táto myšlienka opakovane zdôrazňuje. "These people are communicating with each other. That rarely happens anywhere, anymore." To sa v USA akože automaticky očakáva, že keď sa zíde veľká masa ľudí, tak sa medzi sebou začnú vraždiť? Ale to len tak na okraj. Woodstock bol monumentálny hudobný festival, ktorý mal veľký kultúrny, ale aj politický a dokonca až filozofický význam. Tento mimoriadne obsažný dokument sa ho snaží zachytiť zo všetkým možných uhlov pohľadu, čo sa mu veľmi úspešne darí. Hudba je predstavená ako vyššia forma komunikácie. Zišli sa tu špičkoví umelci svojej doby (The Who, Crosby, Stills & Nash, Jefferson Airplane, Santana, Janis Joplin, Jimmy Hendrix), tí sú ale, žiaľ, premiešaní s fádnymi predstaviteľmi domácej scény, hrajúcimi nejaké banálne country, či hudbu už zopár dekád prekonanú. A to je aj moja najväčšia výhrada, hlavný dôvod, prečo nemôžem dať plný počet hviezdičiek. Druhou výhradou je potom postoj danej generácie k životu, ktorý nebezpečne balansuje medzi pokrokovým a dekadentným (drogy, neviazaný sex). Názory niektorých indivíduí boli pritom obzvlášť tupé. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "I got something to say. I want to know how come the fascist pigs have been seeding the clouds?" (11.04.2022)

Woodstock 1969. Nejlepší, nejvelkolepější a zároveň nejúžasnější živý hudební koncert jaký jsem kdy viděl a zároveň jedna velká výpoveď lidí celé jedné tehdejší generace. Bohužel jen na videu, ale i tak mi to stačilo vytvořit si alespoň malý obrázek o tehdejší době. Koncert se konal na farmě Maxe Yasgara v newyorském Bethelu! Tři dny a tři noci míru, hudby, lásky všech těch mladých lidiček kteří si tenkrát říkali "květinový děti", prostě Hippies. Návštěvnost mluvila taky sama za sebe, téměř na půl milionu lidí, se utábořilo v co největší blízkosti jeviště, jež na pozemku vybudovali organizátoři akce. Mezi ty úplně nejúspěšnější interpreti či skupiny, se tenkrát v tom nejlepším světle ukázali zejména J. Hendrix, který vystupoval až skoro jako jeden z posledních, kdy už se tam váleli jen ty nejotrlejší a přeživší, omámení všemi těmi tehdejšími halucinogeny, a vedle nich jen tuny odhozených odpadků. Dále pak skupina "Ten Years After" údajně s nejrychlejším kytarystou na světě A. Leem. Nakonec bych nemohl opomenout britskou skupinu "Who", s ďábelským zpěvákem S. Townshendem. Nejlepší skladba koncertu jednoznačně "I' AM Gonna Home" od Ten Years After. Jedinečnost festivalu spočívala právě v ojedinělé a obecné atmosféře a v možnosti osvobození kterou divákům tehdy poskytl. Koupání na ostro v rybníku, dětinské klouzání v bahně, společné sdílení společných dek, láhví, jointů, sex, to vše přispělo k neopakovatelnému zážitku a jistému pocitu sounáležitosti. (20.05.2006)

Dokument je to naozaj masívny, no taký si asi vyžaduje najmasovejší koncert a stretnutie mladých ever. Od stavania pódia, príjazdu a príchodu ľudí, rozhovorov s domácimi a interview s filozofujúcimi pármi až po hudbu. Hudba v dokumente akoby ani nebola na prvom mieste a to je celkom dobre, lebo väčšinou mi nič nehovorila a spozornel som, až keď Joe Cocker zaspieval Beatles, čo bola jediná pieseň, ktorú som si vypočul celú. –––– Mám tu upozornění: Můžete to brát s rezervou, ale LSD, který tu koluje, není moc dobrý. Doporučuje se držet od něj dál. Samozřejmé je to váš trip, jste mými hosty, ale nezapomeňte na tohle upozornėní, jo? (16.08.2019)