Woodstock

Dokument, který přinesl pohled na jeden hudební festival opravdu z každé strany. Jednak přišlo mnohem víc lidí než se čekalo a tím pádem se řešili problémy s jídlem, toaletami, ubytováním, vodou. A pak se festival odehral v době protestů proti válce do Vietnamu a povinným odvodům. Jeden z obyvatelů blízkého městečka, když dostal možnost se vyjádřit k festivalu, začal kritizovat fakt, že mladí lidé živelně přespávají na poli. Na to mu kolemjdoucí připomněl, že to je jako ve Vietnamu a proti tomu by měl také protestovat. Pán zůstal zmatený, protože takovou paralelu si neuvědomil a zjevně nechtěl na záznam kritizovat vládu. No, ale právě takové konfrontace festival poskytl, aby i do malého městečka přinesl čerstvý vítr informací. Ostatně mladí lidé zmiňovali, že nepřijeli jenom za hudbou, chtěli zažít něco jiného. A to se jim zjevně povedlo a určitě na svoji účast tam vzpomínali celý život. Jinak hudba je velmi zajímavá. Jimi Hendrix zahrál americkou hymnu tak, že zněla jako letecký útok, Joan Baez a další zahráli protestní písně. Objevili se i zpěváci a kapely, kteří byli populární v té době. Umělecky působivé je i rozdělení obrazovky na dvě i tři části. Při sledování tohoto dokumentu si člověk uvědomí, že něco podobné by v současné America nebylo možné zorganizovat. Nakonec všichni otázaní chválili mládež, že je mile překvapila, protože v očích starší generace to byli všechno zdrogovaní ztracenci, což se nepotvrdilo. (01.11.2015)

Jako připomínka jedné z nejdůležitějších hudebních události 20. století je to senzační. Má to skvělou atmosféru a výbornou výtvarnou stránku (obraz se zdvojuje, kamera rotuje, klidní interpreti jsou snímáni jako v klubu - světlo, stín, naopak při nářezových záležitostech kamera divoce kmitá). Ale co vám budu povídat, jako film to pro mě bylo ,,přepálené". Viděl jsem verzi, která má tři a půl hodiny a přiznám se, že u posledního Hendrixova sóla už mě slušně bolela hlava a přál jsem si, ať to už skončí. Každopádně ale kus skvělé práce. (17.08.2010)

3 days of Peace & music... Báječný dokument o nejprofláknutějším, největším, nejlegendárnějším fesťáku na Světě, kterej už nikdy nemůže být překonán. Při sledování se na mě z monitoru valil obrovský marihuanovaný oblak plný míru, lásky a přátelství... Jestli bych někdy měl možnost cestovat časem, tak by Woodstock byl jednou z mých zastávek. Přiznám se, že zdaleka ne všichni účinkující splňují moje hudební požadavky, i sem několik songů přetočil, ale ta atmosféra, to je krása! Něco podobného nabízí český Woodstock - Open Air Trunov, ze kterého je hippie poseltsví a tráva cítit na míle daleko, s tím rozdílem, že Trutnov jsou 4 days of Peace & music, 4 Stages! Jako dokument to není až tak úplně vypovídající a záživný, ale je to sakra Woodstock, tak dávám plnej počet! Absolutně právem v top 200! (26.08.2010)

Plán byl 50 tisíc lidí. Realita podle odhadů 10 krát vyšší. Úžasný pohled na konec 60. let, kdy se uskutečnil možná vůbec nejmasovější festival v dějinách. Těsně před nástupem Richieho Havense byla dostavěna stage. Lidé bourali ploty, přijížděli v takovém počtu, že se ředitelé festivalu rohodli jej udělat zadarmo! 3 a půl hodinový dokument se dá rozdělit na dvě části - hudební a tu dokumentární. Můžeme vidět skvělá vystoupení právě Havense, The Who, Janis Joplin a na závěr Jimiho Hendrixe. Ta dokumentární zahrnuje rozhovory s návštěvníky, vypořádání se s téměř žádnou obživou, nabízí pohled na totální chaos, koupání nahé "květinové" mládeže a všudypřítomné bláto. Doporučuju všem milovníkům rockové hudby! (22.01.2013)

Měl to být původně úplně obyčejný festival. Pak přijelo půl milionu lidí. Vstupenky se přestali prodávat a Woodstock po červeném koberci nakráčel do síně plné událostí, u kterých bych zaprodal duši, jen abych mohl říct, že jsem byl u toho. Byly to tři dny lásky, míru a hudby. Aspoň takový Woodstock zachytil Michael Wadleigh. Být tam asi bych umřel blahem. (16.11.2009)