Woodstock

Woodstock fascinuje i po téměř padesáti letech. Woodstock byl výsledkem generačních třenic a mládí cítilo nevyhnutelnou potřebu se proti svým otcům vyhradit a vyjádřit. Woodstock se stal třešničkou na dortu veškerého snažení hledačů lásky a míru i ojedinělou akcí, kde nebylo místo pro společenské tabu. Michael Wadleigh ve svém filmovém opusu představil očité svědectví událostí. Nutno podotknout, že záznam hudebních čísel je dynamický, víceúrovňový a pomocí bezprostředních reakcí se příchuť euforie valí z plátna, či obrazovky mezi diváky a nechává je pocítit freneticky omamnou atmosféru absolutní svobody s anarchistickým sklonem. S povděkem lze přivítat snahu o nezaujatost a místo k vyjádření dostaly obě strany. Není zobrazena pouze idyla a hledání jiných úrovní reality, divák je zahrnut i patáliemi a těžkostmi bobtnající akce. Policejní složky nekoordinoval Paroubek, vojáci shazovali zásobu proviantu a mnoho účastníků zajisté prošlo svou nejzásadnější osobní katarzí. Jimi Hendrix byl kytarový mág a obveselený dav nashromáždil neortodoxní prožitky na celý život. Woodstock je sice jen záznam unikátního hudebního festivalu, ale je vyvedený s láskou a pečlivostí profesionálními filmaři. Výsledku to prospělo a další a další generace může s elektrizujícím zaujetím hledět na neuspořádané hemžení reje v harmonii sjetého obcování se životem. Událost byla mimořádná, dokumentární film je úchvatný v zaznamenaném duchu, důsledně dodržovanou nestranností i vlastním technickým zpracováním. (16.01.2018)

Plán byl 50 tisíc lidí. Realita podle odhadů 10 krát vyšší. Úžasný pohled na konec 60. let, kdy se uskutečnil možná vůbec nejmasovější festival v dějinách. Těsně před nástupem Richieho Havense byla dostavěna stage. Lidé bourali ploty, přijížděli v takovém počtu, že se ředitelé festivalu rohodli jej udělat zadarmo! 3 a půl hodinový dokument se dá rozdělit na dvě části - hudební a tu dokumentární. Můžeme vidět skvělá vystoupení právě Havense, The Who, Janis Joplin a na závěr Jimiho Hendrixe. Ta dokumentární zahrnuje rozhovory s návštěvníky, vypořádání se s téměř žádnou obživou, nabízí pohled na totální chaos, koupání nahé "květinové" mládeže a všudypřítomné bláto. Doporučuju všem milovníkům rockové hudby! (22.01.2013)

Dokument je to naozaj masívny, no taký si asi vyžaduje najmasovejší koncert a stretnutie mladých ever. Od stavania pódia, príjazdu a príchodu ľudí, rozhovorov s domácimi a interview s filozofujúcimi pármi až po hudbu. Hudba v dokumente akoby ani nebola na prvom mieste a to je celkom dobre, lebo väčšinou mi nič nehovorila a spozornel som, až keď Joe Cocker zaspieval Beatles, čo bola jediná pieseň, ktorú som si vypočul celú. –––– Mám tu upozornění: Můžete to brát s rezervou, ale LSD, který tu koluje, není moc dobrý. Doporučuje se držet od něj dál. Samozřejmé je to váš trip, jste mými hosty, ale nezapomeňte na tohle upozornėní, jo? (16.08.2019)

Woodstock 1969 je presne moja krvná skupina. Niekedy si dávam otázku či som sa nenarodil príliš neskoro. Toľko vynikajúcej hudby behom troch dní už nikdy nespatrilo svetlo sveta. Dokument je zaujímavo zostrihaný je tam mnoho skladieb , ale aj dosť točenia v publiku. Nechýba tam chľast ani drogy.Director's cut bol fakt necenzúrovaný (12.02.2013)

3 days of Peace & music... Báječný dokument o nejprofláknutějším, největším, nejlegendárnějším fesťáku na Světě, kterej už nikdy nemůže být překonán. Při sledování se na mě z monitoru valil obrovský marihuanovaný oblak plný míru, lásky a přátelství... Jestli bych někdy měl možnost cestovat časem, tak by Woodstock byl jednou z mých zastávek. Přiznám se, že zdaleka ne všichni účinkující splňují moje hudební požadavky, i sem několik songů přetočil, ale ta atmosféra, to je krása! Něco podobného nabízí český Woodstock - Open Air Trunov, ze kterého je hippie poseltsví a tráva cítit na míle daleko, s tím rozdílem, že Trutnov jsou 4 days of Peace & music, 4 Stages! Jako dokument to není až tak úplně vypovídající a záživný, ale je to sakra Woodstock, tak dávám plnej počet! Absolutně právem v top 200! (26.08.2010)