Půlnoční evangelium

Nadrogovaná adaptace podcastů Duncana Trussella v duchu animátorské školy George Dunninga, která by zapadla na popůlnoční vysílání Adult Swim. Žánrový wow efekt funguje jen tehdy, pokud jste v životě neviděli jediný animovaný autorský dokumentární film. Kombinace dvou relativně kvalitních věcí (zhuleného filosofování o životě/smrti a cestě od jednoho ke druhému + slibného animáku talentovaného týmu na moderní WTF-dada vlně) vytvořila náhodný signál s rovnoměrnou výkonovou spektrální hustotou: soustředit se pořádně nedá ani na jedno. Kdo tušil, že chaos může být taková nuda... (21.04.2020)

Je to vcelku jedlé. Počúvať rozhovory s ľuďmi, ktorí toho majú veľa zažitého a napremýšľaného je takmer vždy niečim prínosné. Nápad sprevádzať tieto rozhovory s vizuálne pútavou, dynamickou animáciou vo mne však zanechal rozporuplné dojmy - na jednej strane to môže efektívne pripútať k obsahu oči mladších generácii, ktoré v dnešnom vizuálne presýtenom svete častokrát ľahko strácajú pozornosť - na strane druhej táto trblietkavá psychoaktívna animácia tiež svojim spôsobom odpútava pozornosť od prezentovaného posolstva. Koncept je to však určite zaujímavý. (26.04.2023)

Napriek tomu, že mám rád takéto filozofovanie, vydržal som len 2 časti. Nájdu sa tam aj zaujímavé pasáže, ale len audio, keďže vizuál je jeden veľký grc, aj keď mi je jasné, že to bol asi zámer tvorcov. Nie som síce grafický guru, ale tak to nejak si predstavujem, že by vyzeral prvý pokus animácia laika, ktorý si stiahol nejaký program na vytváranie animácie. Obsah prevyšuje formu. Chápem, čo sa na tom ľuďom môže páčiť, ale toto ja nedávam. (10.07.2020)

Bizarnost, která se nepodobá prakticky ničemu, co jsem kdy viděl. Sjetý podcast, jenž doprovází sjetá animace. Přestože jsem prvním epizodám udělil docela vysoká hodnocení, přiznávám se, že mě hodně unavoval fakt, že jsem nevěděl, na co se soustředit dřív. To v důsledku vedlo k tomu, že jsem se nudil o poznání více, než je u mě na tří až čtyř hvězdičkové hodnocení zvykem. Dialogy ale mají něco do sebe, i když na to každý bude mít jiný názor. Ve druhé polovině série dojde ke zlomu, kdy si divák do jisté míry asi i zvykne, ale především dojde ke zvolnění tempa. To vyvrcholí v poslední epizodě, která se drží nejvíce při zemi, ale servíruje nejhlubší myšlenky, a právě ta má velký potenciál v divákovi něco trvale zanechat, protože smrt v kterékoliv podobě se týká každého z nás. 70% (23.04.2020)

Upachtěná snaha vytěžit co nejvíce bodů z meme formátu "wholesome weirdness". Je to ale strašnej fejk. Tahle instantní "divnost" není originální už deset let, všechno to tady už bylo. Dobrý, poslali jste hrdinu na smetanovou planetu ve formě chobotnice, proč? Protože sranda. Ale dyk na tom neni nic legračního. Jaktože ne, vždyť je chobotnice. Zastřelte se. Simono já jsem totálně psychicky na dně, úplně v prdeli kurva, reálně už nemůžu dál. Poslouchali jste alespoň ty strašně hluboký monology, co tam celou dobu jedou? Jak neustále odbočujou, kloužou po povrchu a často se neuzavřou, jakkoli se seriál tváří jinak? (protože hrdina je neustále komentuje slovy "wow", "you actually have right" a "I didn't think about this like that before" a to nezřídka v okamžiku, kdy ještě nebylo nic určujícího řečeno) Tohle je koncept, který dobře zní, dobře se prodává, ale nezávidím těm, kdo se na něj dívají a stále sebe přesvědčují, že je to něco unikátního, osobního a intelektuálně naplňujícího. Koneckonců tohle je přesně ten typ seriálu, který vám dá dohromady umělá inteligence. Fuck the fakers. (28.05.2023)