Všechny zabij a vrať se sám

Jednoduchá story se škatulkami místo charakterů, zaměřená na akci. Úvodní přepadení vojenské základny svižné, přepadení jiné vojenské základny uprostřed filmu masivní, ale chybí tomu napínavější děj, zajímavější postavy, výraznější kamera a hudba a ani ta akce není z nejnápaditějších. Connors je dobrý xicht. (05.03.2022)

Ze všeho nejvíc mi to připomínalo komiks. Napínavý, zábavný, hezky nakreslený, ovšem někdo z něho vytrhal nějaké bubliny s dějem a nechal pouze akci. Nedostatek solidní akce se filmu opravdu vytknout nedá (až na ty komické piruety vojáků po zásahu kulkou), s dějovou linkou (jak jsem se již zmínil) a nedostatkem cynismu a černého humoru (jedna z nejdůležitějších atributů spaghetti westernů obzvlášť v závěru citelně chybí) je to však horší. Film se mi líbil, ale díky již zmíněným faktům a ve srovnání s žánrovou konkurencí ode mne nedostane víc, než 60%. (13.05.2024)

Velmi akční western, vlastně se tu nic jiného neděje, od začátku do konce jenom bitky, přestřelky, a zase bitky a zase přestřelky. Docela mi to připomnělo o deset let pozdější Castellariho film Ten prokletý obrněný vlak - hrdinové na nesplnitelné misi na nepřátelském území, kteří postřílí všechny nepřátele, které potkají. Tentokrát ale jsou posláni na misi hned na začátku, navíc tu je hlavní záporák v podání skvělého Franka Wolffa. Hlavního hrdinu hraje americký herec Chuck Connors, kterého známe jako Bucka Hannasseyho z Velké země, trochu napodobuje Clinta, ale jeho charismatu nedosahuje. Hlavní partu tvoří mozek bandy (Connors), jediná kladná postava, potom indiánský vrhač nožů (Giovanni Cianfriglia, který později dostával přes držku od Spencera a Hilla), mladý přesně střílející pistolník, silák, další pistolník, takovej hajzlík, a chlápek s bazukou (!). Podobných hovadin, jako je bazuka v době občanské války, je film plný. Ale je to strašně zábavný film. Musím zmínit zajímavou hudbu Francesca De Masiho, i když jeho muziku ve špagetách moc nemusím, ačkoli Castellari s ním spolupracoval skoro pořád. (15.01.2010)

Enzo Castellari tady byl zjevně ve výborné formě. Přestřelka střídá přestřelku a rvačka střídá rvačku. Skvěle natočeno, tempo je na spaghetti western docela rychlé a pěkně to odsýpá. Hodně dobrý je tu především scénář, u kterého si v průběhu filmu nejste jisti, kdo se k tomu zlatu nakonec (ne)dostane. Tleskám. (06.08.2023)

Ok, tenhle film se to bezpochyb snaží utáhnout hlavně svým názvem, který mi v hlavě strašil hodně dlouho. Fakt, že film režíroval Enzo G. Castellari (též. Třeba Keoma, Inglorious Bastards nebo Občan se bouří) mě předem ujišťoval, že nedojdu k úhoně. Nejedná se o úplně typické špagety, míra nihilismu je tu poměrně nízká. Film sice nemá žádného kladného hrdinu (taky ale nemá žádného výrazného antagonistu), celá situace je postavená kolem partičky raubířů, kde má každý křivý charakter svoje místo a svůj vlastní skill (třeba jeden umí neuvěřitelně skákat, další je nesmrtelná hora svalů atd atd.) a všem dohromady velí Chuck Connors s brutálním makeupem (jako brutální “sem hodně opálenej” makeup tu mají skoro všichni) a nejvíc creepy vyběleným chrupem na planetě. Akce je postavená na choreograficky celkem dobře odvedených bitkách, střelby je tu pomálu a celkový výraz spíš připomíná krotší dobrodružné americké westerny. Pořád však s trochou úchylného italo šmrncu a vadného soft funk soundtracku. Takže jsem si nechal čvachtat, i když to byl spíš smažák v housce než smažák v dvojobalu s bramborem. Ale pohoda. Fans italského neorealismu jistě docení, že jednoho ze sympaťáků zde hraje Franco Citti. Ach. (26.03.2022)