Papírový měsíc

Len škoda, že sme to už toľkokrát videli. Light verzia Gun crazy, Zapadákova a Bonie and Clyde, pretože pri dieťati nie je na vraždy priestor. Veľmi príjemný retro filmík, kde musí byť divákovi jasné, že Bogdanovič chovanie hlavných postáv neobhajuje, on iba chce, aby sme boli v napätí ako dopadne sekvencia s vylúčením prsnatej náhodnej okoloidúcej z oteckovej priazne a ďalšími. V roku 1973 Paper moon určite ako klišé nikomu nepripadal, bohužial mi dnes už bolo od začiatku jasné, ako a kde sa bude príbeh ďalej vyvíjať a ako skončí. Na druhú stranu treba skonštatovať, že presne to od tohoto žánru (čiže viac rodinný film, ako gangsterka) chceme a je to vlastne nakoniec niečo úplne iné, ako hore spomenuté tri filmy. Divák sa môže zaoberať aj podtextom sociálnej a morálnej situácie Ameriky tridsiatych rokov. (30.11.2013)

… a jsem v pokušení přihodit i pátou, tahle tak trochu variace na Chaplinova Kida je totiž roztomilost sama a jestli jsem u prvního Bogdanovichova filmu váhal, co mi vlastně chce říct, a z druhého chytl takovou depku, že už se mi k němu nechce vracet, Paper Moon jsem si naopak okamžitě zařadil do škatulky opakovaně použitelných psychických povzbuzovadel a už teď se těším, komu všemu ho pustím a jak mu taky udělá dobře. Láskyplnou retro stylizací „předstařený“ biják, který už tím pádem snad ani dál stárnout nemůže – dneska by se nedal natočit o nic moderněji – má možná jedinou paradoxní vadu na kráse, a sice že ta idylka je snad až moc idylická; každé potenciální větší drama nebo silnější emoce se hned obrátí v žert, tíživá realita hospodářské krize je tu sice v náznacích přítomná, ale jen jako rozostřené pozadí a odrazový můstek k dalším duchaplnostem, jako ta rodina s porouchaným autem, kterou ústřední dvojice míjí na silnici. Zmíněný Chaplin tyhle věci myslím dokázal bez újmy na roztomilosti vyvážit o něco líp. (25.02.2019)

Tak já nevím, kdyby na konci Addie zůstala u své tety, líbilo by se mi to mnohem víc, těch zbylých pár minut mi dost pokazilo už tak lehce nejistý dojem... Problém je pro mě v postavě Moze. Prostě mi přišlo, že mi film dal strašně málo důvodů k tomu, abych si ho oblíbil. Na začátku je nezodpovědným podvodníčkem, co nechce mít se svou dcerou nic společného, takže bych ve filmu, který stráví celý cestováním se svoji dcerou, čekal, že dojde k nějakému napravení a tak, že na konci budu chtít, aby spolu ti dva zůstali. Z mého pohledu k tomu ale bohužel nedošlo, takže ten konec měl na mě asi opačný účinek, než měl mít. Pořád dobrej film, ale tohle je pro mě prostě fakt podstatný problém. 6/10 (16.08.2021)

Príbeh otca a dcéry - herca a herečky O'Nealovcov, odráža príbeh v príbehu muža a malého dievčatka na ceste. Áno sú podvodníci, ale robia to s relatívnou nevinnosťou a sú dokonale rozkošní. Čaro medzi nimi je čiastočne dobré písanie a čiastočne ľahkosť, ktorú majú spolu. A je natočený s nostalgickou čiernobielou čistotou, dokonalým spôsobom pre éru veľkej hospodárskej krízy. Nie je to nič očividne hlboké, ale predsa sa to vryje do mysle viac než si myslíte. 8/10 (18.07.2023)

Zapadlý klenot, který v sobě snoubí hlavní trademarky Bogdanovichovy tvorby v jeho vrcholném údobí (na počátku sedmdesátých let) - inscenování v hlubokém prostoru, minimum střihu a důraz na vedení herců, z jejichž replik, gestikulace, pohybů či pohledů (!) pramení drtivá část energie na plátně. Ačkoliv se jedná o příběh zasazený do období hospodářské krize, režisér ji nevyužívá k prvoplánovým citům (potenciálně citově silné momenty samy postavy shazují), ani k analýze. Historie se jakoby odehrává v pozadí, v dalších plánech. Z trudných podmínek Ameriky tehdejší doby se do popředí dostávají pouze trsy, které slouží k pečlivé charakterové drobnokresbě ústřední dvojice (možná) otec - (možná) dcera a podvratné hře s divákovými sympatiemi, když i přes znalost dějinného kontextu nám jejich konání díky humorné nadsázce nepřijde odpudivé. Snímek o dospívání, potřebě blízkosti s jiným člověkem, zodpovědnosti. Také součást retro vlny Hollywoodu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Svérázné, bez patosu, s kupou lásky ke starším filmům, k minulosti ohleduplné, ale bez nostalgie a příkras. (04.09.2016)