Papírový měsíc

Príbeh otca a dcéry - herca a herečky O'Nealovcov, odráža príbeh v príbehu muža a malého dievčatka na ceste. Áno sú podvodníci, ale robia to s relatívnou nevinnosťou a sú dokonale rozkošní. Čaro medzi nimi je čiastočne dobré písanie a čiastočne ľahkosť, ktorú majú spolu. A je natočený s nostalgickou čiernobielou čistotou, dokonalým spôsobom pre éru veľkej hospodárskej krízy. Nie je to nič očividne hlboké, ale predsa sa to vryje do mysle viac než si myslíte. 8/10 (18.07.2023)

Něco tak roztomilého se jen tak nevidí. Návrat do starých dobrých časů amerického filmu, zdůrazněný i černobílou formou, která filmu nadmíru sedí. Skvělá Tatum O'Nealová, pohoda, radost z drobných zápletek a zádrhelů, které musejí dopadnout dobře, jde jen o to jak. Čert vem pravidla, když funguje souznění. (09.06.2012)

Zapadlý klenot, který v sobě snoubí hlavní trademarky Bogdanovichovy tvorby v jeho vrcholném údobí (na počátku sedmdesátých let) - inscenování v hlubokém prostoru, minimum střihu a důraz na vedení herců, z jejichž replik, gestikulace, pohybů či pohledů (!) pramení drtivá část energie na plátně. Ačkoliv se jedná o příběh zasazený do období hospodářské krize, režisér ji nevyužívá k prvoplánovým citům (potenciálně citově silné momenty samy postavy shazují), ani k analýze. Historie se jakoby odehrává v pozadí, v dalších plánech. Z trudných podmínek Ameriky tehdejší doby se do popředí dostávají pouze trsy, které slouží k pečlivé charakterové drobnokresbě ústřední dvojice (možná) otec - (možná) dcera a podvratné hře s divákovými sympatiemi, když i přes znalost dějinného kontextu nám jejich konání díky humorné nadsázce nepřijde odpudivé. Snímek o dospívání, potřebě blízkosti s jiným člověkem, zodpovědnosti. Také součást retro vlny Hollywoodu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Svérázné, bez patosu, s kupou lásky ke starším filmům, k minulosti ohleduplné, ale bez nostalgie a příkras. (04.09.2016)

Len škoda, že sme to už toľkokrát videli. Light verzia Gun crazy, Zapadákova a Bonie and Clyde, pretože pri dieťati nie je na vraždy priestor. Veľmi príjemný retro filmík, kde musí byť divákovi jasné, že Bogdanovič chovanie hlavných postáv neobhajuje, on iba chce, aby sme boli v napätí ako dopadne sekvencia s vylúčením prsnatej náhodnej okoloidúcej z oteckovej priazne a ďalšími. V roku 1973 Paper moon určite ako klišé nikomu nepripadal, bohužial mi dnes už bolo od začiatku jasné, ako a kde sa bude príbeh ďalej vyvíjať a ako skončí. Na druhú stranu treba skonštatovať, že presne to od tohoto žánru (čiže viac rodinný film, ako gangsterka) chceme a je to vlastne nakoniec niečo úplne iné, ako hore spomenuté tri filmy. Divák sa môže zaoberať aj podtextom sociálnej a morálnej situácie Ameriky tridsiatych rokov. (30.11.2013)

Asi nejsem správně intelektuálně naladěn, ale mně k navození atmosféry třicátých let nepřijde nezbytně nutné natočit film v černobílém provedení. A už vůbec mě herecký výkon té malé holky nepřesvědčil, že obdržela ocenění zaslouženě. Podle mě hrála sotva průměrně, jenže holt pocházela z protekční herecké rodiny, proto ty ovace. Ti Američané mají obecně laťku pro udělení těch jejich Oscarů nasazenou hodně nízko, oni je snad rozdávají i nosičům kafí na plac. Závěr předvídatelný, zato odpovědi, zda je ten podvodný prodejce Biblí skutečně jejím otcem se divák nedočká. Shlédnout se to dalo a párkrát jsem se i zasmál, ale žádný extra dojem to na mě neudělalo, proto opět půjdu proti davu a uděluji podprůměrné 2 * a 40%. (28.01.2020)