Irma Vep

Nebyla jsem si jistá, zda mám tenhle film dokoukávat do konce - vesměs průměrná podívaná (třebaže by se tu samozřejmě daly nalézt skryté symboly touhy člověka něco dokázat, atp.) o tom, jak se režisér snaží natočit moderní remake slavného filmu, avšak okolnosti mu nepřejí a nakonec z toho vyleze něco, co by stálo jen za zmačkání a vyhození do koše - a on se psychicky zhroutí. Ovšem ještě před tím, než je odvezen (snad do nějakého ústavu - nepamatuji se), stvoří z natočeného paskvilu něco, co mě nutí zahodit celý předchozí film do hajzlu a mít silné nutkání dát plný počet - ovšem to samozřejmě udělat nemůžu, a tudíž jsou to "pouhé" 4*... (08.05.2006)

Vskutku zajímavý pohled na natáčení filmu, na situaci, do které se za život dostane asi každý režisér, na komplexní atmosféru života kolem kamery střídaného s chvilkami oddechu a příjemného posezení s kolegy a přáteli, na herce a na film jako svébytný živoucí proces...Rozdrobenost a částečné rozkouskování "Irmy Vep" do jednotlivých epizod pomáhá divákům (trochu paradoxně) zapojit se do dění a chápat. Chápat, co asi prožívá režisér v období mlh a nejistoty, jak to ovlivňuje štáb, a že točit film je v každém ohledu dobrodružství. "Irma Vep" má ještě jeden trumf - a to touhu režiséra Vidala obsadit do hlavní role Maggie Cheung...Neboť ona je nejen středobodem nepovedeného natáčení a plánovanou múzou vyhasínajícího filmařova talentu, je i postavou, díky které můžeme na vznik filmu nahlížet i z úhlu světové hvězdy, která se na natáčení ocitá vlastně z pouhé zvědavosti a je proto prosta větších ambicí. A přiznejme si to - bez Maggie Cheung by "Irma Vep" nebyla zdaleka tak zajímavá. Při pohledu na ni chápu, proč o ni René Vidal tolik stál - ona je totiž bytostí z jiného světa. V tom nejlepším slova smyslu... (19.01.2006)

Film o natáčení filmu, biografická sonda, drama, co tento snímek je? Tohle všechno a něco navíc. Některé scény a dialogy jsou , nebo mi aspoň přijdou dost černohumorné, trefné a dostávají mě. Realismus chaosu jaký panuje při natáčení, taky nemá většinou chybu. A pak tu máme rozhovory hlavně o filmu(kdy jsem se ovšem nic objevného, zamýšleníhodného a nového nedozvěděl, ale většinou jsem se pobavil nebo pousmál) . Dalším kladem je skvostná Maggie Cheung. Jenže dost času se film fláká od ničeho k ničemu, a přijde mi to jako bohapusté stylistické cvičení, které navíc nudí, je snaha o neotřelost a šokovat diváka, ale u mě se někdy mijí účinkem. Na dané téma se dají vidět i lepší filmy. To nebylo jen tím ,že jsem nechápal co se ke konci děje, co celé to má vlastně znamenat. Přesto ten film není ztráta času i takto můžeš vypadat výpověď o tom, co je to film, jak to berou ostatní, jak se cítí hlavní hvězda atd. Na druhou stranu je to film dost originální a zábavný, po opakovaném sledování se mi to staré hodnocení rozleželo v hlavě, takže zvedám o hvězdičku nahoru. Tzn. ze tří zvyšuji na čtyři a bude asi následovat sehnání DVD. (16.07.2009)

Irma Vep je film o smyslu, proč vznikají filmy. Jedná se tedy o velmi paradoxní snímek (rád bych viděl jeho inspiraci - původní film Louise Feuilladea). Nabízí se otázka, proč tedy někdo natočil tento film? Odpověď je možná o pár kapitol dál. O čem dále je tedy Irma Vep? O lidských tužbách, co se nikdy nemohou splnit, o úzkostném stavu při uvědomění si této skutečnosti? Z tohoto pocitu bezmoci a ubohosti ve srovnání s drtivou mocí reality ovšem často plyne inspirace a odhodlání umělců. Nepochopení a beznaděj provází i mnoho režisérů, jejichž vizím svět odmítá porozumět. Nejinak je tomu zde. Hlavní hrdinka (Maggie Cheung, která hraje sama sebe) se coby čínská herečka, obsazená do francouzského filmu "průměrného" režiséra, dostává do komplikovaného soukolí vztahů štábu na natáčení. Potíže začínají už u samotného režiséra Reného (Jean-Pierre Léaud), který je obdařen citem pro pochopení krásy, ale ne talentem pro její zachycení a zobrazení. Od toho se odvíjí celá řada problémů, které nutně zasáhnou každého na pracovišti. Nastává komplikovaný střet zájmů, v jehož středu se nachází právě naše hrdinka, představitelka role odvážné upíří krásky, Irmy Vep. Tady začíná skutečný příběh, který je, jak je nyní patrné, více než o natáčení o lidech a o jejich ubohých cílech a vyšších principech. Mnohé vypráví detailně zaměřená, pohybující se kamera, účelný scénář a výborná práce s hudbou. Ta nezaznívá často, tvůrci rádi experimentují s použitím ticha. Když se dokážete skrze tento způsob vyprávění vžít do chladně vykreslených lidských pocitů a iluzí, dočkáte se i velmi mocné, umělecké a krásné gradace. (16.01.2006)

Osamělost v cizím světě, nepochopení, touha dát průchod tomu, co uvnitř cítíme a vidíme tak jasně...a neúspěch. Vnitřní neúspěch a opět nepochopení. Těžký život dobrodruha, chtělo by se říct. Příběh režiséra Vidala by sám o sobě byl tak leda do artového kina, o to víc vzhledem k úkolu, který se rozhodl přijmout. Irma Vep toho divákovi dává daleko víc než studii osamělosti táhnoucí se paralelně celým filmem. Přináší magii němého filmu, která čiší z ukázek nabídnutých nám k lepšímu pochopení režiséra, a k tomu ještě Maggie, také kouzelnou. Je to právě její postava, díky které se dostaneme do zákulisí a pronikneme k těm vedlejším epizodkám a historkám, malému poznávání lidských povah a osobností, a také k samotnému Vidalovi. Dostaneme nahlédnout do toho, co má dělat "dobrý režisér", po čem údajně volá publikum a jsme o kousek blíž pochopení toho všeho. A pak přijde opět magické finále, silné a mrazivé...na které bych ovšem bez režijních poznámek asi nestačil. Těmi poznámkami myslím onu scénu, ve které asistent režie vysvětluje Maggie "hypnotickou" stránku věci, což je náhodou také scéna, ve které tato paní herečka předvede skvělou etudu strachu a nedůvěry. Až je jednomu líto, že ten film opravdu nevznikl...kombinace klasických scén zvukových (mimochodem Irma Vep má výborně vybranou doprovodnou hudbu), němých a těch čistě Vidalových by měla velkou sílu. Možná. Jisté ale je to, že samotná Irma Vep od Oliviera Assayase ode mě dostane 80% a vznikne další trapné obdivné PS k Maggie Cheung:) PS: Maggie, ještě že jsi se stala herečkou. Budeš nám tak zachována navždy, a to je víc než si zasloužíme;) (12.03.2007)