Nebe a dudy

Film, který dávají docela často v televizi a vždy si jej rád pustím. Je to taková odreagovačka se slušným dějem, velmi dobrými hereckými výkony a dvojicí malých roztomilých darebáků. Dobrota se občas vyplácí, i když cesta k pochopení a nápravě je mnohdy pěkně trnitá (to platí hlavně pro bohaté pracháče, co nevidí dál než na špičku svého nosu a teprve když se ocitnou v nouzi…). Fábera byl frajer a charakter – prostě postava, kterou si hned oblíbíte a bude sekecmazec…! (02.12.2020)

Ak niekto považuje Pytlákovu schovanku za romantický film a Limonádového Joea za western, tak nebude mať problém považovať Nebe a dudy za vynikajúci film a prideliť mu zodpovedajúci počet hviezdičiek. To nie je môj prípad. Dve hviezdičky sú iba za tradične dobrý výkon Jindřicha Plachtu. Príbeh i ostatné herecké výkony (vrátane Marvanovho!) sú zúfalé. Film som vlastne už kedysi videl, ale zapamätal som si z neho iba vkladanie čiapky do nohavíc pri "exekúcii". Nakoniec, viac zapamätaniahodného tam ani nebolo. (02.02.2011)

Je zbytečné bádat nad tím, jak se zrodil tento prefabrikát. Zřejmě z ničehož nic. Ale byl tu a na začatku války spoustu lidí pobavil, nebo jim dal alespoň na klasické půldruha hodiny zapomenout na to, co se děje a k čemu se schyluje (samozřejmě tím myslím na stanné právo po atentátu na Heydricha). Utopie filmu jako by s opačným znamínkem korespondovala s utopií tisícileté říše. To, že film přežil, a dožil až dodnes, a je dokonce i dnes svěží a zábavný, to je určitě právě oním znaménkem plus. (01.08.2019)

Skúsim to napísať stručne a jasne. Plachta s Marvanom svojimi výkonmi zachránia aj nie zrovna dokonalý scenár. Ich začínajúce priateľstvo som im veril, poslednej tretine, kedy sa do hry dostáva vedlajšia línia ohľadom svadby, tej už menej. Tak ak hodnotím takto pozitívne, tak za pomyselné závažie na jednej strane váh sú dvaja malí štuplíci, ktorí sa počas svojho hudobného výstupu neboja pozerať aj do kamery a ja som rád, že Slavínsky ich nebuzeroval opakovaním scény. (21.06.2017)

Slavínský točil za války jeden ideologicky vyhraněný film za druhým, konzervativismus z nich sálal na sta honů. Sociální smír, v němž dělníci spokojeně pracují, jejich zaměstnavatelé (žádní kavárenští elegánové, ale fakticky muži z lidu - proto i obsazení bodrým Marvanem tentokráte) si uvědomují, co jejich podřízení potřebují (nebo aspoň na to rychle přijdou), rodiny jsou soudržné. Úplnou kvintesencí jsou Nebe a dudy. Vůbec se s takovým světonázorem neztotožňuji, ale film tuto představu dokázal vyplnit téměř dokonale, dělnické prostředí je věrohodné a nepůsobí kašírovaně. (02.01.2011)