poster

Cesta

  • anglický

    Walkabout

Drama / Dobrodružný

Velká Británie / Austrálie, 1971, 100 min

Režie:

Nicolas Roeg

Předloha:

James Vance Marshall (kniha)

Scénář:

Edward Bond

Kamera:

Nicolas Roeg

Hudba:

John Barry

Scénografie:

Brian Eatwell
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mat.ilda
    **

    Když už nic, tak symbióza přenádherné jezerní scény s úchvatnou hudbou mi nedá na Walkabout zapomenout... a přitom se mi jistě vybaví i ten šílený rozpor mezi člověkem vzešlým z přírody a člověkem vzrostlým z betonu - ve stejném čase, na stejném místě... jinak je ale snímek poněkud vyčpělý.(26.5.2014)

  • classic
    **

    Všetky film od Brita Nicolasa Roega vnímam, ako priemerné, či skôr podpriemerné, a nie je tomu inak ani tentokrát, s anglickými deckami stratenými, kdesi v austrálskej buši, pričom pôvodný zámer ich otca, ktorý bol s nimi, spočíval v tom, že vystreliť im mozgy z hláv, by nebolo na škodu veci, našťastie tento ohavný čin sa nespáchal, a tak mu nezostávalo nič iné, ako si vystreliť vlastný mozog zo sprostej hlavy, s ponechaním si pokrvného potomstva na milosť a nemilosť osudu. Bezmenné postavy dievčaťa a chlapca sa predierajú holým životom, aby po čase stretli austrálskeho domorodého chalana, ktorý sa neskôr obesí, čiže budem mať čo dočinenia, s vskutku podarenou „svätou trojicou” , kde z aktivít čierneho chalaniska by neboli bohvieako nadšení ochrancovia zvierat, s ktorými sa tu robia také veci, až som mal normálne chuť to urobiť režisérovi Roegovi, čo by si zaslúžil poza uši !!! Naozaj hrozný film, ktorý v sebe obsahuje ešte strašnejšie zábery, z ktorých mi bolo na zvracanie ! Aspoň kameru pochválim človeku, ktorý mal na starosti i slovíčko : „AKCIA” !(9.2.2018)

  • LeoH
    *****

    Snová připomínka dobrovolně zapomínané přirozenosti – chtěl jsem napsat elegie, ale ono to vlastně není o žalu, ani to nekonstruuje new age teorie, nepřesvědčuje, neobviňuje, jenom konstatuje cosi o naší povaze, litující, ale přesto opouštějící, v zájmu pohodlí a naučených pravidel prchající před změnou i porozuměním. S asociativními střihovými hrátkami, které už od Roega znám z Muže, který spadl na zemi a konvenují mi velice, s obrázky civilizace podbarvenými primárním křikem didgeridoo, který se vrací až v předzávěrečném tanci lásky/smrti, zatímco k putování buší hrají převážně smyčce jak z Tajuplného ostrova nebo se ozývá dlouhovlnné rádio se zvuky celého světa (i čeština – jazyk protinožců – na chvíli problýskne). Vyšel jsem pak ven do noční zahrady, díval se nahoru do listí a bylo mi duševně rozprostřeně.(13.7.2016)

  • DwayneJohnson
    ****

    Naprosto jasné poselství, které je zřejmé i po tolika letech. Střet dvou kultur, civilizací,světů, ono to vyjde vlastně nastejno. Na jedné straně bezstarostný, mětský život, na straně druhé, nádherná, divoká a nespoutaná příroda. Je jen na Vás, na jakou stranu se dáte a jaký život budete žít. Zní to velmi jednoduše, ale realita bývá mnohdy jiná. Poslední scéna to vystihuje naprosto přesně.....(22.3.2015)

  • flanker.27
    ****

    Viděl jsem film ve věku, kdy mi "poselství" o konfrontaci přírody a civilizace moc neříkalo, tehdy jsem to bral jako působivý dobrodružný film o cestě za záchranou života. Ona se ta hodnocení o chaosu civilizace a harmonii přírody docela dobře pronášejí zpohodlnělým intelektuálům z vyhřátých či klimatizovaných pokojů, kde si vždycky můžete uvařit čaj a nevynaložit přitom příliš námahy, takže máte čas na filosofování o tom, jak by nám bez té elektřiny a ústředního topení bylo líp :). Každopádně film se mi líbil tehdy hodně.(5.3.2020)

  • - Tanec černého chlapce, po kterém spáchá sebevraždu, slouží k námluvám. Sebevražda byla tedy výsledkem odmítnutí. (bery71)

  • - Báseň recitovaná na konci filmu je 40. část se sbírky "Mladík ze Shropshiru" od A.E. Housmana. (Pluhy)

  • - Pro Jennu Agutter bylo nejtěžší natáčení scény, ve které se pomerně dlouho koupe nahá. (Stoka)