Sex, lži a video

Je to o sexu, o lžích a svou roli hraje i video. 1) Točit filmy o tabuizovaných tématech je vždy lákavé. 26letému Stevenu Sonderberghovi (scénář, režie) se to v jeho celovečerním debutu podařilo na jedničku. Typově přesně vybraným hercům dominuje 29letý přitažlivý James Spader, kterému bych se, tehdy, věru vyznal z ledačeho a velmi rád. 2) Zaujala mě potřeba Ann nejdříve se sblížit a až teprve pak se svěřovat. Mám to taky tak u sebe nastavené a vlastně moc nechápu lidi, kteří na neznámé osoby vyzvrací zkažený obsah své mysli, aby pak v příjemném rozmaru potěšeně odešli. Ani v dnešní době internetových a televizních exhibicionistů (čím horší a hloupější, tím více se předvádějí) takový snímek nezanikne. Je totiž o důvěře, o hluboce intimních pocitech, jimž společenská tabu dodávají na intenzitě prožitku. 3) Snímek nepostrádá ani zajímavé postřehy: I remember reading somewhere that men learn to love the person that they're attracted to, and that women become more and more attracted to the person that they love. (27.10.2015)

Radost zjistit, že Soderbergh již v šestadvaceti letech točil plně dospělé filmy. Sex, lži a video jsou méně přístupnou záležitostí, než by jeden od festivalového hitu očekával (a dobře ukazují, kam se festival v Sundance, zviditelňující v poslední době mnohem hřejivější snímky, posunul). ___ Každá z postav má problém, který lze vnímat jako symptom dalekosáhlejších společenských neduhů, díky čemu je film vícevrstvým psychosexuálním portrétem jedné generace. Graham, muž vyznávající filozofii jednoho klíče, proti své (citové) impotenci bojuje parazitováním na cizích životech. Navzdory své obskurní, ovšem určité poptávce vyhovující zálibě (dnes podobnou zpovědní funkci plní YouTube), je citově nejvyrovnanější postavou, čím zřejmě přitahuje emocionálně rozhozenou Ann. Díky své vyrovnanosti je Graham zároveň postavou nejupřímnější, čím zároveň provokuje k větší otevřenosti ostatní. ___ V art filmech oblíbené vyprávěcí schéma, kdy mezi pár vstoupí třetí osoba, rušivý element, který postupně zpochybní všechny jistoty, dokázal Soderbergh ozvláštnit atypickým přerozdělením sil. Manželství Ann a Johna, až příliš typického osmdesátkového yuppie, není idylické, pročež ani Grahamův vliv na něj není destruktivní, nýbrž osvobozující. ___ Ač je naprostá většina freudovských dialogů vedena v interiérech (exteriéry jen oddělují větší dějové segmenty), scény jsou řešeny velmi „filmově“, byť to při prvním zhlédnutí nemusí tolik vyniknout (jediným formálním úletem, prozrazujícím debutantské nadšení, je „vyjádření“ orgasmu vertigo efektem). Stejně jako v potemnělých vztahových dramatech ze sedmdesátých let (Malé životní etudy, Poslední filmové představení), které byly Soderberghovy inspirací, vypomáhá s charakterizací postav mizanscéna nebo pomalé nájezdy kamery. Zvyšující se frekvence střihů zvyšuje napětí, záběry na sebe navazují graficky nebo pomocí zvukových přechodů (overlapping dialogy), jež vytvářejí dojem osudové propojenosti postav (bez křeče vlastní některým pozdějším dramatům se síťovým narativem). Také sebe-uvědomělost vyprávění je nadstandardní. Zatímco postavy lžou, obrazy vytvářejí ironický efekt tím, že „říkají“ pravdu, některé informace jsou záměrně pozdržené, aby mohl být zesílen překvapující účinek odhalení, některé střihy jsou „neviditelné“ do té míry, že činí nepřehlednými časoprostorové souvislosti (Ann pouze nasedne do auta a najednou je před Grahamovým domem, dlouhý flashback s rozhovorem Ann a Grahama začíná bez upozornění, že jsme se vrátili v čase). ___ V úvodu chválená dospělost se tudíž netýká jenom tematické, ale také formální zralosti filmu. Již z jeho debutu je zřejmé, že Soderbergh patří mezi filmaře, kteří opravdu dlouho přemýšlejí, než něco natočí. 80% (14.02.2019)

„Pamatuju si, že jsem někde četl, že muži se učí milovat osobu, která je přitahuje, a ženy čím dál víc přitahuje osoba, kterou milují.“ Aneb jak rozklíčit jeden pořádně zamotaný milostný čtyřúhelník…Navzdory tomu, že se toho ve filmu příliš neděje, jde o až překvapivě zábavný filmový zážitek. Sex, lži a video je snímek založený vyloženě na dialozích, hereckých výkonech a chemii mezi postavami. A přesto to filmu stačí. Až se mi ani nechce věřit, že jde o Soderberghův celovečerní debut, jak působí jistě. Nejvíc mě pochopitelně bavila interakce mezi Ann, procházející si proměnou, a Grahamem, hledajícím sám sebe a něco víc (trochu podivná intimita mezi postavami MacDowell a Spadera je nějakým prazvláštním způsobem snadno uvěřitelná). Úplný konec mi přišel možná až příliš banální, nikoliv však to, co mu předcházelo. Dávám solidní 4*. „Grahame, platíš daně?“ - „Jo, platím daně. Platím. Co tím myslíš? Když neplatíš daně, jsi lhář. Nejsem lhář. Lháři jsou druhou nejnižší formou lidského života.“ - „Co je tou první?“ - „Právníci.“ (08.11.2020)

Podařené konverzační drama, kterému však chybí esenciální psychologický rozměr. V centru dění máme zajímavý, resp. zajímavě narušený charakter Grahama, ovšem podaří se nám náhlednout jen na povrch jeho "osobního projektu", detailnějšího rozuzlení se nedočkáme. Dialogy psal Soderbergh procítěně, obsahují jistou upřímnost a vyspělost, nicméně k "slíbené" tematizaci sexu téměř nedochází a že by film vypovídal o vztazích, to se také říci nedá... Mám problém si ze snímku odnést něco smysluplnějšího než jen provalený zálet a chudáka masturbujícího u videokazet :) 6/10 (30.05.2013)

Viděno na PC. Film, který mě bavil už na první zhlédnutí a určitě plánuju další. Prvotina Sex, Lies, and Videotape se Stevenu Soderberghovi povedla. Čtyři hlavní postavy, z nichž ani jedna není prototypem člověka, se kterým bych se chtěl přátelit, jsou vykresleny způsobem, že na konci měli trochu mých sympatií všichni, kromě toho, který se jeví jako nejnormálnější. Pozoruhodná studie vztahů a chorobného sociálního chování. Zajímavý film. (31.01.2012)