Vítr v kapse

Věrný pomník své doby, vytesat do kamene a určitě někde zachovat ve své filmotéce pro příští generace. Lukáš a Sagvan nastupují po maturitě do Škodovky, těch pařbiček tady zase nějak moc není, protože nejsou peníze a tak se tady řeší spíše sny, nedobrovolný odchod na vojnu, zamilovanost a flinkání v práci. Komedií bych tohle určitě nenazýval. Konec bere dech a přesto že je život někdy na levačku, žít se prostě musí dál! 75% (06.06.2017)

Lesk i bída reálného socialismu, aneb Tofi s Vaculíkem coby Snowboarďáci pro generaci dnešních třicátníků. Vítr v kapse ale na rozdíl od Janakových boys nabízí kromě utrefeného postmaturitního života plného fórů a napáchaných blbostí i nejeden moudrý přesah. "Dyť já to nedělám pro sebe," peskuje tatík vylekaně synátora hlasujícího proti mimořádné sobotní směně. A tak se musí zrodit legenda o zlepšováku na úhlovou rotační frézu, aby i kamarádi měli pocit, že nám na nich záleží, ačkoli nám bylo a je vlastně všechno buřt. "Pane mistr, už to máme skoro hotový. - Hlavně to tady vykřikujte, blbouni. Změřte to ještě jednou!" K tomu slušná romantická linka s půvabnou Ivanou Andrlovou, v bufetu dvakrát kofolu alias morfium, ve skladu fasovanou solvinu, na diskotéce anglicky zpívající Olympic a ve finále nekompromisně tragický konec, neboť život, milé děti, opravdu není až takové peříčko. Odváží se někdy někdo poslat filmovou postavu Vojty Kotka takhle bez patosu na onen svět? A není to vlastně jedno? Ať si kdo chce co chce říká, mám Vítr v kapse hodně rád. Kromě jiného je to myslím dobrý důkazní materiál na téma užitečnosti (některých) barrandovských dramaturgů. Neboť pouze jejich dohledem se dá vysvětlit propast mezi tímhle filmem a slátaninami, které začal Soukup točit o deset a více let později. 90 %. (15.07.2008)

Zatím co za velkou louží se omladina pod taktovkou Francise Forda Coppoly rekrutovala do pouličních gangů, u nás vlhly dospívajícím pionýrkám kalhotky při pohledu na štěněcí kukuč Lukáše Vaculíka, kterak sundajíc montérky jde za doprovodu tónů Michala Davida bojovat o dívčí srdce s Marcelem Vašinkou....no nic, takhle to prostě bylo. Vlastně je to docela sranda. Hrdinové plakátů holčičích pokojíčků Tofi s Vaculíkem vůbec neumějí hrát (Vaculík se to nakonec nikdy nenaučil a Tofi to nakonec nikdy nepotřeboval), příběh takový, aby nedráždil soudruha....nakonec to držej takový ty lidový postavičky jako ta Augusty nebo Vochoče. Je to úsměvné, ale patří to ke koloritu doby........a svým zvráceným způsobem jde o kult. (08.12.2015)

Trvám na tom, že Jaroslav Soukup uměl. Přesně dokázal načasovat příběh dvou neobyčejně obyčejných kluků, kteří se ve fabrice více poflakují než pracují a mají ze života legraci, dokud nezasáhne krutý osud. Tofi s Vaculíkem perfektně pasovali do rolí a Soukup byl perfektní, než ovšem v devadesátých letech začal snad úmyslně kazit svůj cit pro filmové řemeslo v naivních komediích. 90% (27.02.2011)

Ondra a Cyril jsou kamarádi ze školy a mají čerstvě po maturitě, když nastupují do strojírenského závodu. Cyrila brzy čeká cesta za tetou do Paříže a Ondřej touží začít pracovat na lodi na otevřeném moři. Jejich sny ale naruší tragická nehoda... Pohodový příběh s Tofim a Vaculíkem, který mám rád už od dětství,bohužel ale nemůžu dát více jak tři hvězdy. Přeci jen Kamaráda do deště mám raději. 50% (29.09.2009)