Zdeněk Ornest

Herec Zdeněk Ornest, vlastním jménem Ohrenstein, pocházel z židovské hudebně založené rodiny, na uměleckou dráhu se vydali také jeho starší bratři, režisér Ota Ornest (1913-2002) a básník Jiří Orten (1919-1941). Za války byl Zdeněk Ornest vězněn v koncentračním táboře v Terezíně, kde hrál divadlo a podílel se také na vydávání ilegálního chlapeckého časopisu Vedem. Po válce studoval gymnázium v rodné Kutné Hoře, zájem o herectví vedl jeho kroky na pražskou konzervatoř, která se v průběhu Ornestových studií transformovala na DAMU, kterou pak dokončil v roce 1950. Své první nedlouhé angažmá strávil v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1950-1952), poté přešel do Prahy a dlouhodobě působil v Divadle Na Fidlovačce (1952-1963), pak v Divadle S. K. Neumanna (1963-1990), krátce před smrtí přestoupil na popud staršího bratra Oty do Městských divadel pražských (1990).

K filmu se Zdeněk Ornest dostal až ve zralém věku, první filmové role dostal v polovině 60. let (PŘÍPAD DANIELA, 1964). Jeho filmografie se rozrůstala pomalu, jen zhruba o jeden titul ročně, až v sedmdesátých letech začal dostávat více příležitostí, uvedl se ale především v tendenčních zpolitizovaných snímcích (DVACÁTÝ DEVÁTÝ, 1974; OSVOBOZENÍ PRAHY, 1975; VÍTĚZNÝ LID, 1977). Jeho postavy v dalších filmech měly vesměs společný prvek ve vysokoškolském vzdělání a intelektuálním založení, několikrát hrál například lékaře (POZOR, VIZITA, 1981; LÁSKA Z PASÁŽE, 1984). Souběžně se uplatňoval také v televizi, mohli jsme jej vidět například v seriálech SANITKA (1984), VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1985), PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO (1987). Poslední filmovou rolí Zdeňka Ornesta byla postava hraběte Valdštejna v historickém snímku DIVOKÁ SRDCE (1989). Kromě divadla, filmu a televizi nalezl Ornest bohaté uplatnění také díky hlasu, a to v dabingu a uměleckém přednesu (Lyra Pragensis), za zmínku stojí také jeho působení v rozhlasu (například v rozhlasové adaptaci Tří mušketýrů).

Zdeněk Ornest zahynul při autonehodě v Praze 4. listopadu 1990 ve věku 61 let.

Pavel "argenson" Vlach