Drazí soudruzi!

S citlivostí a klidem Andrej Končalovskij rekonstruuje tragické selhání sovětského politbyra při potlačení demonstrace a následného masakru dělníků v jihoruském městě Novočerkassk. Hlavní linka příběhu nejprve navozuje pocit, že idealistka Lyudmila v sobě pomalu nachází vystřízlivění z propagandy vrcholného stalinismu, ale na diváka mnohem hlouběji zapůsobí její opětovné navázání vztahu s dcerou. Intimitu v rodině vykreslují minimalisticky nasnímané pohledy z bytu a postupné hroucení zoufalé matky donucené urážlivým způsobem hledat pohřešovanou dceru jen podtrhuje ohavnost systému. Prorůstající deziluze nakonec Lyudmilu utvrdí v tom, že láska k vlastní dceři je to nejcennější. Dorogije tovarišči není zcela bezchybná výpověď. Davové scény občas nepůsobí přirozeně nebo se jen můžeme dohadovat o tom, zda byli pánové od KGB až takto laskavé bytosti, ale na důležitosti Končalovskijho sdělení to nic nemění. (13.01.2023)

Andrej Končalovskij má řemeslo v malíku, takže tenhle černobílý film s obrazem ve formátu 4:3 (a s výjimkou titulků bez hudby) vážně vypadá jako odněkud z trezoru vytažený film pro pamětníky. Iluze je dokonalá. Jenže tenhle příběh by tehdy nikdo natočit nemohl. Novočerkasský masakr je na první pohled jen další černou tečkou ze sovětské historie, ale tenhle film ukazuje společnost, která sice stávkuje proti Chruščovově vládě, ale ve skutečnosti si nepřeje nic jiného než návrat Stalina. Julija Vysockaja je v hlavní roli výborná – kovaná soudružka, u které jsem často přemýšlel, jestli je to vážně taková svině, nebo je tak naivní, je rozhodně netriviální průvodkyní událostmi. (12.10.2021)

Kdepak soudruzi z SSSR udělali chybu? Jestliže hledáte odpověď, artové drama 'Drazí soudruzi' pod režijní taktovkou Andreje Končalovskiho vám ji rád poskytne. Tahle autentická filmová rekonstrukce událostí po masakru v Novočerkassku je nejenom znepokojivou sondou do sovětského klimatu ranných let šedesátých - specificky do periody, kdy se bolševici a KGB doslova snaží zamést z povrchu zemského jakékoliv stopy po tomto incidentu - ale i jedním z mnoha exemplárních, nesmírně temných a zcela klíčových varovných odkazů totalitarismu. Černobílá estetika a noirové detektivní prvky navíc perfektně umocňují onu slovy nepopsatelnou atmosféru ideologického despotismu, ruského patosu, amorální tyranie a společenského marasmu, kdy samozvaná 'diktatura proletariátu' byla pouhou iluzí.... aneb v nevědomosti je síla. ⚒️ [#FILMOVKA2021🎬] (13.08.2021)

Vážení súdruhovia !, naša stranícka organizácia v snahe podporiť opatrenia proti chuligánom a podobným elementom... Vyjadrujem obecné očakávanie, že prísne opatrenia voči provokatérom, o ktorých vo svojom vystúpení hovoril Frol Romanyč Kozlov, budú realizované čo najskôr. Žiadne zmilovanie s tými, ktorí porušujú zákony socialistické, tak zrovna tieto predchádzajúce slová a vety, mala pred komisiou pôvodne predniesť → Ľudmila Danilovna Sjominová, ináč oddaná fanúšička niekdajšieho diktátora → Josifa Vissarionoviča Stalina, teraz naprosto zapálená a hrdá KOMUNISTKA, momentálne pracujúca v novočerkasskom mestskom výbore na oddelení priemyslu, pritom práve neďaleko od nich → došlo dňa 1. júna 1962 v závode na výrobu elektrických lokomotív ku stávke robotníkov, ktorí zastavili dennú výrobu, aby sa k nim postupne pridávali i mnohí ďalší, nahnevaní ľudia, všetci potom smerujúci k pracovisku protagonistky, kde dôjde ku konfrontácii s armádou, či ešte lepšie povedané → s inou, bezpečnostnou zložkou, ktorej sa táto vypätá situácia, akosi príliš extrémne vymkla spod kontroly, a aby toho nebolo ešte málo, medzi pohrešovanými osobami, sa totižto nachádza i jej dcéra → 18-ročná "rebelka" Svetlana Vasiljevna Sjominová, ináč celkom pekná baba, aspoň si myslím, že určite áno ! Počas (na)ozaj málo dní, nebude núdza o napätie, ako sa veci nakoniec vykryštalizujú, a to ani nehovoriac o tom, že vskutku na tomto mieste tiež došlo aj k nepríjemnej "blokáde" , a tak sem nikto nemôže odísť, ba ani vstúpiť, ale čo v takom prípade, ak hocikto potrebuje čokoľvek vyriešiť ? / Je to pomerne dosť zvláštne, ale od renomovaného, ruského režiséra → Andreja Sergejeviča Michalkova-Končalovskijho, skrátene Andreja Končalovskijho, ak vám náhodou vŕta hlavou ten "Michalkov" v jeho dlhom mene , tak áno, máte predsa pravdu, jedná sa o staršieho brata významného Nikitu Michalkova, tvorcu oscarového filmu Unavení slnkom, som doposiaľ od neho nič nevidel, až dnes som sa to snažil konečne napraviť, a hneď som si zvolil takýto kinematografický, čiernobiely zárez so strhujúcou atmosférou, ako by ste boli priamo v »bode epicentra«, a to je pritom skoro najnovšieho dáta ! A hlavná postava (Julija Vysockaja),  je mimochodom opäť manželkou autora konkrétne tohto snímku, a tak sa tradícia znovu opakuje, keď zároveň podotýkam, že tentokrát je to viac(ej) k úžitku, ako ku škode, čo sa zase tak často nestáva ! Pozoruhodný, dvojhodinový, dobový a ("celkom") mimoriadny snímok, na aký len tak rýchlo nezabudnem ! (10.10.2021)

Náramně poučný film, obzvlášť v časech, kdy dicktaturu proletariátu nahradila dicktatura korporátů a jejich cvičených mindráků z neziskovek, kteří za pomocí patřičně cenzurovaných a historii i realitu překrucujících kokotporáty ovládnutých masmédií a asociálních sítí opět usilují o zformování většiny, a to zase i na základě pseudopodpory pseudoutiskovaných menšin, do ustrašeného, sterilního a unisono bučícího multikulti stáda s centrálně dicktovaným kolektivním vědomím a pseudomorálkou. Zatím je to „pouze“ o ostrakizaci, ekonomické a sociální likvidaci a s plnou hubou demokracie o potlačování svobody slova a kritického myšlení, ovšem jak se lze z historie jednoduše poučit, jak zleva, tak zprava, násilí a fyzické perzekuce jsou jen otázkou času, pečlivé davové manipulace debilů a upevnění pozic. Tady lze krásně vidět, že když se zlo zakoření, je to v piči, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „stane se rezistentním“, stádo si po nějakých ani ne dvaceti letech přestane vidět na špičku čuráka, zase ups – „nosu“, lži se stanou pravdami, a než se naše děti nadějí, máme tu Severní Koreu s volným trhem s minimálními výrobními náklady a uniformní šedou masou tolik spokojeně se pasoucích a mlaskavě přežvykujících spotřebitelů, ochotných blahoslaveně bránit pastviny až za hrob. A těch pár fuj fuj černých ovcí bude snadno kontumováno státní a občanskou spravedlností. Končalovskij je bezesporu největší žijící klasik ruského filmu, který zaplaťsatan nepodlehl Tarkovského nekonečným pseudofilosofickým smaženicím, zůstal plnotučně zábavným realistou, a i ve dvaaosmdesáti umí zmáknout mrazivě sugestivní a nehemeroidotvorný obraz beznadějné minulosti (a také beznadějné budoucnosti), do nějž neváhá opět protekčně procpat svou o sto let mladší gerontofilní nabíječku. Ovšem na škodu to rozhodně nebylo, Julča vystřihla tu rozporuplnou soudružku parádně. Každopádně teď nevím, jestli náhodou nebylo ilegální se na to dívat. Jde přeci o ruský film!!! Čímž jsem podle stávající protiprávní úpravy dost možná popřel holou kost, spustil homoseksuální genocidu, pošlapal práva mužen na přišití kloaky, pouhým pohledem brutálně znásilnil kohortu zoufale nemrdaných labilních samic, hodil do Afriky banán, vypustil partičce invalidů ventilky na kriplkárách, vyhladil Ukrajinu a Áda je asi můj kámoš. Cempere čichej, mohl by to být kulantní trestňáček! Pozn. Homixoví funoušci nechť se tomu raději vyhýbají víc než Supergej kryplonitu! Vy už jste stejně v prdeli, tudíž je to „přyblblá černobýlá núúúúda“, kde vůbec nikdo nevžumuje v zařezaných pastelových pitkáčích a s homopelerinkou a kde navíc nehraje jediný negr, ač bylo Netflusem a jinými neomarxistickými žumpami nade vši pochybnost prokázáno, že pro ně nebylo v Sovětském svazu šedesátých let kam plivnout! (08.05.2022)