Nebe

Čína je jednoduše kombinací starého dobrého rudého komunismu postaveného na iluzi, nesvobodě, lžích a manipulacích, ale zároveň i toho nejhoršího z kapitalismu, kde zase vládnou peníze, prospěchářství a fixace na materiální statky. A Nebe je dokumentem, kde silný obsah naprosto přebíjí nemastnou neslanou formu. Ten nesoulad je takový, že to ve mně vlastně způsobuje dokonce nechuť film vůbec hodnotit. Každopádně je to ale zase taková ta oči otevírající záležitost, která mě opětovně donutila si o něco více vážit toho, co máme a v jaké zemi žijeme. Vážit si - jmenovitě: života beze strachu, po všech stránkách dobré životní úrovně, čistého zeleného prostředí, osobních svobod, možnostmi vyvíjet aktivní zájem o veřejný život a blaho země a především, relativně zdravě nastaveného mindsetu společnosti, úrovně lidské empatie a zdravé mezilidské interakce bez jakýchkoli výraznějších děsů ze sebe navzájem. Važme si toho, že jsme společností, které nejsou věci a lidé okolo nich jedno. Nic z toho není samozřejmost. (26.10.2022)

Těžce postižené a opuštěné děti. Všechny s příjmením Nebe. Oáza porozumění, podpory a lásky jako jedna z mála takových v kontrastu s každodenním životem v Číně ovládané komunistickou stranou, zahleděností do sebe a až děsivou ignorancí a z toho vyplývajícími problémy. Tomáš Etzler ve svém dokumentu nechává pouze nahlédnout – a přesto to stačí k tomu, aby si člověk udělal obrázek a zamyslel se. (01.10.2020)

Odporný režim, komunistická ideologie spojená s maximálně bezohledným kapitalismem. Mohou cestovat, když na to mají. Na rozdíl od našich soudruhů, kteří drželi našince na krátké uzdě, ale za to jim dali najíst a trochu krotké zábavy. Čínští soudruzi vypěstovali neskutečný prostor pro dravce, kteří umí přizpůsobit režimu. Takto vypadá divoký kapitalismus, který nevyžaduje hodnoty, ale poslušnost. Sobecká společnost bez zájmu o druhé, o společné dobro. Pravý opakem je svět sirotčince, o který pečují řeholní sestry. Ne, toto nemůže skončit dobře. Díky za představení této tváře čínského světa. (18.06.2021)

Politický komentář a taková prodloužená etzlerovská reportáž o katolickém ostrově s hluboce lidskými hodnotami uprostřed odporného a zrůdného komunistického režimu, který společnost nejen svazuje, zároveň ji, zdá se, degeneruje. Střední a východní Evropa o tom ví také své - ta o tom naštěstí už může točit filmy. (12.09.2022)

Anotace filmu je podle mě dost zavádějící ("dokumentární vhled do politické i každodenní reality Čínské lidové republiky očima novináře Tomáše Etzlera"), a kdybych předem věděl, že to celé bude takřka výhradně jen o jednom sirotčinci, tak by mě vůbec nezajímalo to vidět. Ale budiž, možná je to moje chyba, že jsem od toho měl jiná očekávání. Každopádně musím přiznat, že v téhle podobě mi to moc nesedlo (a přiznávám, že jsem se u toho strašně nudil). Etzlerův komentář místy vůbec nekoresponduje s obrazem (což je způsobeno tím, jak jsem se zde dočetl, že to bylo sestříháno z nějakého volného rozhovoru, a nejedná se tedy o původní komentář), stopáž se vzhledem k tématu jeví neúměrně dlouhá a výrazně by to sneslo zkrácení minimálně na polovinu, ne-li více, a v neposlední řadě mi spousta záběrů přišla poněkud nepatřičná, v tom smyslu, že snad není nutné tolikrát v detailu zabírat ty postižené chudáky, jak se pachtí při nějaké činnosti, která jim vzhledem k jejich handicapu dělá velké problémy, a chápu lidi, kteří to považují za exploataci mizérie, aby si západní divák připomněl, jak se má dobře (nebo co to v něm má vlastně evokovat), byť v případě Etzlera si nemyslím, že by to byl jeho záměr, a jeho hlavní motivací podle mě bylo prostě ukázat, že v případě Číny je všechno daleko horší, než jsme si kdy mysleli, což zrovna v mém případě je ale přesvědčování přesvědčeného... (02.11.2022)