Přebíhání

Už mě unavuje, když normies z ČSFD bombardujou nějakej novej film odpady jen proto, že má černošskej casting - a pohlaváři z ČSFD by se měli chytnout za koule a tenhle problém konečně řešit. Ne proto, že češi jsou zkurvený hovada, ale proto, že Rebecca Hall si zaslouží alespoň špetku respektu za natočení tak formálně a stylisticky ambiciózního snímku. Rebecca Hall si samozřejmě za svůj režijní debut 'Passing' vzniklý pod hlavičkou Netflixu - a který netradičním způsobem akcentuje téma rasismu - zaslouží uznání, ale takhle příběhově sterilní kýč nemá sebemenší šanci mít velkej tah na branku...... (17.11.2021)

Krásně natočená nuda. Film má nádhernou kameru, jenž využívá netradiční úhly a záběry, parádní hudbu, vizuál a hlavně přesné herce. Nicméně to téma mi nesedlo (neznám knižní předlohu, ale asi bude hodně významná a ceněná) a film mě moc nebavil. Přesto všechno oceňuji umělecké hodnoty a přesné herecké výkony. (14.11.2021)

Co všechno spolu opravdu ty dvě prožily? Co se všechno stalo, když byly obě "černé". Ten film má takový zvláštní nádech, že vůbec nevím, kam až to všechno došlo - ať s manželem, tak s manželkou...A to je pro mě to zajímavé, protože to vlastně i vlivem závěru - nezjistíme... Je zajímavé, že je to černobílé, protože to "narušuje" ten pohled na barvu, o kterou v tomto filmu jde...Dost mě překvapilo, že to režírovala Rebecca Hall.. - přeju jí jen štěstí v dalších projektech! (04.04.2023)

Režijní a scenáristický debut herečky Rebeccy Hall je založen na knize Nelly Larsen. Dle samotného názvu poté vypovídá, že Přebíhání pojednává o fenoménu Passingu, kdy někteří afroameričané měli tak světlou kůži, že se začali vydávat za bělochy. Silné téma, které navíc Hall obohatila dvě talentovanými herečkami Tessou Thompson a Ruth Neggou. Stačí ovšem silné téma a dvě povedené herečky ke skutečně dobrému filmu?   Rozhodnutí o tom, že bude film černobílý koresponduje s příběhem, kde jsou stěžejní černá a bílá barva kůže. Hlavními hrdinkami jsou poté dvě rozdílné ženy. Jedna očividně ráda žije svůj černé ženy, druhá se naopak rozhodla svůj původ zapřít. Z konfrontace těchto dvou žen poté ve finále dochází též ke konfrontaci dvou rozdílných světů. Kontrastní konfrontování dvou světů je ve finále rozhodně zajímavé, Přebíhání se ovšem celou dobu nezbaví dojmu, že k celému tématu mohlo jít ještě více osobněji.   Zajímavý vizuální nápad je rozhodně to, že se odstín kůže Clare mění v závislosti na tom, kdo se na ní zrovna kouká. Kamera Eduarda Graua je slušná, na film se poměrně hezky dívá. Jde o vizuálně skutečně krásný film, kterému křídla láme fakt, že ke klasickému tématu rasismu vlastně nepřináší úplně nic nového. Ze samotné zápletky poté může snadno nastat pocit, že je opak pravdou a skutečně se v tomhle ohledu dočkáme speciálního filmu. I přes potenciál je ovšem v průběhu definitivně jasné, že nás nic takového úplně nečeká. A že Hall nejde vyloženě pod kůži dvou hlavním hrdinkám i přesto, že se to snadno nabízí.   Kniha od Nelly Larsen pochází z roku 1929 a při sledování filmu je cítit lehká zastaralost. Prospělo by Přebíhání vlastně přesun do moderní doby a kdyby Hall do adaptace knihy Larsen přidala něco navíc? Jde o složitou otázku, která by se vlastně těžko dočkala srozumitelné odpovědi. Přebíhání je v součtu ovšem především dramatem o dialozích. Skutečně sází na konverzace postav, které možná můžou něco říct, ani těch vyloženě vtahujících dialogů tam ovšem není mnoho. A celé to působí jako záležitost, která by možná byla na divadelních prknech poměrně zajímavá, ve filmové podobě ovšem zaujme pouze tím, že se Hall snažila komornost příběhu vynahradit tím výrazným vizuálním zpracováním, skutečně si sehnala dvě schopné herečky a pořád v sobě nějaké poutavé myšlenky Přebíhání má. Jen jsou z dnešního pohledu možná až příliš zastaralé.   Přebíhání je tak v součtu minimálně zajímavým režijním debutem, který se jen možná v konkurenci všech těch filmů, které o rasismu aktuálně vznikají lehce ztratí. Čerpání z téměř 100 let starého románu má tudíž za následek v tom, že výpovědní hodnota Přebíhání nemůže být tak aktuální. Řemeslně se ovšem na film nedá stěžovat..... (13.11.2021)

Takýto film bol aktuálny naozaj v roku 1929 a nie dnes, keď sa stáva len politickou propagandou. Celkovo mi prišiel až smiešny. Ešte aj v čiernobielom prevedení jasne vidíme, že sú tu dve černošky, ale oni nám budú tvrdiť, že jedna z nich je biela a ešte aj jej muž rasista to tak vidí. Pritom aj farboslepý vie odlíšiť od seba dve základné farby. Nudný deň s dobrou klavírnou hudbou osviežia dialógy o tom, kedy si už čierny, či tamten keď je viac čierny je už viac černochom a prídu aj názory, že čím tmavšia žena tým lepšie. Proste to, čo mohlo byť úprimné pred sto rokmi, je dnes využívané ako agitka. (11.11.2021)