Trojúhelník smutku

Tak jsem se konečně dostal k tomuto tak vychvalovanému kousku. Asi jsem to možná čekal trochu jiné. Celé je to možná moc natahované a bez první kapitoly by se to klidně obešlo. Dostáváme se na palubu lodi plné pracháčů, která pluje zřejmě po Středozemním moři. Po pár komplikacích, se někteří členové posádky a hosté octnou na ostrově. Role se obrací a peníze najednou nemají hodnotu. Do jejich čela se staví uklízečka, která jako jediná umí obstarat jídlo a oheň. Nějakou dobu tak fungují. Končí to trochu otevřeně, ale nestane se tam nic zásadního. Možná by to tak fakt probíhalo. Je tam i pár vtipných momentů. "Prodávám sračky." :D (04.12.2022)

Neosobní filmařina Rubena Östlunda často otvírá různé, mnohdy i nejnitěrnější, otázky lidského bytí. A otvírá je tak, že to dává hlavu a patu a donutí diváka k zamyšlení. To každý také nedokáže a ne jinak je to i v případě Trojúhelníku smutku. Ten má ale tu smůlu, že režisér zde zachází až za hranici únosného a v poslední filmové třetině z námětu dělá tak trošku frašku. Do té doby je to ale naprosto luxusní strefování do lidské třídy světových miliardářů. Trefná, úderná a zatraceně vtipná satira. Diskuze Zlatka Buriće a Woodyho Harrelsona jsou naprosto epické, ale zároveň dost děsí. Ale to jen v případě, že se přestanete smát a začnete nad těmi dialogy přemýšlet. Proto to raději nedělejte a bavte se. (05.04.2023)

Byla nahoře na palubě, užívala si sluníčka, všechno bylo nádherné. Jenže pak uviděla plachty. „A byly fakt špinavé. Myslíte si, že je možné je umýt?“ – „Myslím, že to možné není, madam. Protože tohle je motorové plavidlo.“ Značná míra absurdity, cynismu a k tomu i dost tělních tekutin. Satira na soudobou společnost zavede na luxusní plavbu několik milionářů, jejich drahých poloviček či pár modelů, kteří vlastně vůbec netuší, co od vztahu očekávají. A pak je tu arsenál úslužného služebnictva, které se klaní, usmívá, podstrojuje, tedy jen do té doby, než se stane cosi nemilého, co si vyžádá trochu jiná pravidla. Švédský režisér a scenárista Ruben Östlund (čerstvá cena Evropské filmové akademie) se nebojí po jedné večeři ponížit své mocné hosty, aby je o pár minut později vymáchal v ještě větších srač… Protože svět pravidel rozdělený na první či třetí třídu se bortil už třeba na potápějícím se Titanicu, kdy peníze tehdy nehrály žádnou roli. Östlund naštěstí neútočí nějakým intelektuálním uměním, jednoduše je provokativní, originální a svůj. A místy i hodně zábavný. (12.12.2022)

První dějství působí zmateně, ale navnadí do dalšího průběhu. Druhé dějství je předčasným vrcholem, protože už je jasné, co chtěl básník říci. Třetí dějství má silné momenty, bohužel mu místy dochází dech a závěr by si zasloužil větší bombu. Určitě by to šlo o dvacet minut zkrátit. Charlbi Dean je strašná škoda. (02.04.2023)

Po Hře, Vyšší moci a Čtverci jsem už čekal, že si pro mě Östlund připraví další svéráznou autorskou podívanou. Film má 3 části, které se sice povětšinou soustředí na hlavní pár, ale každá má trochu jiný náboj. První si bere paškál otázku rolí obou pohlaví, a mně bylo za Carla stále víc trapněji, neb se pouštěl do diskuze, kterou muž (alespoň v západní společnosti) nikdy nemůže vyhrát. Druhá část se soustředila na povrchnost, rozmařilost a pokrytectví boháčů, z nichž je člověku na zvracení…což se ještě potvrdí během „chutné“ večeře (z těch dobrot bych ostatně zvracel i bez houpající lodi, zlatý Woodyho „hambáč“). A vše graduje třetí částí, během níž se definitivně odhalí charaktery postav a obrátí se role. Celkově mě na téhle řízné satiře krom mnoha trefných myšlenek nejvíc bavil vývoj, užíval jsem si očekávání toho, kam film bude směřovat. Za slabší bych označil asi to filozofování 2 ožralů a pak závěr, jehož podivná otevřenost mě nepotěšila. Takže dám zase „jen“ 4*, i když Trojúhelník považuju za režisérův prozatím nejzajímavější film. (26.03.2023)