Lekce Faust

Takze nezdielam nadsenie s ostatnymi mentalmi ohladom tohoto "skvostu ceskoslovenskej kynemtagorafie", lebo uz dlhodobo tvrdim : Najlepsie diela cs kynemtagorafie vznikali predsa v 60. rokoch 20. storocia. Svankmajer sa rozumie rezii, to som nikdy nepopieral, ale na mna je rezia a cely film az prilis surrealisticky. A viem, ze nemam rad Petra Cepeka / Vesnicko ma Strediskova/. Sranda, ze staci zmenit v priezvisku Cepek len jedine pismeno - a K. Capka uz maximalne uznavam/. 50 % (13.01.2015)

Celou první půli jsem se trápil a škubal sebou v křečích. Vydržel jsem jen kvůli Čepkovi. On by i důvod, proč jsem Švankmajera zkusil a zpočátku jsem se za toto rozhodnutí proklínal. Ovšem ve druhé půli budilo vše o mnoho mnoho lepší dojem. Nevím, jestli je to tím, že se Švankmajer ze začátku teprve rozjížděl nebo si má osoba teprve začala zvykat. Každopádně snímek nabral tempa a dospěl až do parádního finále. Absolutní závěr bych zřejmě i všem doporučil, jenže jak se k němu dostat přes téměř třičtvrtě hodiny nudy? A to nudy, která ani není bizarní? Na jednu stranu obrovské utrpení, ale na druhé...čím déle se mi film povaluje v hlavě, tím více pozitiv na něm vidím. Myslím, že se jednou dokopu ke druhému pokusu a pak možná nezůstane jen u třech hvězd. (30.04.2011)

Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)? (03.05.2006)

Forma zhltla obsah. Tu sa jasne ukazuje, že čo do nápaditosti a originálnosti je Švankmajer umelec par excellance, ale ukuť z toho nejaký príbeh, je očividne nad jeho sily. Sám o sebe hovorí, že nie je režisér a asi tomu tak bude. Fausta mám rád a chýba mi veľmi nejaké parádne spracovanie, aj ked Sokurov ho spravil viac než dobre. Pre mňa nezaujímavé, príliš absurdné a vďaka tej rádoby stare čestine aj neznesiteľné. Ale ako experiment to oceňujem. Len sa mi potvrdzuje, že Švankmajer nie je niekto, koho tvorba by ma zaujímala a zaujala. Čo aj čakám od niekoho, kto obsadzuje divný ksicht Krausa. (04.11.2014)

Petr Čepek vtažen a pohlcen faustovským loutkovým larpem za přihlížení potměšilého Krause. Nejsem z toho moudrý, ale prostě se mi líbí Švankmajerova imaginace a fascinace loutkami a to, jak mísí vysoké s nízkým – začíná to už od míchání textu z Goethova Fausta s tím z komického podání pimprlovým divadlem ala Matěj Kopecký a pokračuje přes slepičince, lemtání lahvového piva vzdělancem doktorem Faustem až po baletky při polních pracích vystavené chlípným pohledům traktoristy – a do toho samozřejmě andělé, ďáblové, pokušení a strašný zmatek žít a být… (22.08.2020)