Lekce Faust

Zatímco pozdního celovečerního Švankmajera si dokážu vcelku užít, jeho první velké filmy nijak zvlášť neadoruju. Přeci jen výtah z Fausta, ať už ve verzi Goetha nebo Marlowa, je mi bližší v jiném podání. Takový Richard Burton (1967) nebo F. W. Murnau (1926), ti mi nabídli mému srdci bližší zážitky. (29.12.2022)

Objektivně je to za plný počet, subjektivně mi ta přílišná divadelní stylizace (byť ji chápu) občas přišla přehnaná. Jinak je to skvěle postavené a sestavené - miluju ty snové pasáže, průchody starými, obouchanými až mystickými domy, skrývajícími svá tajemství, přechod z jedné podivné místnosti do druhé... Líbí se mi, že všechny podivnosti jsou přes celou surreálnost nakonec vysvětleny a zapadnou do sebe zcela dokonale (bezdomovec!). A potěšilo mne, že se to nebere tolik vážně (chodí kašpárci na záchod? mohou baletky hrabat seno a baštit guláš z ešusu?). Jinak jsou zde postupně všechny atributy pekla (černá kočka, černá slepice, puklé vejce, černý pes, homunkulus a šém, když auto, tak pekelně červené, boj nebe s peklem, samozřejmě skoro osmiminutová scéna vzývání Mefistofela - které jsem se popravdě hodně bál, ale nakonec díky snahám nebe Fausta zastavit a kombinacím scén jde o skvěle natočenou věc - zvláště ten Adršpach! Jak tohle natočili na té špičce jehly?) i představení rozmanitých hříchů - smilstva (ldyž baletky spí, "krásná panna" na závěr), krádež (chlebíčky v divadelním bufetu), chamtivost (víno ve stole zahradní restaurace) apod. Nechybějí scény, které navozují různé pojmy s hlubší návazností - střed labyrintu (když řeže kulisy v půli), divadlo života, je čas jít, tady na Zemi je peklo... Těch odkazů a pojmů je hodně a na jedno zhlédnutí je asi nedá nikdo. A přesto je to srozumitelné a jednotlivé scény (i ty nejnevinnější, i ty s pohodou u piva) správně zlověstné. A člověka až zamrazí, když si uvědomí, že šlo o Čepkův v podstatě poslední film a on sám bilancoval dobro a zlo a svůj odchod ze světa kvůli zlé nemoci). A na druhou stranu pobavilo, že "text advisora" dělal tehdy dvacetiletý Jiří Strach. (19.05.2019)

Jan Švankmajer opět dokazuje, že se vymyká standardům nejen českého, ale i světového filmu, protože jeho tvorba je opravdu komplikovaná a originální, to dokonale dokazuje právě Lekce Faust. Kombinace hraných pasáží s loutkovými a stop-motion animací zde působí na diváka opravdu silným způsobem, ať už v démonických zaříkávacích pasážích nebo groteskní souloži s loutkovým čertem. Jak už je zvykem, tak po technické stránce opět není co vytýkat, no, a herectví Petra Čepka nezbývá než glorifikovat, protože si touto rolí postavil další z velkých pomníků. A aby divák pronikl do hloubky filmu, je třeba mnoho zhlédnutí a při každém objeví něco nového, další smysl Fausta Švankajerova i Goehtova. (20.07.2010)

Jan Švankmajer ve svém filmu mistrovsky spojuje realitu, sen a hru. tentokrát se nechal inspirovat faustovským tématem. Petr Čapek, ve své poslední roli MISTROVSKY!!! ztvárnil, Jak Mefistofela i Fausta. Rozehrál démonický příběh unaveného muže, který se marně snaží uniknout blížícímu stáří a smrti. Kombinací animace, hraného a loutkového filmu Švankmajer vytvořil fascinující podívanou. (01.01.2017)

Aktualizácia Faustovského mýtu 4 roky po nežnej revolúcii získava v Švankmajerovom podaní nových obrysov. Obrovské vyrezávané bábky na motúzoch sa pohybujú medzi ľuďmi, keď nie sú tými klasickými, malými. Civilizmus naráža na surrealizmus v tomto filme o niečo menej elegantne, ako v niektorých iných Švankmajerových filmoch, ale možno je to tak správne. Podobne aj po dramaturgickej stránke mi film nepripadal dostatočne zovretý. Asi nebudem nadinterpretovať, ak budem chápať tento film okrem jeho všeobecného posolstva známeho už z predlohy aj ako tunajšiu politickú alegóriu na doby spred pár rokov pred jeho vznikom. Že bude aj v tomto smere nadčasový, dnes už niet žiadnych pochýb. (19.12.2016)