Modřiny

Vrchol své kariéry zažila Halle Berry nejspíš na počátku 21. století. Sexsymbol z Posledního skauta, hraných Flinstoneů či Boenigu 747 v ohrožení získal v roce 2002 Oscara za svůj výkon v dramatu Ples příšer, v jubilejní 20. bondovce Dnes neumírej se stala bondgirl a proslavila jí i role Storm v původní trilogii X-Men. Způsobila její následný kariérní úpadek slavná katastrofa Catwoman? Těžko říct, v poslední době to nicméně vypadalo, že se Berry pokouší opět vrátit do první herecké ligy. Objevila se v druhých Kingsmanech i třetím Johnu Wickovi, objeví se i v novince Rolanda Emmericha Moonfall a především si zahrála hlavní roli v dramatu Modřiny, které zároveň slouží jako její režijní debut. Je ovšem tohle ten film, který Berry definitivně dopřeje hereckou renesanci? Spíše ne, protože Modřiny vlastně nejsou moc dobrý film. Drama z prostředí smíšených bojových umění divákovi rány a následné modřiny v průběhu dává v pravidelných intervalech, protože se v průběhu neustále snaží být skutečně drsným a emocionálně silným dramatem, které chce v divákovi vyvolat slzičku, celé to ovšem působí přesně tím dojmem, že film chce být emocionálně silný, v realitě ovšem zas tak emocionálně silný vlastně není.   Scénář Michelle Rosenfarb tak trochu dle očekávání sází na nejrůznější klišé v rámci sportovních dramat o bývalých sportovních hvězdách, které se pokoušejí vrátit zpět na vrchol. Scénář poměrně věrohodně dokáže hlavní hrdinku Jackie Justice jako někoho, pro koho je život boj. Těch důvodů, proč je ovšem ve finále až příliš, na všechny ve finále není úplně čas a působí nadbytečně. Snaha o to hlavní hrdinku prodat jako člověka na dně je ve finále přehnaná takovým způsobem, že to skutečně začne působit nevěrohodně a jednoduše vychtěným způsobem v momentech, kdy se konflikty násobí z ničeho nic. A ve finále je především díky tomu všemu strašně obtížné s hlavní hrdinkou navázat jakoukoliv formu spojení. V tomhle ohledu film zápas jednoduše prohrál.   Halle Berry sice táhne na 60 let, přesto působí v roli zápasnice ve slušné fyzické formě. Jako herečka na to pořád má, nohy jí ovšem podkopává scénář, který vlastně nedokáže přesně popsat, jak na tom duševně Jackie Justice v průběhu událostí je. Herecky nejvýrazněji se Berry projevuje ve scénách, kdy se její postava snaží navázat vztah se svým malým synem, kterého se kdysi vzdala a on se nyní do jejího světa vrací. I v těch je cítit až příliš velká snaha o dojení emocí, alespoň trochu ovšem fungují.   Spíše než filmem o MMA jsou Modřiny filmem o ženě v krizové fázi života. K jejímu návratu do ringu pochopitelně dojde, tahle rovina ovšem též dvakrát nefunguje. Snaha dokázat, že se hrdinka tvrdou dřinou snaží vrátit na vrchol působí nevěrohodně, lusknutím prstu je najednou hlavní hrdinka v ideální formě i přes to, že jí nejdřív dělá problém se do formy dostat. Z její cesty zpět do ringu není cítit, že by znovu začala objevovat sebe samou a opět by se z ní stávala skvělá zápasnice.   Alespoň závěrečný zápas působí skutečně intenzivně a z technického hlediska je tato pasáž ve filmu určitě nezajímavější. Různé úhly a především právě intenzita, kdy se snadno dokáže navodit dojem, že každá rána opravdu bolí a Justice skutečně prochází fyzickým peklem. Berry alespoň v rámci tohoto zápasu na režijní židli předvádí něco zajímavého, jinak je to celou dobu vlastně ničím zajímavá rutina. Celý film jakoby jinak sázel čistě na vyhrocené momenty (které ovšem skutečně přicházejí z ničeho nic) a snažil se především dojmout. Ten film v průběhu mění atmosféru a v jistých momentech jako film někoho, kdo vlastně nevěděl, co přesně chce natočit. Je to škoda.   Berry alespoň občas ukáže jako režisérka zajímavé věci a herecky na to pořád rozhodně má. Jinak je to ovšem celé skutečně nefunkční snaha o sociální drama o hledání ztracených hodnot a cestě zpět na vrchol. Závěrečný souboj je alespoň adekvátně intenzivní, jinak ovšem v rámci Modřin není o co stát. Zrovna tento film Berry zpět na vrchol rozhodně nevrátí..... (27.11.2021) (méně) (více)