Spiklenci slasti

Pokud se dostanete do situace, kdy po vás bude náhodný laik chtít doporučení na jakýkoliv Švankmajerův film, ujistěte se že Spiklenci slasti jsou tím posledním filmem, o kterém se mu zmíníte. Pochopitelně to neznamená, že je špatný, proti tomu ostatně svědčí i 5* v mém hodnocení, ale podle mě musí být na tento film divák být připraven dávno dopředu a to soustavným brainwashingem jiných jeho filmů. Jednoduše je to film nejméně stravitelný a to hned z nékolika důvodů. Zatímco jednu skupinu lidí odradí typická úchylnost, tentokrát navíc umocněná silnou sexualitou jako hlavním motivem, další skupina lidí začne ohrnovat rypáčky nad veskrze lacinou vizuální stránku (skutečně podobný obraz produkuje i moje amaterská kamera) a zbytek obecenstva ještě prořídne díky těm, co se nemohou vtěsnat do hereckých výkonů. U Švankmajera jsme zvyklí předevśím na jeho animace a když už se nějaké živé postavy v jeho fimech vyskytují, povětšínou rovněž v bizardních úlohách a málokdy skutečně mluví (výjimkou je např. Zahrada nebo Otrantský zámek), dalo by se proto říct, že režisér s herci patřičně pracovat neumí. To je však základní chyba, je tomu totiž právě naopak. Ano, herci působí naprosto neobyčejně a nepřirozeně především díky tomu, že nemluví když je to třeba, při veškerých stycích a možnostech komunikace jen jaksi mumlají a vydávají podivné zvuky, jenže i toho nejméně inteligentního člověka by to mělo navést na základní myšlenku filmu. Přiznám se, že i já jsem během sledování dost často měnil postoje, film odsuzoval, pak zase vychválil, pak nevěděl co si myslet, jenźe pak pŕišla pointa, poslední scéna, zatmívačka a já pŕestal dýchat. Ne proto, že by to bylo nějak šokující nebo překvapivé, nýbrž extrémně působivé. Zpětně do sebe celý film začne zapadat, chápete do detailu každičký prvek a chrochtáte blahem nad tak dokonalou kompozicí. Znám lidi, kteří Švankmajeru tvorbu pokládají především za interesantní vizuální počin, těm však, kdo mají potíže s odhalováním jejich point lze doporičit právě filmy jako tento. A rozhodně také těm, kdo tvrdí, že Švankmajer nemá na celovečeráky bez animací. (13.10.2006)

No dobrá... Film nám ukáže všemožné úchylné fetiše, jenže to ukazuje zdlouhavě (stejně všichni víme, co se bude dít) a navíc - skoro bez té slasti. Kameraman se snaží, ale hercům to moc nejde. Slast zde převede dobře snad jenom Pavel Nový a ap ještě trošičku Lábus a Hrzánová. Ale Meissel alias Kohoutí démon, tam jsem viděl úchylku, ale že by z ní měl nějakou slast, nebylo vidět skoro vůbec. Přitom to v tom filmu být mělo, ne? Pak jsem taky čekal, že vše skončí vyvrcholením a že pak přijdou titulky, ale ne, tady to pokračuje dál a je to škoda, protože ten konec se mi nelíbil. Ve finále jsem zklamán. Dlouhé, nudné čekání na to, co stejně přijít muselo. Dvě hvězdy, víc nic. Btw, je to celé beze slov. (16.05.2018)

Člověka tak nějak potěší, když se přesvědčí, že existují i úchylnější lidé, než je on sám... Navíc forma, jakou je tento fakt prezentován je bezpochyby výborná. Švankmajer nepotřebuje berličky v podobě slov. Dokáže perfektně zobrazit náladu a pohnutky postav tím, že ukazuje to, co chce, aby divák viděl (např. pouhé listonoščino cvaknutí propiskou v sobě má několik vět...). (05.02.2007)

Velmi zvláštní, ale zároveň naprosto geniální film. Děj vám pomalu dá všechny potřebné informace a detaily a co nevysvětlí ponechá k divákově vlastní interpretaci. Ve filmu nejsou žádné dialogy a z dobrého důvodu, nejsou vůbec potřeba, vše potřebné film představí buď vizuálně, nebo pomocí zvukových efektů, je ale fakt, že mi absence dialogů v několika momentech přišla zvláštní. I bez dialogů byli ale všichni herci skvělí, film spoléhá na jejich fyzické výkony a různé vzdechy a každý herec jeho roli zvládl na výbornou. Prezentace byla skvělá, použití stop-motion animace bylo určitě nekonvenční, ale vůbec mi nevadilo. Zvukové efekty byly někdy trochu přehrané, ale vždy to bylo úmyslně, aby se divák dokázal vžít do role postav. Hudební doprovod byl také skvělý. 9/10 (16.02.2023)

Co nás láká do kina na film? Trailery? Recenze? Doporučení kamarádů? Do kinosálu jsem tentokrát přišla navnaděná poněkud netradičně. Kvůli objektu. Kvůli fascinujícím mnohorukém stroji, který byl k vidění na Švankmajerově výstavě v Uherském Hradišti. Kombinace krajkových rukaviček, pohyblivých páček a slastného výrazu televizní hlasatelky toho hodně naznačovala. Ale nenechme se mýlit. I přes jména odborných konzultantů filmu (Sigmund Freud, Markýz de Sade a jiní, nechte se překvapit) jsou Spiklenci slasti slovy autora prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží. Přesto (nebo právě proto) je to jeden z nejoriginálnějších českých děl. Svého duchovního otce Spiklenci ukazují jako zdatného vypravěče, který dokáže film bez jasného příběhu a zbytečných slov vystavět v gradující a zábavnou podívanou. A o čem vlastně celou tu dobu básním? Neobyčejná Švankmajerova fantazie sleduje několik postav ve chvílích, kdy se nikdo jiný nedívá. Listonoška Bára Hrzánová dosahuje extáze pomocí rituálu s kuličkami užmoulaných z drobtů chleba. Sadista Petr Meissel si vyrábí kohoutí hlavu polepenou výstřižky z erotických časopisů. Komisař Pavel Nový věnuje své kutilské chvilky kartáčům a hřebíkům. A netradiční stroj trafikanta Jiřího Lábuse je umělecké dílo samo o sobě, nad kterým jsem se rozplývala v úvodu. Vše je podáno s takovou nápaditostí a humorem, že film může pomoci divákovi překonat zábrany a najít půvab také v netradičních přáních vylovených z hlubin vlastního nitra. Teď už jen zbývá vzít nůžky s lepidlem a povolit uzdu své fantazii. (11.08.2008)