Co jsem komu udělala?

Jeden z těch ještě poměrně rozpustilých Almodóvarových filmů, ale už i zde se dají najít klasické Almodóvarovy rysy. Příběh o síle ženy, která proplouvá "všedním" životem a přes všechny nesnáze, a že jich není málo, má ještě stále sílu žít. Hlavní úlohy se s bravurou zhostila Carmen Maura, která v Pedrových filmech zazáří ještě vícekrát, ale mám pocit, jako by pan režisér napsal tenhle film přímo pro ni. Ženami na pokraji nervového zhroucení pak její excelentní herecké výkony pokračují a ve Volver prozatím končí. Je málo takových... (12.02.2008)

Tradiční Pedro, který mi opět vykouzlil úsměv na tváři a byl mi dokonalým společníkem. Panoptikum menších postav jako holčička ovládající telekinezi, partnerský poradce trpící depresemi z rozchodu a alkoholismem, manželské duo ztroskotaných spisovatelů ("Lucasi, jsi hajzl a já jsem mrcha. Co s tím budeme dělat?"), absolutně slizký pedofilní zubař, klient prostitutky exhibicionista či policejní inspektor trpící impotencí je přesně to, co na jeho filmech zbožňuju. A babička Chuz Lampreave tomu jako vždy nasazuje korunu. Jestli si někdy pořídím ještěrku, stoprocentně ji pojmenuji Peníze. A hned teď jdu do lesa poohlédnout se po nějakém pěkném klacku :) (17.02.2009)

Vlastně ani nevím, co si o tomto filmu myslet. Jako kdyby mi unikal kontext. V samotném závěru se záběr kamery přesouvá z balkónu, kde žila tahle vypečená rodinka, na bytový dům a pak na sídliště, jakoby tvůrci říkali....a tohle je jen jeden střípek ze života prostých lidí, jen jeden příběh o boji s chudobou, frustrací a nezájmem blízkých. Ze světa, kde není láska. Je to bizár z hlavy extravagantního chlápka, jakéhosi psychotarantina, který si libuje v pokřiveném zrcadlení světa. Který rodič vykuplí své dítě pedofilnímu zubaři? Ale ona žádná z postav nebyla normální. Drogový dealer, štětka, malý gay, tyranská matka, dítě telekinetik, impotentní polda, spisovatel podvodník, jeho žena kleptomanka, jeho bratr alkoholik, hlavní postava závislák a vrah... . Tohle nebyla komedie, ale výlet do hlavy pošahaného člověka, který je dnes podobně jako zmiňovaný Tarantino stavěn na piedestal. Tak za mě ne. Svět jistě není dokonalé místo, ale tenhle pohled na mě působí zbytečně perverzně...nebo možná jen pervezně ve své prázdnotě. Co se tím vším autor snaží říct??? S Almodóvarem mám společnou pouze fascinaci výrazem Carmen Maury. Podle mě předlohu Dahla nepochopil, nebo ji záměrně zhnusnil. Nikdy více. (29.12.2023)

Taková normální rodinka po španělsku. Je neuvěřitelné, že Almodovar dokázal takový film natočit už v roce 1984, většina režisérů se něčemu podobnému nedokáže přiblížit dodnes, byť se o to snaží. Je to jedinečný, velmi zábavný, uvolněný pohled na každodenní problémy bizarních postaviček, které však člověk jakoby znal osobně a potkával denně. Film nenudí ani chvilku, má hloubku, ale i nadhled. /// K Almodovarovi jsem si hledal cestu těžko – Špatná výchova mě nenadchla, poté jsem viděl Vše o mé matce, které už mě nadchlo, ale pořád to nebyla úplně má krevní skupina – tu jsem našel až ve Mluv s ní. Ženy na pokraji… a Volver se mi líbily tak napůl, ale Co jsem komu udělala je opět špička a po (zatím jeho shlédnutých) šesti filmech se Almodovar dostává mezi mé nejoblíbenější a pro mě nejzajímavější a nejoriginálnější režiséry. (14.02.2009)

Vtipná komedie o ženě, které se nevyvedla rodina a stíhá ji jedna potíž za druhou. Almodóvar sice umí i lepší kousky, především scénář se dal ještě dopilovat, ale v kontextu celkové filmové produkce bezpochyby nadprůměrná záležitost. Celkový dojem: 75 %. Minimálně kvůli vynikající Carmen Maura stojí film za vidění, jde o velkolepý herecký koncert Almodóvarovy oblíbené herečky. (13.01.2009)