Žena na rozcestí

Nikdy v životě bych neřekl, že budu na melodrama koukat do konce bez posunování a že mne to bude skoro jako bavit. Nu stalo se a já nevím proč. Asi proto, že to nebylo nějaké unylé, děj se posunoval rychle kupředu, a docela jsem byl zvědav jak to dopadne. Pan Štěpánek měl mít více prostoru. Nu, dávám šest a divím se sám sobě. (20.04.2018)

Jeden ze základních pilířů skutečné literární červené knihovny, která ve třicátých letech fungovala doslova jako magnet na čtenáře, zejména z řad příslušnic něžného pokolení, se stal dalším uměleckým pokusem režiséra Oldřicha Kmínka k získání odpíraného renomé mezi českými tvůrci. Smělá snaha, podporovaná přímou návazností na předchozí čtenářský úspěch v jednom z nejpopulárnějších ženských periodik, se ukázala být oprávněnou a nakonec vlastně i správnou. Dějová linie se soustřeďuje na již tehdy ožehavé, přesto nepříliš společensky medializované téma manželské nevěry a názorně ilustruje katastrofální dopady tohoto aktu. Zvláště alarmující je příběh zrazené a opuštěné ženy, která zůstává sama a bez finančních prostředků, jen marně se pokoušející vrátit zpět ztracené hodnoty života. A zatímco fanfarónský muž, brzy prohlédnuvší rafinovanou ženskou lest své povrchní milenky, poznává osudový omyl a rád se nakonec vrací k původnímu způsobu života, jeho bývalá žena nachází po boku oddaného přítele dlouho hledanou jistotu a oporu. Vedle Zity Kabátové, která sehrála titulní roli, se objevili velikáni divadelní Thálie Eduard Kohout se Zdeňkem Štěpánkem, oba přední členové souboru pražského Národního divadla. Kohoutův výkon je nejlépe charakterizován postřehem, v němž převládá takřka ironizující nadhled: "Přístup Eduarda Kohouta k roli a vůbec k celému filmu byl ironický. Jeho úředníček Vojnar nemluví, ale spíše deklamuje, jeho gesta jsou rozmáchlá a elegantní, čímž Kohout ukázal jeho malost a přízemnost, a zároveň něco, co je dáno jen opravdu velkým osobnostem - dokázat být ironický i vůči vlastní osobě." Osudovou femme fatale ztvárnila Míla Reymonová, nadaná houslistka, která se ve třicátých letech objevila také v několika filmech. Za cennou dokumentární hodnotu dnes může být pokládáno také úvodní vystoupení houslového žongléra Louise B. Zámečníka. Film lze i přes drobné dílčí výhrady považovat za zdařilejší součást komerční filmové produkce třicátých let, nejmarkantněji zastoupené právě adaptacemi z okruhu nenáročné literatury pro paní a dívky. (30.07.2009)

Panenko svatopeterská, tohle mělo být co? Neskonale blbě deklamované přiblblé dialogy tvoří kostru primitivního melodramatu. Za zmínku stojí asi pět minut, kterými nelze opovrhovat. A to vystoupení Louise D. (ano, "D" se skví na dobových přebalech gramodesek, nikoliv několikrát zmiňované "B") Zámečníka. Kdyby ho nerušily občasné škleby hlavních aktérů, bylo by dokonalé a bez výtky. (21.09.2013)

Zas až tak špatné to nebylo, i když to ovšem byla pohádka, zčásti vypůjčená z Mrštíkovy Maryši. Herci zachraňovali naivní děj seč mohli, jen se mi chvílemi zdálo, že mají z Kmínkových scénáře trochu legrace a občas z toho dělali svým přehráváním frašku (především Václav Vydra). Mezi Kohoutem a Kabátovou byl ve skutečnosti věkový rozdíl bezmála čtvrt století, proto se maskéři snažili Zitu udělat poněkud starší. Mimochodem, u mnoha starých filmů s manželskými páry mám pocit, že si autoři příliš nelámali hlavu, že většinou byli bezdětné. (18.09.2020)

"Dneska plati ve svete jen sobectvi, protekce a lokte!..." ...rika pravnik Stepanek v tomto skvelem romantickem dramatu nadherne Zite... Dale pobavilo nevidane cislo houslisty na zacatku, muj oblibeny zaporak Kohout (ten se pro tyhle role narodil), a samozrejme Mila, Helena a dalsi krasky. Bezvadna cervena knihovna, se kterou nemam problem. :) 3+ (05.01.2015)